Plavec ve tmě
Tomasz Jedrowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434163/bmid_plavec-ve-tme-c02-434163.jpg
4
284
73
Polsko, 1980. Z Ludwika bude brzy vysokoškolák. Na zemědělské brigádě, z níž zprvu vůbec není nadšen, potkává Janusze a společně tráví volný čas koupáním v jezerech a čtením zakázaných knih. A pak prožijí něco, co nečekali: zamilují se do sebe. Léto skončí a oba se vracejí do Varšavy a do drsné reality života. Letní pohádka je pryč, jeden i druhý se musí rozhodnout, jak budou dál žít – přesněji řečeno, jak přežijí… Vynikající debut o mládí, lásce a ztrátě – a o oběti, kterou přinášíme, aby měl náš život smysl.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , OdeonOriginální název:
Swimming in the Dark , 2020
více info...
Přidat komentář
Za mě super. Realistickej, nepateticky podanej příběh, kterej neni žádná prvoplánová homosexuální romantika. Zasazení do komunistickýho Polska tomu pochopitelně dalo poněkud dramatickej nádech. Tím se příjemně liší od bestselleru Call Me By Your Name (jakkoli mám tuhle záležitost taky moc ráda).
Téma homosexuality nikdy nebude otřepané, zvlášť, když je zasazeno do osmdesátek v Polsku. Kniha mě dostala na lopatky svojí atmosférou, kdy hlavní hrdina pomalu objevuje svojí sexualitu, první lásky, prostě život. První půlka byla tou hezčí, kdy je člověk nervózní, jak se vše bude odehrávat, ale tak jako hezky. V druhý půlce už jsem byl v podstatě celou dobu sevřenej, nervózní a hltal jsem stránky jednu za druhou. Má stísněnou atmosféru, každej z LGBT+ komunity se v tom určitě najde. Kniha je napsána věcně, bez žádný zbytečný omáčky, emoce stříkaj z knížky. Po dlouhé době jsem četl něco neotřelého, skvěle napsáno.
Jaké to je být gayem v Polsku? Dost špatné.
Jaké to je být gayem v totalitním Polsku? Ještě horší.
Jak z toho ven? Žít celkem bezpečný a pohodlný život ve lži nebo raději riskovat ale mít šanci prožít svůj život svobodně a bez přetvářky? Co si hlavní hrdina nakonec zvolí? A jak do toho všeho zapadá láska?
Kniha napsaná krásným až lyrickým jazykem, citlivě popisuje pocity hlavního hrdiny, jeho boj o vlastní sebeurčení i Polsko osmdesátých let, které se tolik podobá našemu Československu ve stejné době.
Debut, který stojí za pozornost.
Dostala jsem to, co jsem očekávala, a nakonec asi trochu víc. Jaké je žít v osmdesátkách v totalitním Polsku s vědomím, že moje orientace není přijímána, moje názory se neslučují s ideami státu a s touhou po svobodě? Jak skloubit vlastní ideály a morální hodnoty s tím, co se očekává?
Kniha gradovala, po pravdě jsem se nemohla první čtvrtinu knihy pořádně začíst. Od vzpomínek, přes malebný popis počátku vztahu po pracovním táboře, až po návrat do Varšavy, ach ta křehkost, kde pro mě začíná to, co jsem si osobně z příběhu vzala nejvíc.
A posledních 35 stran jsem se dokonce nemohla odlepit.
Doporučuju.
Výborná kniha a co mě hodně zaujalo byla vykreslená vedlejší postava Janusze je také špičková. Člověk se nemůže divit, že dělá to co dělá. Jeho rodina neměla nic, on vycítil, že něco v "novém režimu" dokázat může a za přispění své bezpáteřnosti tomu jde směle naproti. Člověk se nemůže divit, že dělá to co dělá. Prostě takový ten dojič socialismu a možná jakéhokoliv jiného režimu.
Osmdesátky jsem zažila (i zemědělské brigády), pamatuji si i vyhlášení výjimečného stavu v Polsku i to, jak jsem v sedmnácti nechápala, co to znamená. Knížka se velmi dobře čte, vystihuje přesně zvolenými slovy pocity hrdiny i atmosféru prostředí, ať už jsou příjemné nebo naopak. Léto, láska, sblížení ... citlivě a krásně podané autorem. Potom následuje zklamání, jak to v životě často bývá.
Další skvělá Odeonka! Těch není podle mě nikdy dost... LGBT tématiky je nyní v knihách vidět poměrně často, ale osobně jsem za to moc ráda... Příběh se mi líbil jak tématem, tak prostředím, kde se odehrával... Postavy i styl psaní autora byly super, jediná má výtka putuje k druhé půlce knihy, která mi nepřišla tak zajímavá jako ta první a já se přistihla, že nejsem začtená tolik... To ale nic nemění na tom, že kniha je to skvělá a s klidným svědomím ji doporučuji...
Dlouho se mi do ruky nedostala takto krásně psaná kniha - slova vytvářejí obrazy, které čtenáře vtáhnou, nepustí a co více vyvolají emoce, takže pokud knihou neproletíte (ale ponoříte se do atmosféry slov a obrazů), ponesete si příběh v sobě a budete o něm přemýšlet. Skvělá práce autora a skvělý příběh psaný (nikoliv jen) o "zakázané lásce" a neadresovaný jen samotné LGBT menšině.
(SPOILER)
Krása a síla té knihy je v několika skutečnostech:
1. Autor ohromně popisuje sblížení Ludwika a Janusze. Velmi citlivé a krásné jsou líčení jejich intimního sblížení. Zde je Jedrowského jazyk opravdu mistrovský. Kolik něhy, erotiky a vášně je v těch poetických scénách! Klobouk dolů.
