Plechový bubínek
Günter Grass
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/3180/bmid_plechovy-bubinek-BJf-3180.jpg
4
462
92
Gdaňská trilogie série
1. díl >
Román Plechový bubínek (1959), který Grasse přes noc proslavil po celém světě, je koncipován jako příběh jednoho hrdiny. Na začátku 50. let zaznamenává Oskar Matzerath v Léčebném a zaopatřovacím ústavu běh svého života od začátku století až do doby adenauerovského Německa. Tento infantilní vypravěč se se svým plechovým bubínkem pohybuje mimo tradiční morálku, a právě proto se nakonec jeví jako jediný zdravý ve světě lži a zločinu. Dílo šokovalo své první čtenáře otevřeností a bezohledností, zároveň však otevřelo poválečnému německému románu cestu ke světovosti a svému hrdinovi zajistilo významné místo v moderní mytologii. Dotisk ISBN 978-80-7108-219-4 (rok 2009)... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , AtlantisOriginální název:
Die Blechtrommel , 1959
více info...
Přidat komentář
Zdlouhavé, příliš květnaté, Místy jsem vůbec nechápala, co tím autor chce vyjádřit. Ač velmi ceněný román, jsem ráda, že jsem došla vůbec ke konci a rozhodně ve mě nebude toto dílo dlouho rezonovat.
Geniální! Doporučuji! Moc se mi líbila, i když jsem byl často při čtení zhnusený.
Obdivuji práci s jazykem a smekám před překladatelem. Vím, že se spoustě lidí ta kniha nebude líbit, ale je to kniha která nutí přemýšlet.
Je zvrácený autor, nebo je zvrácená doba, kterou popisuje?
Je zvrácený hlavní hrdina, nebo jsou zvrácení všichni ti obyčejní Poláci a Němci?
Jsou zvrácená lidská povolání, jako bubeník - umělec, nebo jsou zvrácení ti co dělají obchodníky, sestřičky, pošťáky, soudce?
Je zvrácený ten cynický pohled na svět, nebo je zvrácený ten svět samotný?
Je zvrácený čtenář, že něco takového vůbec čte?
Je ta kniha dobrá, nebo špatná a jsou to vůně nebo pachy co z ní cítíme?
Ta kniha je všechno z toho, je krásná ve své zvrácenosti. A ano, Oskar je ještě více bizarní postava, než Owen Meany.
Zajímavý postmoderní román. Obdivuji Grassův nápad a fantazii, místy je však na můj vkus kniha příliš zdlouhavá a nezajímavá.
Grassova tichem plechu opulentně iluminovaná bible cynismu potírá vřelost natolik nelítostně, že i grobiána mého ražení donutila k úvahám o něčem hezkém. Třeba o jablíčku, po jeho oblině si lezoucím slunéčku a tak.
3 žluklou noční můrou se vlekoucí *** ze kterých jsem se rád probudil
PS: Vzhledem k neochotě Bubínku vyklidit vycíděné dvorany mé srdeční komory ani cca tři týdny po dočtení mu neochotně jednu hvězdu přihazuju.
Krysa ale nespí
je to krysa vodní
zespoda se zuby zakousne
do spící labutě ...
(motto knihy)
Doufám, že si to i po 30 letech pamatuju dobře.
Bible moderní evropské literatury, nejčtenější německá kniha po Mein Kampfu.
Také film je velmi vydařený, jistě znáte.
Více slov netřeba, všechno už bylo asi napsáno :-)
Oskarchen, marsch mit dem Blechtrommel !
Četl jsem kvůli chystané hře, podle knihy, v mém nejoblíbenějším divadle, jenž se nakonec nekonala (stejně jako mé nadšení z knihy).
Pěkně a zajímavě napsáno, ale knize by prospěla redukce.
Těžko říct, co vedlo tak schopného autora k napsání knihy, ze které si čtenář odnese nejspíš jenom pocity nenormálnosti a hnusu (a to i přes to, že ledacos bylo myšlené nejspíš jako satira).
Je ale pravda, že já bohužel nemám moc smysl pro magický realismus obecně. Nějak mi přijde, že z podobných knih se nemůže nikdo nic dozvědět - všechno je "jenom vymyšlené".
Nejzajímavější pro mě možná je, že u jiných žánrů (třeba sci-fi atd.) mi to tak nevadí...
Ohňostroj nápadů, nespoutaná fantazie, chytře poskládané věty. Prolnutí velkých dějin a osudů konkrétního aktéra – outsidera. Zastavení vývoje člověka v době, kdy se zastavil i pokrok dějin a zakrněl v tom možná nejhorším, co nám zatím civilizace přinesla.
