Pohlednice bez podpisu

16 01. března

Zde bohužel platí rovnice: Velké očekávání= Velké zklamání.

Knihy, kde se postupně odkrývají skrytá tajemství, mám velmi ráda, a proto jsem se na čtení moc těšila. Bohužel, přišlo zklamání.
Pochvalu si ale zaslouží obálka a celkové zhotovení knihy.

Na 430 stranách autorka nedokázala vykreslit situace tak, abych měla pochopení pro činy některých postav. Návraty do minulosti byly zcela zbytečné. Až na jednu výjimku- seznámení Joea s rodiči Annie. Jinak ty nejdůležitější okamžiky nebyly popsány a z toho mála, co autorka napsala, byla většina zbytečných. Já bych raději více četla o tom, co se dělo u nich doma, než o tom, jak si Annie zašla na limču, měla strach jít pak domů, a když přišla, nestalo se nic. Jak bych pak mohla pochopit, že v té rodině je něco špatně? Z toho mála, co autorka nechala vyplout na povrch, jsem rozhodně nesestavila mozaiku příběhu. I proto jsem některým postavám nemohla přijít na chuť, a jejich činy už vůbec nechápu. Sice na konci autorka píše prostřednictvím jedné postavy, že soudit je lehké, a že by chtěla (ta postava) vidět, jak bychom my hráli s kartami, které nám život rozdal, ale když ty karty nevyložila na stůl autorka, je těžké nesoudit. Důležité, objasňující rozhovory byly odbyté během pár vět a pak zase jen omáčka okolo. Potenciál námětu nevyužitý. Škoda.

Když druhý díl nevydají, vůbec mně to nebude vadit.

2 20. února

(+ SPOILER) Knížka se četla rychle, ale příběh byl takový nemastný neslaný. Cara byla zpočátku fajn, ale s postupem příběhu mě čím dál víc štvala. Štvala mě její dětinkost, váhavost, nerozhodnost, ufňukanost a nálady. Když už píchla do vosího hnízda, měla počítat se žihadly.
Jinak se mi nápad líbil, bylo to napínavé, ale chyběl tomu šmrnc.
A třeba moc nechápu, proč Cara neprolezla celou půdu, když hledala nějaké důkazy. Já bych tam šmejdila o sto šest, dokud bych neprobrala poslední krabici.
Také nechápu, proč se její matka neozvala po Cariných 18 narozeninách, kdy už se na ni nevztahoval zákaz styku. A co celou tu dobu dělala?
A srdce mi rvalo vyprávění z těch pohnutých rodin, z dětství Cary. To jsem měla chuť knížku odložit, bylo mi jich hrozně líto.
A téma pohlednic mohla autorka využít víc, mělo to takový potenciál.
A co mě neskutečně štvalo a vytrhávalo ze čtení, tak bylo veliké množství chyb, překlepů a špatného užívání přímé řeči - úvozovek. Úvozovky snad překladatel a korektor tipovali, kolikrát jejich umístění nedávalo absolutně smysl, kolikrát chyběly. Tahle knížka snad korektora neviděla ani z vlaku.
Celkové hodnocení - takový průměr, za chvíli si knížku nebudu pamatovat.

4 10. února

Tento příběh, kde se prolíná minulost s přítomností, se krásně čte. Tak nějak plyne a vy ani nepostřehnete, a budete na konci. Vyprávění Annie okolo roku 1980 je smutné a trhalo mi srdce. Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách

46 10. února

Příběh vonící starými pohlednicemi, které skrývají tajemství života maminky Michaela a Cary. Žije vůbec jejich máma, když tatínek tvrdí, že zemřela ? Co se tehdy stalo a proč odešla ? Na tuto otázku nám odpoví tento moc hezky napsaný příběh, který čtenáře potěší a pohladí po duši. Je plný dávných tajemství, jemný, milý a opravdu moc dobře se čte. Četba je to odpočinková, nenáročná, ale líbivá. Ani já nebudu šetřit hvězdičkami !

4 10. února

Krásně napínavé až do samého konce.

8 04. ledna

Nádherný příběh, zdánlivě poklidně plynoucí, ale pod povrchem doutnají nevyřčená tajemství.

3 02. ledna

Hezká, nenáročná knížka s příběhem, který zaujme. Já jsem spokojená.