Pohřbeni zaživa
Dominik Dán
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426165/bmid_pohrbeni-zaziva-XqP-426165.jpg
5
371
371
Naše Mesto / Případy Richarda Krauze (Deník dobrého detektiva) série
< 28. díl >
Každý touží dožít se šťastného, bezbolestného, pohodového a důstojného stáří, proto pracujeme, vyděláváme, šetříme, vychováváme děti – proto žijeme. Právě o holé životy jde také starým lidem pohřbeným zaživa v domě hrůzy. Tady začíná případ neuvěřitelné lidské krutosti a hyenismu, případ, se kterým se detektivové z oddělení vražd musí popasovat na konci horkého bouřlivého léta, během něhož přišli o Burgera, schváceného vážnou chorobou, a o Petru, vážně zraněnou během tajné operace. Richardu Krauzovi už nemá kdo poradit, musí si vystačit s tím, co se stihl od nejstaršího z detektivů naučit sám. A aby toho nebylo málo, i nejlepší kamarád a spolehlivý parťák Chosé opouští partu – navzdory varováním a prosbám se na vlastní pěst vydává po stopách zákeřného střelce Gaba.... celý text
Detektivky, krimi Romány Literatura slovenská
Vydáno:
2019
,
Slovart (ČR)
Originální název:
Pochovaní zaživa , 2019
více info...
Přidat komentář
Opět to mělo grády až jsem téměř připálila poslední plech cukroví jak jsem se začetla. Téma trpících starých lidí ve starobinci bylo smutné.
Zase skutečné a bolestivé téma, hrdinové kladní i záporní zcela důvěryhodní, čtivé a poctivě napsané.
Opravdu zajímavé téma. Jen mě trochu iritovala část 'pomsta'. Daleko víc mě zajímalo téma starobince. Každopádně čtivé velmi a přečteno za dva dny.
Tento díl se mi moc líbil, i když byl smutný a bolestivý. Stáří už takové je samo o sobě. A když zklamou a chovají se necitelně ti, kteří by ho měli dělat veselejším a příjemnějším, je to velmi zlé. Neomluvitelné. Ale obávám se, že ne ojedinělé.
Druhá dějová linie, týkající se pomsty za Petřino zranění, neměla v kontextu s vyšetřováním smrtí klientů ústavu pro mě až takovou váhu. Možná si zasloužila samostatný příběh.
Opäť ďalšia dobre čítajúca sa dánovka.
Jedna vec mi ale trochu vadila, keď pri návšteve u dlhoročnej susedy Márii, ktorá sa odsťahovala ani nie pred rokom, sa Hanzela pýtala na deti, manželku, kde boli na dovolenke, atď. Dej tejto knihy je z roku 2009, Hanzelovi zomrela žena v roku 2003.
Když někdo napíše nějakých pětadvacet knížek se stejnými hrdiny, ze stejného prostředí a pro milovníky téhož žánru, pak je asi zřejmé, co lze očekávat od dalšího autorova díla. Řečené platí i o knize Pochovaní zaživa. Dva příběhy, propletené dějové linie, dějové zkratky a spád, čtivý jazyk, trocha toho slovního humoru, sympatičtí hrdinové, kteří v čase přece jen procházejí určitými proměnami a osobními krizemi. Takže takový autorův standard. Ale standardní výkon Dominika Dána znamená slušnou porci napětí a především velmi dobrou zábavu, a o to tady jde především!
A o čem kniha vlastně je? O obchodě se smrtí důchodců. O tom, jak se José jako westernový hrdina vydává do hor, aby pomstil postřelení své partnerky a kolegyně. Ostatně přečtěte si sami!
Pro mě zatím snad nejlepší "dánovka". I když čtenář zná pachatele zločinu z domova pro seniory vlastně od začátku, popis vyšetřování zaujme. A hlášky "vraždárov" jako vždy pobaví.
K příběhu dědy Vaculíka si neodpustím poznámku. Z pohledu zákonů a práva jsou pachatelé jasní, ale podle mě ani druhá dcera (Zuzana) není z lidského hlediska tak docela bez viny.
Pokračování stejně výborné jako předchozí kniha. Dominiku Dánovi méně než pět hvězd dát nelze.
Výborný Dán (jako obvykle), jen z tohoto dílu mrazí ještě více, než je u Dána zvykem.
Pro mě jedna z nejlepších Dánovek. Škoda, že se i na Krauzsovi projevuje věk a už to není ten rebel, co v zájmu spravedlnosti nekouká nalevo napravo.
