Sny

25.02.2024

Sny mi doma cca rok stály v regálu, čekal jsem, až si budu moct přečíst celou trilogii naráz a nějak jsem na to pozapomněl :) Ale teď už jsem si přinesl z knihovny Čas, takže jsem skočil rovnýma nohama do Hamiltonova světa. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval, děj se od poslední knížky posunul cca o 1500 let a Hamilton rozhodně nešetří ani stránkami, ani postavami, ani příběhovými linkami. Je všeobecně známo, že za tu dobu, než se Hamilton s příběhem vůbec někam dostane, by takový Neal Asher napsal celou trilogii.
Takže na to jsem byl připraven a nepřekvapilo mě, že Sny jsou v podstatě hlavně mamutím 700stránkovým prologem, který na šachovnici rozestavil figurky (spoustu), stanovil vztahy a pravidla (složité a složitá) a udělal pár prvních tahů (zaplať pánbůh). Potenciál je velký, uvidíme, jak se nám to v dalším díle všechno navzájem proplete a rozvine, věřím, že to ještě bude jízda.

29.01.2024

tato kniha byla podle mě dost rozvláčná

03.03.2023

Po delší době jsem se vrátil zpátky do Společenství. Od Hvězdoplavce uplynulo několik stovek let, což naše staré známé nezastavilo a vyskytují se i v Prázdnotě. Je to ale jen dobře. Román se zabývá přípravou na velkou náboženskou pouť, která s největší pravděpodobností ohrozí veškerý život. Jak s tím bojovat? Jak se dá pouť zastavit? Nebo se pouť uskuteční a nic se nestane? To přece nebudou hlavní hrdinové riskovat. S tímto příběhem se prolíná ještě jiný, mnohem starší... na jehož základě vznikl nápad Pouti. Návrat do Společenství se vydařil.

04.08.2022

Space opery bežne nečítam. Nebudem preto kritizovať veci, ktoré sú (asi) pre tento žáner typické a práve kvôli nim ich nečítam. Viem tiež, že táto kniha patrí do akéhosi väčšieho autorovho univerza, v kontexte ktorého by asi (aj ako prvý diel trilógie) dávala väčší zmysel. Napriek tomu si však dovoľujem vytknúť, že zmysel mnohých vecí sa človek dozvie až pred koncom alebo vôbec. A pokiaľ to nie je tým, že táto kniha je vytrhnutá z kontextu univerza, o to horšie.

Autor nás bez postupného zoznamovania vhodí do sveta, ktorý je extrémne odlišný od nášho. To sa dá čakať, keď je 36. storočie, ba dokonca v reáli si myslím, že bude toto storočie ešte oveľa odlišnejšie od súčasnosti, než ho autor popisuje. Lenže všetky odlišnosti treba nenápadne predstaviť, ukázať, vysvetliť. A tu je vysvetlené naozaj máločo. Sme vtrhnutí do víru postáv a pojmov. Takmer v každej vete je niečo, o čom nevieme, čo si pod tým predstaviť. Iste, autor aspoň naznačuje. A mnohé veci časom do seba zapadnú, ak si ich, pravda, budete po tom strašnom počte strán ešte pamätať. Autor nám však nedáva dostatočnú motiváciu na to, aby sme ten strašný počet strán zdolali. Nijako sa nesnaží nás zaujať (začína scény opismi, čo je jedno z najväčších ziel), akoby si neuvedomoval, že nikto nemá povinnosť prehrýzať sa jeho knihou, tobôž takou hrubou – že buď nás so záujmom drží, alebo ju odložíme. Ja som ju neodložila len preto, že som, výnimočne, povinnosť prehrýzť sa touto knihou mala.

Dlho, dlho chýba jasná predstava o tom, čo sa tam vlastne deje, pretože prvé desiatky strán sú preplnené pojmami, ktoré nám nič nehovoria. Akoby boli v cudzom jazyku. Navyše vždy, keď by sme sa mohli v nejakej dejovej línii konečne zabývať, vtrhne nás do novej plnej nových pojmov a nových postáv. A toto robí stále znova a znova. Postavy pribúdajú po celú knihu, kým súvislosti medzi nimi sa budujú len veľmi, ale naozaj veľmi pozvoľna. Až príliš pozvoľna. Zaujímavé to začína byť až pred koncom.

Tiež ma zaráža, aký slabý je ústredný motív spomenutý v anotácii. Takmer nikto sa rozširovania Prázdnoty skutočne nebojí, necítiť jeho strach zo zániku všetkého, čo pozná. Čo tam po zničení celej našej galaxie, keď nás trápia banality, však? Sem-tam ktosi tento problém spomenie, ale bez štipky naliehavosti a záujmu. Okrem iného aj vinou tohto sú všetky postavy nesympatické.

Páčila sa mi iba jedna dejová línia – Inigove sny. Tá bola písaná tak, ako má byť. Postupné uvádzanie do sveta, postavy pribúdajú pozvoľna, sú poriadne predstavené, majú aj hlbšie emócie a sú lepšie stotožniteľné. Aj jej svet je veľmi odlišný od nášho, pripomína však viac fantasy príbeh. Vrátane fantasy klišé, akým je hlavný hrdina mládenec so supersilnými „magickými“ schopnosťami. No po hromade chaosu okolitých dejových línií sa mi trocha klišé normálne aj žiadala. Je fajn, že autor má schopnosť písať takto odlišne, len prečo to nevyužíva viac? Ako celok sú Sny totiž veľmi únavné dielo.

07.03.2022

Válka s Dokonalými je 1200 let vzdálená minulost. Lidstvo si užívá Zlatý věk. Expandovalo do galaxie, rozdělilo se na tři různé civilizace a zvolna pracuje na svém evolučním cíli - stát se nehmotným druhem. Jenže vesmír je plný hrozeb. Druhá sága Společenství představila nový problém a nové hráče. Sem tam se objevují relikty minulosti, ale dá se předpokládat, že do děje může naskočit i čtenář který Pandořinu tetralogii vynechal. Některých ztracených postav mi bylo líto, zmizení jiných mi bylo podezřelé (kde je VI?). Kapitoly ze snů o Prázdnotě jsou ovšem více než adekvátní náplast.

31.10.2021

Hlavní děj se zde spíše rozvíjí a sází na to, že se čtenář v daném vesmíru již pohybuje rád... kombinace fantasy kapitolami je ovšem neodolatelně svěží! Onen sekundární příběh zde rozhodně hraje první housle.

05.10.2021

Zakusíme sny, které přiměly miliony lidí věřit a vydat se do neznáma. Budeme pátrat po prorokovi, hledat Druhého Snícího, navštívíme prapodivnou středověkou vesnici a trochu si zavzpomínáme. Prázdnota je ale živoucí, rozmáchlá, fantastická a monumentální. Jedná se o první díl, nečekejte tedy pompézní souboje a frenetickou akci. Prim hraje představení prostředí a poznávání hrozeb.
Více v recenzích.