Spousta významů, spousta různých možných výkladů. Nevěrohodný vypravěč, který nás nutí přemýšlet o všem vyřčeném a pochybovat o tom, jestli přečtené platí v doslovném nebo symbolickém významu.
Vletěl jsem do Oskarova světa jak utržený vagón. Užíval si neobvyklých obrazů a absurdních situací. Jenže... někde v jedné čtvrtině románu jsem měl najednou pocit, že se nikam neposouvám. Oskar se sice dostával do nových a nových situací, ale zdálo se mi, že jsou to pouze variace stejné zápletky, navíc mi zevšedněl i Grassův styl. A proto jsem se ke konci už víc a víc nudil a četl se stále menším zaujetím. Závěr přinesl ještě oživení, ale celkový rozpačitý dojem už mi to moc nezlepšilo.
Plechový bubínek není v mých očích průměrná kniha, přestože moje hvězdičkové hodnocení nakonec průměrné bude. Je to výjimečná kniha, zvláštní. Jen si zřejmě žádá jiného čtenáře než jsem já, ve mně to ty správné struny nerozeznělo. Jako by všude kousek chyběl. Nebylo zde tolik fantazie jako v Márquezovi, nebyl zde tak propracovaný systém alegorií jako v Mistrovi a Markétce, smysl pro absurditu nebyl tak bláznivě podmanivý, jak to má Boris Vian a bizarní humor mě nepobavil jako Hellerova Hlava 22.
Ale hlavně ... hlavně jsem nebyl žádnou postavou osloven, literární postavy zůstaly literárními a nevstoupily do mého světa – nebál jsem se o ně, ani mě nedojímaly. Jediný Lankes ve mně vyvolal nějakou emoci (a mé hodnocení by si za rámeček nedal), ale to se mi zdálo málo.
Přesto bych Plechový bubínek doporučil – umím si představit, že může přinést velký zážitek.
Knihu jsem odložila hned zpočátku, spousta informaci, ve kterých se čtenář ztrácí, pro mne nezajímavých. Kniha zklamala moje očekávání.
V komentářích je často zmiňováno, že je vám líto rozloučit se s Oskarem. Já jsem naopak nesmírně vděčna za to, že jsem s ním skoncovala. Jeho životní příběh je zajímavý, tragický, zábavný, neuvěřitelný, poutavý, vyvolávající chuť vyvrhnout oběd (koňská hlava a Kleppovo vaření špaget), pro mě ale především neskutečně dlouhý a styl psaní mi také moc nevyhovoval. Některé pasáže jsem musela číst několikrát, abych pochopila, co tím chce autor vlastně říci.
Obdivuji všechny čtenáře, kteří se s Oskarem setkali víc než jednou a přesto je neodradil.
Rozhodně působivá kniha. Svými bizarními postavami v čele s hlavním hrdinou a jazykově bohatým stylem vyprávění, ve kterém fantazie nemá hranic, mi toto dílo do značné míry připomínalo tvorbu mého oblíbence Johna Irvinga
Kniha není pro každého...bud si ji zamilujete nebo odložíte po sto stránkách...mne osobne nadchla, nepodobná žádné jiné knize, psaná opulentními vyrazovymi prostredky se nesmazatelne zapsala do dejin svetove literatury...zaslouzena Nobelova cena pro Grasse....
Hm, jak začít? Je toho tolik, co bych chtěl po přečtení Plechového bubínku ze sebe vypsat, vykřičet vybubnovat...Každopádně toto dílo vás buď pohltí a nebo jej zavrhnete po bratru první stovce stran. Mě pohltilo a letěl jsme jako o závod historii příhraničnío Polska předválečných let až na konec druhé světové války. Autor velmi sugestivně popisuje vjemy, scény dokonce i vůně a pachy a rval mně na kusy. Tolik různých a protichůdných pocitů jsem prozatím u žádné knihy nezažil. Jak jsem psal, kniha nebude prokaždého, ale i přes to ji musím doporučit. Zkuste ji, nahlédněte prostřednictvím Oskara do svého nitra a třeba se vám to zalíbí.
Koňská hlava aneb jedny z nejsilnějších literárních scén, které si budete pamatovat tak nějak napořád.
