Porodní báby z Osvětimi

Jedna z těch knih, které člověka zasáhnou až do morku kostí. Při čtení jsem měla pocit, že stojím po boku žen, které i v nejtemnější době dokázaly bojovat o každý nový život, o každou jiskřičku naděje.

Je tu zachycena nejen krutost a beznaděj, ale i to, co zůstává navzdory všemu, a to je lidskost, odvaha a láska.
Je těžké uvěřit, že i v prostředí, kde se ztrácelo vše dobré a zdálo se,že vyhrává zlo, mohl někdo stále cítit, pomáhat a milovat. Zůstat člověkem ve své podstatě.

Četla jsem se sevřeným hrdlem, s pocitem obdivu i bolesti. Tolik síly, tolik obětí, tolik příběhů, které by nikdy neměly být zapomenuty.
Porodní báby z Osvětimi jsou nejen příběhem o přežití, ale především o vnitřní statečnosti, o ženách, které neztratily víru v život ani ve chvíli, kdy byl svět v troskách.
Je to kniha, která se čte s respektem a pokorou.

VAROVÁNÍ, VZPOMÍNKA I POCTA, která je jako tichý hlas minulosti,šeptající,abychom nikdy nezapomněli!

Další knížka o hrůzách, které musela jedna generace zažít. Příběh vyprávěný dvěma hlavními hrdinkami, kdy obě jsou velmi statečné a sympatické. Knížka se čte dobře, i když téma je velice smutné. Částečně otevřený konec mi nevadil.

(SPOILER) Příběh Stanislawy Leszczyńské mapuje život polské porodní asistentky v místech, kam slunce nesvítí a kde temné stíny smrti patří k každodennímu životu za ostnatým drátem. I přes strádání a děsivé praktiky nacistů v něm ale najdeme světýlko naděje, lidství a lásky.
Příběh jsem znal z jiných knih, ale rád porovnávám různá zpracování. Sáhnout po tomto rozhodně nebyla chyba – dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí ze života ještě před válkou. Ti, kteří znají osud dětí z bloku 24, potažmo 17, tu možná žádné překvapivé novinky nenajdou, ale to nic nemění na síle samotného příběhu.
To, co kniha nabízí, je však opravdu strhující: drsný, dojemný a procítěný příběh plný naděje i bolesti. Autorka skvěle pracuje s emocemi, postavy jsou autentické a reálné – ihned si je oblíbíte a budete doufat v jejich šťastný konec. Jak ale víme, válka většinou happy end nepřináší, a přesto vás děj drží v napětí od začátku do konce. Co oceňuji nejvíce, je to, že autorka věnovala dostatek prostoru životu postav ještě před válkou, což dává celému příběhu hloubku a umožňuje silnější vazbu čtenáře k postavám. Autorka velmi dobře stupňuje dramatičnost celého děje, což vás drží v pozoru a nutí číst dál. Většinu příběhu čtete se zatajeným dechem a čekáte na zázrak, nějaký akt odporu – ale ten nepřichází. Druhá část příběhu se odehrává v Březince – místě, kde se setkává nenávist s láskou, obětavostí, rozhodností a bojem o přežití. Anna a Ester dělají vše, co je v jejich silách, aby chránily novopečené matky a jejich děti. Bohužel na všechno jejich síly nestačí. Číst o utrpení dětí je vždy bolestivé, a i když příběh znáte, zasáhne vás znovu. Z této části je nejsilnější postava šestnáctileté řecké židovské dívky Naomi.
V závěru se autorka vrací tam, kde příběh začal – do Lodže, tentokrát o šest let později. Město se téměř nezměnilo, ale lidé, kteří se vrátili, nesou odkaz šesti let pod nadvládou nacistů. Kniha ukazuje, že přežití hrůz koncentračních táborů neznamenalo konec těžkostí. Poválečný život přinášel nové obtíže a přeživší se museli z módu „přežití“ vrátit zpět do normálního života. Víra, která je během války udržovala při životě, nyní přinášela další bolest a těžkosti. Smutek, trauma a tíha minulosti nebyly snadno překonatelné.
I když jsem příběh Anny, potažmo Stanislawy, znal, autorka dokázala pracovat s emocemi natolik silně, že konec působil hluboce emotivně. Kombinace reálných postav a skutečných událostí vytváří příběh, který je nejen silný, ale i nezapomenutelný.

