Povídky o vlasti
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352993/povidky-o-vlasti-fHd-352993.jpg
4
161
41
Ruská satira má hluboké kořeny. Již sám název této knihy je ironickým odkazem na podobnou sovětskou tradici malých, povětšinou oslavných próz. Autor však píše o zcela jiné vlasti, než byla ta sovětská, a jeho povídky mají leckdy podobu politických thrillerů. Z různých úhlů rentgenuje ruskou „demokracii“ z počátku 90. let minulého století, odkrývá panoptikum lidských typů, počínaje společenskou smetánkou přes realitu zbohatlického života „nových Rusů“, vztahy uvnitř vědecké komunity nebo myšlenkově deviantně účelové prostředí reklamní agentury. Svůj sociální ostrovtip a sžíravý sarkasmus ale nemilosrdně cílí i do prostředí „obyčejných“ lidí. Jak sám říká: „Neposkytuji jednoznačné odpovědi, spíše nepříjemné otázky a nutím čtenáře zamyslet se nad tím, jaká je ve skutečnosti naše vlast, co to vlastně je ruský patriotismus a kdo opravdu naši zemi řídí...“... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Рассказы о Родине (Rasskazy o Rodině) , 2010
více info...
Přidat komentář
V knize se střídají dva extrémy. Skvělé povídky s pointou, zajímavým příběhem a svěrazným humorem. Opakem jsou pak povídky, které úplně nedávají smysl a člověk s každou další stránkou vyhlíží konec. Nejsem znalcem současných ruských poměrů, tudíž nemohu hodnotit, zda je ruský národ vyobrazen pravdivě. Nicméně jsem si čtení užil a zejména povídka Panspermie je důvodem, proč dát knize šanci.
V Rusku jsem žila několik let a tyhle povídky, rádoby mířící na ruskou společnost, neodpovídají ani zdaleka. Autor je asi nemálo zaujatý. Že by se z jeho strany nenašla ani kapka pozitivity, to se mi nějak nezdá.
Abych řekl pravdu pravdoucí, tak je to něco úplně jiného, než co bych od Glukhovského čekal. Má to svůj šmrnc, překlad od paní Boškové je výtečný. Už dlouho jsem si neužil text sám o sobě, který mě námětem moc nebavil, takže velký dík patří ji, jinak bych knihu asi ani nedočetl.
Těch x povíděk, které na sebe ani moc nenavazují (jen mírně, snad někdy hodně vzdáleně), se čtou samy o sobě dobře. Pak ale skončí jedna kapitola, začne další a já jsem úplně ztracený. Pletou se mi jména, kor když skončím uprostřed kapitoly a pak začínám znovu číst, musím se o stranu dvě vracet, protože vůbec nemám tušení o čem kapitola byla.
Škoda poselství od mimozemšťanů, rád bych se ho dozvěděl. A taky, poslendí kapitola je taková předzvěst trilogie Metro, alespoň mi to tak přijde.
Vesměs příjemné, ale jen překladem a krásnými aforismy. Jinak jsou příběhy zaobaleny až moc velkým tajemstvím a mě nechává tak v absolutní neznalosti a nevyřešenosti... zůstávat na vážkách já nemám moc rád.
Skvělé povídky, velmi čtivé. Specifika ruské duše i ruského řízení věcí veřejných ... řekl bych, že z této knížky aktuálně vládnoucí věrchuška neměla úplnou radost :-).
Glukhovsky v této povídkové knížečce krásně popsal absurditu Ruska a jeho společnosti, kterou je proslule od nepaměti. Většina povídek je opravdu chytlavá a jednoznačná. Jako u každé povídkové knihy, se najdou i zde povídky, které mě úplně nezaujaly, ne snad, že by došlo k nepochopení, ale zkrátka ze stylu jejich podání. Věřím, že jiným by se zase nemusely líbit ty povídky, které mě se líbily - známe.
Povídky mají velice originální náměty, na kterých autor často velmi trefně karikuje abnormality specifické pro Rusko. Ve většině případů mi volba námětu přišla účelná pro potřeby pointy.
V některých případech už mi to s mírou aburdnosti a napojení pointy na námět přišlo trochu přes koleno a některé prvky byly v povídkách trochu stereotypní (např. vyobrazení žen), ale jako celej je to velice zajímavé.
Některé povídky (např. ta z prostředí stavby mrakodrapu či těžby plynu) jsou pak velmi silné a mířící do černého.
Ufuf. Povídky byly dobrý, dokud nedošlo na ty absurdity. Nevím, zřejmě to mělo ještě více podtrhnout absurditu samotných reálií, nebo co. Těžko říct. Ale nesedlo mi to. Vlastně mě ty postavy většinou štvaly, přišlo mi, že jednaly a mluvily totálně nerealisticky.
