Podzim v kraji tygrů

29.11.2020

Knihobudková...poněkud zkrácená anotace uvádí jen velmi zevrubně obsah "Podzimu v krajině tygrů" - a to by jste se mohli docela nechat uvést v omyl, protože sice řešíme vztah Nariny a Ivana, ale tak nějak na pozadí života v sibiřské tajze...podzimní tajze...kdy sledujeme přírodu ukládající se ke spánku, tah ptáků, tření lososů...
Tahle aanotace by mohla budit mylný dojem, že jde o nějakou červenou knihovnu....

Ale zpět - než se dostaneme k "Podzimu", na sever nás uvedou první 3 povídky, zaobírající se jak vztahy, tak severskou přírodou a lovem..její krásou a syrovostí : Bílý hřebec, Polární záře, Přehrada, souhrnně v jednom celku "Bílý hřebec". Všichni hlavní hrdinové jsou výzkumnící - geologové, přírodovědci...a díky svému povolání se dostávají na sever do Tajgy a propadají jejímu kouzlu. Nejen Ivan a Narina, ale i Saša a Maria Burovovi řeší svůj vztah. A taky Galka a Vladimír...a jak jsou bouřlivé někdy city a vztahy, tak bouřlivá je příroda.
Autor nám zasvítí i polární září nad hlavou, nechá zabzučet ovády, tiplice a komáry. Nechá proběhnout divoké koně, losy, vlky...a ukáže i mizejícího vládce divočiny - tygra...Zápasy o život lidí i zvířat.. Obzvlášť strhující byla scéna divokých koní a napadení stáda smečkou vlků...

Já jsem se nechala divočinou zlákat a nelituji. Byla mi milá a blízká. (jen kdyby všechny postavy pořád nekouřily ;))) ale asi taky svěděctví doby...)
A ráda se do kraje tygrů ještě někdy vrátím....

"Probůh, snad nepijete čistý líh !" "Dá se zředit, a proč zbytečně nosit vodu do tajgy. A potom- při čtyřiceti stupních vodka zmrzne."

"Vdechoval ostrou a pronikavě čpící, téměř hmotnou vůni, tu směsici pachu vlhké hlíny a vadnoucího listí, hnijícího dřeva a kůry, závany pryskyřice, lhkého, jakoby plíživého aroma limoníku a nasládlé pachuti amurské révy. A jak se mu čas od času ve zvlášť šťastných chvílích stávalo, poznával znovu ten podivný pocit kdy se mu zdálo, že ne on přichází do tajgy, ale že tajga vstupuje do něho. Věděl to,,, vždycky to věděl - tajga se nikdy nestala jenom jeho pamětí, pouhou vzpomínkou. Byla a povždycky zůstala součástí jeho života, pramenem, k němuž se nikdy nemohl přestat vracet."

P.S. navzdory autorově přesvědčení tady KSČ opravdu nikde nevykukuje..což mě, po přečtení jeko životopisu na záložce přebalu, docela předem vyděsilo..ještě, že jsem se nenehala odradit ;) přírodu měl evidentně pod kůží hlouběji...