Věrohodná sonda do Německé historie. Nežil jsem tou dobou a přesto mám po přečtení této knihy pocit, že jsem leccos nasál. Něco, čeho se jen tak nezbavím... něco, čeho se ani zbavit nechci. Bylo by fajn, kdyby si někdo dal tu práci a zmapoval díla, která by podobným způsobem člověku zprostředkovala výlety časem tak, aby na sebe období navazovala - ten pocit dá člověku víc než fakta a data z hodin dějepisu. Na jednu stranu jsem měl místy pocit, že by se celý román dal zkrátit, na druhou stranu mne mrzí, že skončil a člověk neví, kam se děj ubíral dál.
Již potřetí jsem si nechal vybubnovat od Oskara Mazeratha jeho životní osudy
I potřetí to stálo za to – Oskar na svém plechu totiž vybubnovává nejen zvuky, ale i vůně a obrazy. Z těch nezapomenutelných třeba obrazy čtyř kašubských sukní, koňské hlavy plné úhořů, děsivé karetní hry na polské poště, šumáku, který pomohl Oskarovi objevit možnosti jeho třetí paličky, jeptišek odlétajících k nebesům, rozevřeného odznaku nacistické strany, cibulového pláče osvobozujícího od zaschlých vzpomínek ... A další a další.
Vždycky, když jsem tuhle knihu četl, mi Oskarův bubínek přibubnoval i chuť na další Grassovy knihy. Pro mne je však Plechový bubínek pořád z Grassových děl knihou nejchutnější.
Hodně náročná kniha, určitě neni pro každého. Z některých kapitol mi přecházel mráz po zádech, ale dost kapitol jsem tak nějak přelouskala, než přečetla a unikal mi obsah, který je víc mezi řádky, než ve slovech samotných.
Anotace a komentáře u mě vzbudily velký zájem o tento příběh ... a tak jsem se do něj jednoho dne pustila ... ještě než k tomuto příběhu vyjádřím, cítím tentokrát potřebu říct, co mé pocity ovlivnilo ... vždy, když otvírám další knížku, další příběh a začnu číst, očekávám, že se dostaví emoce, které mou četbu provázejí, a je jedno jestli jsou pozitivní, nebo ne, prostě očekávám, že na mě příběh bude nějak působit, ... nejde ovšem jen o příběh jako takový, ale také o jazyk, jakým je napsaný, o způsob vyjadřování autora, ... prostě o slova :-), tedy o to, jestli to, jakým způsobem si s nimi autor „hraje“, jak je používá, skládá do vět a sdělení, mi sedí, nebo ne ... to je to, co od příběhu, a od slov očekávám, ... a s tímto očekáváním jsem otevřela i tuto knížku a začala číst ...¨
... příběh vědomého útěku ze světa dospělých ... příběh Oskara, jehož vzpomínky jsou lidské, kruté i trapné, poznamenané životem neveselého dětství ... příběh silně emotivní, kde střídá soucit a lidskost, krutost společnosti, ...
... seznámila jsem se s Oskarovou babičkou, jíž smrt otce svého dítěte nikterak nezlomila, ba naopak rány osudu přijímala s filozofickým nadhledem :-),
... s Oskarovou maminkou, jež se nemohla rozhodnout mezi dvěma svými nápadníky, až pojala oba, jednoho za manžela a druhého za milence :-),
... a samozřejmě s Oskarem, který dostal v dětství plechový bubínek a ve třech letech se rozhodl přestat růst a nikdy se nestat dospělým, a který v sobě velmi záhy objevil schopnost vyluzovat hlas o vysoké tónině, který způsobuje praskání skla :-),
... a pak taky se všemi ostatními postavami a postavičkami, které žily a dohromady tvořily „živou kroniku“ svobodného města Gdaňsk v letech 1899 až 1945, ... tedy s Poláky, Němci, Židy, kteří vedle sebe dlouhá staletí dokázali žít v míru, aby se pak nechali zfanatizovat tak, že dokázali vraždit jeden druhého, jen proto, že soused je „jiné krve“?
Takže ano, dostala jsem to, co jsem očekávala ... příběh stvořený ze slov plných emocí ...
... výborný, i když trochu zvrhlý příběh :-) ...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Polsko zfilmováno německá literatura magický realismus rozhlasové zpracování pikareskní romány středoevropská literatura
Autorovy další knížky
| 1969 |  Plechový bubínek |
| 2005 | Psí roky |
| 2009 |  Kočka a myš |
| 2007 | Při loupání cibule |
| 2005 | Jako rak |
Obsáhlá kniha, trochu náročnější na soustředění kvůli dlouhým, bohatě rozvitým souvětím. Moc se mi líbí - jazyk, originální postavy, reálné propletené s neskutečným, další a další překvapení. Smekám před autorovou fantazií a jazykovým uměním.