Volné pokračování Venuše ze zátoky přináší v jedné linii nový, zajímavý případ s napětím (podivná úmrtí v domově důchodců), v druhé linii běží dozvuky předchozí knihy - hon Chosého na zákeřného střelce. Opět sehraná parta detektivů se svým typickým stylem i jazykem, který čtenáři buď sedí, proto ho vyhledává a cítí se při četbě s touto partou dobře, nebo se mu nelíbí, tak je logické, že knihy tohoto autora odloží a nečte. Každému podle jeho gusta. Já patřím k té první skupině a za mě je to super knížka za 5 hvězd. Už se těším na další kousek.
První kniha, kterou jsem od DD četla a velké zklamání. Kdybych neznala zfilmovaného Kapitána smrt, už bych po jiné knize od autora nesáhla.
Příběhu jsem ani chvíli nevěřila, lascivní a primitivní styl psaní, zbytečné dialogy, předvídatelnost, nevypracované postavy, linka s Chosém působí až směšně ... slabé dvě hvězdy.
Stáří, podivné úmrtí, pozůstalost, dělení majetku. Jako v Agátě. Jenomže tam, kde A.Ch. spřádá jemné pavučinky intrik a vymýšlí elegantní zločiny, tam nám D.D. hodí jako kost psovi temný středovýchodoevropský lakotný naturalismus a místo Poirotova geniálního mozku případ řeší vulgární machistická parta hulvátů, zahalená v cigaretovém kouři, se sklony k alkoholismu.
Přesto, nebo možná právě proto, jsem se na každou další knihu této série těšil a také si ji užil. Začal jsem v prosinci 2018 a za rok a půl jsem se prolétl Bratislavou let 1988 až 2009. Autor si na pozadí případů bedlivě všímá politické situace, takže jde i o poučnou kroniku doby, jenže! Při vydávání svých knih skáče časem dopředu, dozadu, a tak mé systematické já pro mne a pro ty, kdo by chtěli číst chronologicky, zapracovalo, a na profilu autora vytvořilo nový přehled (který se už objevil i na wikipedii):
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210
Když jsem začínal, trochu jsem se bál toho množství textu, což vystihuje citát kolegy:
„Vydal jsem se na dlouhou cestu, kterou je knižní série Naše Mesto, jež má v tuto chvíli 27 zastávek.“ (Eicherik)
Mezitím dvě zastávky přibyly, už je jich 29 a všechny mají něco do sebe: jsou drsné, vtipné, čtivé, uvěřitelné a jsem rád, že jsem se v každé z nich na pár hodin zastavil. V některých doslova - před rokem jsem si udělal výlet do Bratislavy, navštívil některá popisovaná místa a byl se podívat i na budovu U dvou lvů.
Už si ale začínám připadat jako reklamní agent, takže raději končím, hodnotím a doufám, že číslo 29 nezůstane poslední.
95 % (zatím 125 hodnotících s průměrem 92 %) za knihu, 90 % za celou sérii.
P.S.
Oba hlavní hrdinové vyzráli, začínali jako pětadvacetiletí (narozeni 1963?), v tomto (zatím) posledním dílu je jim už šestačtyřicet.
Deprese za 5*
Úzkost z reality stáří, k tomu detailní výčet zákroků při chirurgické rekonstrukci, skoro jsem to odložila, ale Dán je ten, který problémy vidí a jejich řešením se čtenář dobere spravedlnosti jak má být.
Citace:"Hlášení", připustil K. Zkušenost mu radila, aby se nezpěčoval rozhodnutím ředitele. Hlavně nezpochybňovat sílu papíru, radil mu vnitřní hlas."
Dánovka, jistota dalšího pohledu na problémy společnosti.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Smrť na druhom brehu |
| 2007 | Cela číslo 17 |
| 2005 | Popol všetkých zarovná |
| 2012 | Uzol |
| 2013 | Básnik |
Zase musím napísat už len to isté, čo vždy:no veľmi dobré a zaujímavé popočúvaničko to bolo.Dve dejové línie, ani jedna nenudila, bohovsky som si pritom ani nie že oddýchla, lebo ja pri počúvaní niečo robím ako varenie,upratovanie a tak...ale skutočne mám pocit ,že pri tom počúvaní mi to tak ide všetko od ruky.A už som si zvykla aj na interpretáciu M.Mňahoncaka, ktorý sa toho zhostil úplne bravúrne.Dokonca už mám stiahnutu aj najnovšiu Danovku ako e-knihu V tieni, tak skúsim prečítať, lebo to mi veľmi nešlo, myslím akože čítať danovky.Tak mi držte palce a idem sa mrknut, či mi pasuje do výzvy táto kniha.