Ig: pribehy_stranek

Knih napsaných k tématu druhé světové války jsem četla už hodně, ale tento příběh je zase trochu jiný a moc se mi líbil. Občas jsem sice trochu zapochybovala, jestli některé věci odpovídají realitě té doby, občas jsem si dokonce byla jistá, že neodpovídají. Nicméně odvaha a víra hlavních hrdinek příběhu byla ohromující a většina příběhu uvěřitelná, takže jsem ty drobnůstky přešla a užívala si příběh odvahy, vzájemné podpory, lásky a odhodlání. Moc se líbilo, že kniha neskončila osvobozením, ale aspoň částečně se věnovala i návratu žen do svobodného světa. Ten závěr dokazuje, že přežít hrůzy koncentráku, neznamenalo konec těžkostí, a že i víra v návrat, která lidi udržovala během války při životě, nebyla úplně jednoduchá.

Bolo to ťažké čítanie, emotívne, depresívne, desivé, ale tak dobre napísané, so silnými postavami, a zároveň plné nádeje a viery v lepšiu budúcnosť. Inak ako 5 hviezd sa nedá dať. Bolo by to hrozné už len ako totálne fiktívny príbeh, ale o to hroznejšie, že sa to skutočne dialo.
Veľmi oceňujem, že na záver autorka popísala čo bolo podľa skutočných udalostí, čo bolo inšpirované a čo vymyslené.

Netreba k tomu ani viac písať, toto by malo byť povinné čítanie, hlavne v dnešnej dobe keď ľuďom začína opäť prepínať.

Nemělo to na mě takový účinek jako jiné romány týkající se druhé světové války. Mnohem více na mě třeba zapůsobil Měděný jezdec, nebo Černá a purpurová, to jsou knihy, na které nikdy nezapomenu. Porodní báby z Osvětimi na mě takový účinek neměly. Nemohu si pomoct, ale kniha na mě působila místy naivně až přikrášleně. 3 000 živých, odrozených dětí v Osvětimi, ani jedno jediné mrtvé? A to autorka psala, že je to dle skutečných událostí a že taková porodní bába tam skutečně existovala. Nechce se mi tomu věřit, jestli to bylo opravdu takové pekelné místo.
Jinak autorka se snažila, popisovala zrůdnosti, které se tam děly, ale nepůsobilo to na mě tak syrově a skutečně jako předchozí dvě jmenované knihy. Zajímavý byl nápad s tetováním dětí, které odebírali matkám, které se je takto po konci války mohly pokusit najít.

Tato kniha opravdu velmi dobře napsaná o zvěrstvech co se dělo v Osvětimi
Brečela sem když Ester přišla o svoji holčičku ,trochu mě mrzí,že nevím jestli ji našla nebo ne
Opravdu napínavá četba a taková četba by měla být povinná ať se nezapomíná

Stojím si za tím, že na téma druhé světová války se nesmí zapomenout a právě filmy a knihy nám neustále budou připomínat krutost lidí. Tento příběh mě vzal za srdce. Nejsem úplně fanoušek historie, ale právě tato kniha mi dokázal vyobrazit hrůzy tehdejší doby, zároveň mi dodala i naději na dobrý konec a lidskost, která nemizí ani v těch nejčernějších chvílích. Pokud byste si měli přečíst aspoň jednu knížku na tohle téma, můžu jedině doporučit. Nemohla jsem ji odložit.

Kniha je hustá. Popisuje šílený zvěrstva v kterých byli germáni opravdu přeborníky.
Ale nevím proč mi to nepřišlo napínavé. Možná stylem psaní, težko říct.
Kniha je ovšem čtivá a rozhodně stojí za přečtení

Další kniha o německé vražedné mašinérii. Příběh z největšího a nejhoršího tábora v Polsku, z bloku 24, který sloužil jako porodní oddělení. Statečnost Ester a Anny, které v nelidských podmínkách, mezi krysami, vši a nemoci pomáhaly na svět zhruba třem tisícům dětí a díky označení tetováním, měly šanci se po válce dohledat a sejít se svými rodinami. "Jedinou naší zbraní je zůstat naživu. " Můj obdiv všem, kteří to dokázali.