Sbírka obsahuje zajímavé kombinace povídek. Některé mají větší nádech fantasy/ sci-fi, nad jinými se člověk jako já (který nikdy nenavštívil Rusko) pozastaví, zda jsou takové situace reálně možné, u ruské federace totiž jeden nikdy neví :) Většina povídek nehraje zrovna v pozitivních notách, díky tomu pak jedna z nich (nebudu konkrétní) vyčnívá jistým zadostiučiněním, osobně je to má nejoblíbenější, ač jsem jinak spíše katastrofik, tady mi to udělalo vyloženě dobře :)
Povídky o novém Rusku. O zbohatlících, o chudácích, o politicích. Občas se objeví i obyvatelé jiných světů.
Některým povídkám jsem se smála (Protéza, Utopie), u některých mi do smíchu nebylo (From Hell, Dobrá věc), při dalších mi naskakovala husí kůže (Deus ex machina). Pak tu zbyly i takové, které jsem nechápala: Panspermie – proč ta angličtina?
Ten, kdo hodnotí tuto sbírku nízko, je buď rusofil nebo nepochopil, o čem Glukhovsky píše. A ten, kdo čeká postapo scifi, tu nepochodí. Scifi kabát to celé sice má, avšak dosti absurdní, tím více podtrhující satirickou podstatu knihy. Stačí jen trochu vědět, jak to v Rusku chodí, pak budete brečet smíchy.
Zábavné, absurdní, výmluvné - jak se sluší na pořádný náhled na Rusko. :) Autor mi sedne, už se těším, až si od něj přečtu něco víc.
Překvapilo mě hodnocení. Teď je na 77% a to bych řekl, že vůbec neodpovídá. Jednotlivé povídky s nadsázkou vypráví příběhy, které jsou pro Rusko celkem výstižné... První muž byl poté druhý a druhý byl první :) No co tím mohlo být vtipně popsáno
Znáte seriál ,,black mirror,, a nebo staršího předchůdce ,,krajní meze,,? Nejlépe bych jednotlivé povídky přirovnal k jednotlivým dílům oněch seriálů, kdyby tyto díly měli místo 1 hodiny jen 15 minut. Jako nějaká příběhová dema, vždy jen nakousnutí pár zajímavých příběhů a několika průměrných ba i podprůměrných... Při čtení jsem si říkal, že mu tato kniha asi nedala moc zabrat, něco takového bych snad zvládl naškrábat i já... A nevím jestli se to zdá jen mně, ale překlady snad všech knih od Glukhovského jsou dosti krkolomné, plné překlepů a pár nejspíš špatně přeložených slov. Tedy pokud on sám takhle zvláštně nepíše, to by mě vážně zajímalo jestli to je jen můj subjektivní názor...
16 poviedok, ktoré niekedy zveličeným inokedy možno reálnym spôsobom opisujú niektoré paradoxy tejto krajiny. Pre fanúšikov D.G. povinné čítanie, ostatným kniha môže aj nemusí "sadnúť". Ako prínos hodnotím, že ukáže autora aj v inom uhle, na aký je čitateľ zvyknutý.
Mám ráda Glukhovského, ale tato kniha povídek mne moc nenadchla. Některé z povídek, jsou lepší některé horší. U některých bych si dokázala představit, že by se jim dalo věnovat více času a více je rozvést, měly dobrý potenciál. A i když se kniha jmenuje Povídky o vlasti, tak se krásně dají aplikovat globálně na celý svět nejen na Rusko. Ale jinak kniha se četla dobře a rychle :-)
Vřele doporučuji. Královsky jsem se bavila. Obzvláště u povídky Protéza. Po přečtení této povidky jsem zprvu zůstala chvíli sedět bez hnutí a se zdvyženým obočím, ale pak jsem se začlala smát. Když nad tím tak přemýšlím, zas tak k smíchu to asi není.
Tato kniha není pro typické čtenáře Glukhovskyho. kdo četl Metro jen jako 'postapo' scifi, bez nahlédnutí za alegorii, která nejvíce vyniká v třetí díle (který čtenáři právě nejvíce kritizují), ten ať po této knize nesahá. Povídky v této knize jsou různé, některé lepší, některé horší. U všech se ale čtenář bude bavit. Jedna povídka z této knihy, bude ve mně vryta velmi dlouho.
Štítky knihy
Část díla
- Co za to 2010
- Deus ex Machina 2010
- Dobrá věc 2010
- From Hell 2010
- Hlavní zprávy 2010
Z téhle knížky mám takové smíšené pocity. Většinu času mě čtení bavilo, vzhledem k rozsahu to ani netrvalo tak dlouho, některé povídky jsou ovšem takové nijaké.
Kolekce je to pestrá a najdeme zde pár opravdu zajímavých nápadů, které knihu vytahují nahoru.
Osobně si však myslím, že měl pan Gluchovsky více rozvést některé povídky, protože konkrétní náměty mají potenciál a zajímalo by mě, jak by si s tím pohrál.