Válečná sekera

12.10.2022

Z fleku poviem, že celá trilógia je pre mňa typickým priemerproduktom ženského rukopisu. Tým nechcem nikoho uraziť, lebo aj baby vedia. Ale, tu sa dočkáte kopca nielen fantasyklišé, zbytočných vnútorných rozborov a podobného nešváru. Občas to síce naberie grády a nájde sa aj pár prekvapujúcich momentov, ale je to dosť málo na to, aby vám celá séria nejak zásadne uviazla v pamäti. Ku koncu tretej knihy som už gúľal očami ako Luis Armstrong na trúbke, keď mal sólo. No, nie práve od vytrženia ;))

29.07.2020

Nebylo to špatné,ale byli tam pasáže,které mě celkem nudili a chtěla jsem je snad i přeskočit,ale dávám tomu šanci a zajímá mě konec.Uvidíme,co bude dál...

12.05.2020

Jsem moc rád,že se mi podařilo sehnat tuto trilogii.Prvníl jsem myslel,že ho odložím,protože do půlky nic moc,ale pak to mělo šmrnc.

14.10.2019

Čtyři hvězdy s dobrým svědomím nemůžu dát kvůli kostrbatému začátku (tedy vlastně celé první polovině). Nakonec se příběh rozjel ale působilo to na mě tak nějak podivně, jako když se autorka učí psát a jak se příběh rozvíjí, jde jí to čím dál lépe. Konec ve mně sice zanechal dobrý dojem a určitě si přečtu i další díly ale u knihy se nehodnotí jen konce, takže jen tři hvězdy.

10.12.2017

No... takhle. Kniha má kolísavou tendenci snad ve všech směrech. Na uvítanou na vás vybafne dlouhatánská báseň, která má krom nevalné kvality veršů čtenáři naznačit, že se opět, ano, opět jedná o příběh, v němž vyvolený hrdina zachraňuje celý svět před Temným pánem, pardon, vlastně Ničitelem. Aby bylo klišé konečné, jsou Vyvolený s Ničitelem bráchové. Nevlastní.

Klišé je slovo, které se v mém komentáři bude opakovat celkem pravidelně. Neboť tu máme hrdinu s velkým H, obdařeného krásou, chytrostí, statečností, vojenskými dovednostmi... zkrátka muže, před kterým muži salutují a ženské sundávají kalhotky. Ten je nejvyšším církevním velitelem jednotek. Církev, další klišé, je tu zlá, protože kdysi před mnoha lety zničila fungující a krásně šlapající spolužití ras, zničila všechny krásné stromy a tak dále, překroutila celou historii a vedou ji největší intrikáři a zlouni, což pochopíme velmi záhy. Ti zlouni nám sice s láskou (a zatím ne úplně zcela vysvětlenými důvody) vychovali hlavního hrdinu, ale tam bude určitě háček, který vyplyne v dalších dílech.

Náš Hrdina, aby neměl postup v kariéře do budoucna moc komplikovaný, je ještě nevlastní bratr dědice trůnu, tentokrát přes matku. Řeknu vám, rodinné oslavy v téhle famílii musí být dobrý odvaz.
Dědic-brácha je pro změnu nejvyšší velitel zase královského vojska. Je voják. Má loajalitu svých mužů, ale jen do chvíle, než se poblíž vyskytne Hrdina, protože pak dělá jedno nelogické a zlé rozhodnutí za druhým, hrozně žárlí a chová se náctiletý jako kretén bez špetky vojenského uvažování, aby nám náhodou nepřišlo na mysl, že bychom si ho mohli oblíbit. A přitom by stačila špetka intrik nebo jedna dýka ve tmě, aby byly jeho problémy vyřešeny, ale na to nemá dost mozku, takže většinu knihy se jen nafukuje a prská, až drobky od pusy odletují.

Pak se tam ještě mihne náhodný počet hlavně-vedlejších postav, hlavně ženských (uhrančivě krásných, jedna vedle druhé), které mají (jedna vedle druhé), jak nás spisovatelka nechá zjistit, různé spešl dupr cupr tituly jako Přítel lesa, Matka vyvolených a já už ani nevím co. Co to obnáší se budeme asi dozvídat průběžně. Nicméně už teď víme, že když je průšvih a někomu hrozí smrt, stačí trocha toho procítěného zpěvu a je vymalováno.

Hlavní hrdinka taky miluje Hrdinu, ale musí si vzít jeho Bráchu-vojáka, takže nenávist mezi těmi dvěmi bují jak plíseň u nás v podkroví.

Do toho Hrdinův okřídlený otec a rasa nádherných dlouhověkých Ikarů (pardon, Ikarijců), blíže nepochopených zakrslých pohanských lidí (to asi aby rozpor mezi církví jednoho Boha a Matky přírody byla víc viditelná. To křesťanství musí ležet v žaludku polovině spisovatelů fantasy), rasa Charonitů (převozníků, podobnost s Cháronem čistě úmyslná)...

Protřepat, nemíchat, máme tu další klasický fantasy "zachraň svět, vyvolený!" román.

Plusy? Mno... čtivé. Charaktery hezky vykreslené, (líbila se mi Faraday, než se taky stala svého druhu vyvolenou), škoda za výše zmiňovanou černobílost a hraní na city. To, že je autorka ženská (a to říkám jako ženská) je tu zřetelně na škodu nejen u romantických linek.

Neurazí, nenadchne, neoslní. Prostě čtivé, jednoduché klišé. Dalším dílům dávám šanci, ačkoli vývoj je naznačen snad ve všech směrech. Třeba ale překvapí?

23.08.2017

Chtěla bych dát 5 *, ale to bohužel s klidným svědomím nemůžu udělat. Kniha byla dějově výborná, na začátku jsem se nadechla, a vydechla jsem až s posledním slovem. Bohužel byla místy neuvěřitelně předvídatelná, některé scény působily hrozně křečovitě a na začátku bylo těžké se zorientovat v záplavě jmen a míst. To je ale tak vše, co mi vadilo.

21.03.2017

Vynikající kniha, sice se musíte překousat přes celkem nudnou první půlku knihy, ale pak to nabere na obrátkách. První půlku jsem četl asi měsíc, druhou necelý týden.

19.07.2015

Konečně jedna z lepších fantasy která mě zaujala a kterou jsem přečetl během dvou dnu . Vřele doporučují už se těším na další díly .

03.10.2014

Krásná knížka už ted se těsím na ostatní díly.Rozhodně dopoučuji.

16.06.2013

Nechápu, že tato autorka a její trilogie není víc známá. Příběh mě nadshnul od začátku, i když je pravda, že v (této) první knize se děj rozjíždí opravdu pomalu. Jedna z knížek fantasy, která je spíš do pohádky. Hodně mi to připomnělo Eragona. Rozhodně doporučuju k přečtení!