Další silná kniha z období, které nikdy nemělo existovat. Vždy když čtu knihy z období holokaustu, žasnu jak někteří lidé mohli být takové bestie...

Už jsem to, myslím, dříve psala, že nakladatelství Kontrast je pro mě zárukou velmi dobrých knih, zejména těch, odehrávajících se za druhé světové války. Tato kniha byla jednou z nich. Silný příběh dvou statečných žen, které přežily více než dva roky v nejhorším z koncentračních táborů, Osvětimi - Březince. Stanislawa Leszczyňská a její osud byl reálnou předlohou pro vytvoření hlavní hrdinky porodní sestry Anny. V krutých podmínkách pomohla k narození téměř 3000 dětí, z nichž ale většina neměla štěstí na dobu a místo, kde přišla na svět. Přesto se Anna, se svou přítelkyní Ester, snažily, aby některé děti mohly být, po válce, v Německu dohledány. Dojemné, silné čtení, zejména v kontextu toho, že něco podobného se dělo nedaleko našich hranic i nyní, před pár lety bych nevěřila, že je něco takového možné a svět bude přihlížet :-(. Smutná kniha, vypravěčsky skutečně krásně a vkusně napsaná. Přečtete ji jedním dechem.

Oceňuji příběh v celé válečné časové ose - život před, ghetto, Osvětim i poválečná doba.
Kruté, surové, nelidské a všechny další přívlastky, které se pojí s Osvětimí. Přesto byl příběh sepsán citlivě a dojemně, velmi strhujícím a napínavým stylem.
Jsem ráda za vysvětlivky autorky, které osoby či momenty byly skutečné. O to více je kniha bolestivá.

Porodní báby z Osvětimi...
Román inspirovaný skutečnými událostmi... Dějově se budete pohybovat nejprve v Lodži a poté zejména v Osvětimi - Březince... Hlavními postavami tohoto románu jsou porodní sestra Anna a její mladší přítelkyně - zdravotnice Ester... Někdy jsou slova zbytečná, prostě si tuto knihu přečtěte...
Narodily se, aby zemřely... Dokážou jim dvě statečné ženy zachránit život?
Po přečtení knihy rozhodně doporučuji přečíst i historické poznámky...
Tady není nad čím váhat, jasných pět hvězdiček...

Kniha byla tak čtivá, že mě vtáhla ihned do svého příběhu. I když byl příběh smyšlený, tak mu jako předloha sloužily skutečné události. Přestože tohle je několikátá kniha s tímhle tématem, nikdy mě nepřestane děsit to, co se odehrávalo před pouhými osmdesáti lety. Co za hrůzy dokázali lidé udělat jiným lidem. Tuhle zrůdnou minulost už z Němců nikdo nikdy nesmyje ..

Kniha mě pohltila hned na začátku a nepustila do poslední stránky! Vím, že byly některé postavy vymyšlené (Filip a Ester), ale postava Anny byla převzatá podle skutečné ženy. Je to těžké téma, ale napsáno velmi dobře a s citem. Jsou tam odlehčené pasáže plné romantiky uprostřed války a to se mi na knize velmi líbilo. Můžu jen doporučit. Mám doma ještě jednu "Porodní bába z Osvětimi" a jsem zvědavá na srovnání. I když čekám, že to bude už těžší čtení.

Příběh byl neskutečně dojemný, procítěný a parádně napsaný.
Anna byla hrdinka, která bojovala proti nacistické ideologii a bohužel na to doplatila. Nicméně byla houževnatá a nevzdala se.
Ester byla sympatická již od samého začátku, nicméně nechtěla bych zažít to, co ji v Osvětimi potkalo. O to víc mi přišla jako velmi silná osobnost.
Jedním slovem byl ten příběh BOMBA.

Četla jsem už mnoho knih s takovou tématikou. Ale musím říct, že tato kniha ve mě hodně dlouho zůstane...tato kniha je napsána naprosto bravurně...při čtení mi běhal mráz po zádech...připadala jsem si součástí příběhu... při čtení slov jako bych byla vedle Ester i Anny. Kdo čte takový druh literatury, neváhejte...z této knihy budete mít mrazení a zároveň Vám potečou slzy. Paní spisovatelko bravo.

Není to podle mě špatná kniha, ale myslím si, že jsem v tomto směru četl i lepší.