2. Myslím, že autor nepopisuje ani tak Polsko 80. let, jako spíš Polsko dnešní. Nejde o fronty a nedostatek jídla, jde o mentalitu lidí, o jakýsi skrytý strach, který prostupuje společností. A který se stupňuje. Myslím, že před 10 lety by tahle kniha vypadala asi jinak.
3. Poslední kapitola je opravdu mistrovská. S jakou úsporností sděluje to, co se odehrává v Ludwikovi v emigraci a co se odehrávalo těsně před odchodem ze země. Stav, kdy bolest je tak veliká, že ji člověk uschová kamsi hluboko v sobě, a žije, jako by jí nebylo, ačkoli o ní stále ví.
4. Leckdo srovnává Jedrowského prvotinu s knihami ostřílených autorů Hollinghursta či Cunninghama. Mně se zdá, že Jedrowski je nejvroucnější, vypisuje se z toho, co je jeho tématem, zatímco oba zmínění autoři jsou už "za vodou". Jsem zvědav, jak bude literární dráha autora Plavce ve tmě pokračovat.
5. Kniha je psána pro milovaného člověka, který, jak se píše ve věnování, je autorovi domovem. Polsko je "nikde" - viz motto. Domov je tam, kde je ten, koho milujeme. Domov je láska. Scéna v kostele po útěku ze zámečku Maksia a Hanii je v tomto úhlu pohledu více než důležitá. Je to jediná zmínka o Ludwikově víře, nepočítám-li dětské první přijímání. Motiv domova je v knize stále přítomný (telefonáty, ztráta rodičů, paní Kolecková jako náhradní matka...
6. A pak je zde strach. Permanentní, spojený s ponížením. Strach, který je součástí Lidwikova údělu. a který sejednou odplazí. (Jen aby se nevrátil.)
A na závěr: Chtěl bych si přečíst Giovanniho pokoj.
Plavec ve tmě je kniha plná lásky dvou chlapců, která vznikne ve vodě. Lásky, která nemůže vyplavat napovrch. Homosexualita je totiž v roce 1981 v socialistickém Polsku naprosto nepřípustná. Naopak normální je absence lékařské pomoci, fronty na jídlo nebo studentské pracovní brigády.
Text od Tomasze Jedrowského mě velmi zasáhl, dokonce jsem se jako převážně heterosexuální dívka žijící v převážně demokratické zemi po celou dobu čtení ztotožňovala s homosexuálním klukem žijícím v totalitní zemi před 40 lety. Chovala bych se totiž nejspíš stejně jako hlavní postava Ludwika. Brblala bych, že se mi to nelíbí, že s tím nesouhlasím, obdivovala a pozorovala lidi, kteří aktivně s režimem bojují a možná v opravdu vyhrocené chvíli taky zasáhla a pak se z toho málem zbláznila strachem. Nevím. Naštěstí za svou lásku a pravdu nemusím bojovat.
Více na mém čtivém instáčku https://www.instagram.com/p/CLXS9I_DALR/
Krásným jazykem psaná novela o poměrech v osmdesátých letech v Polsku. Na to, že se jedná o poměrně nedávnou historii, tak to tam homosexuálové měli dost těžké a svoji lásku museli skrývat. Chvílema mi to připomínalo minisérii Herec, která nedávno běžela na ČT. Hlavně v kontextu udávání a zničení kariéry či nemožnosti vycestovat kvůli jednomu "prohřešku" jež systém netoleroval. Snad bude Tomasz pokračovat v psaní i dalších knih, rád si od něho zase něco přečtu.
Zakázaná láska za železnou oponou. Milostný dopis psaný ve druhé osobě. A především skvěle vykreslená atmosféra reálného socialismu, komunistické Polsko osmdesátých let, kdy stranická příslušnost a ty správné konexe ovlivňovaly téměř vše. Nejistota, strach, přijetí vlastní identity, láska, touha a ztráta. Čtivý, podmanivý příběh a velmi povedený debutový román.
Taková křehká věc.....vztah mezi dvěma mladými muži v socialistickém Polsku osmdesátých let 20.století popisovaný z pohledu jednoho z nich, láska má hodně podob... zrovna tato mi tedy nic moc neříká, ale napsané to bylo jemně, krásně a srdcem.. pro člověka, který není úplný ignorant, zajímavý pohled do nitra člověka, jenž právě pochopil, že je ve své době a svém státě součástí menšiny, která musí svoji lásku a své sexuální preference skrývat a přetvařovat se nebo zkrátka utéct za svobodou...
Váhal jsem, dlouho jsem váhal. Přečíst si to musíte. Vylíčení zrodu okouzlení a lásky je tak krásné, že se budete chtít do někoho zase bláznivě zamilovat. Nelineární vyprávění je osvěžující a zábavné. Zasazení do komunistického Polska je věrohodné a čtenářsky přitažlivé. Jenže všechno je tak očekávatelné! Autor příliš naznačuje, proto už v pětině knihy dokážete odhadnout celý příští vývoj a tak si jen v hlavě odškrtáváte zvraty či události, které přijdou. A protože přijdou tak a tehdy, jak jste očekávali, konec knihy (a vlastně celá její druhá polovina) krapet drhne. Škoda. Ale opakuji: přečíst si to musíte!
Krásné! Skvělé! Nějak mě to vnitřně zasáhlo.... a je mi z toho smutno.... A přirovnávání k Dej mi své jméno... ? Co? Ne! Tohle je mnohem lepší... Dej mi své jméno je zvrácená kravina napsaná heterosexuálem(?????) ... tady je LÁSKA v každé větě.... v každém slově... ve všem.... Nádherně napsané!!!
Život v socialistickém Polsku nebyl žádný med, zvláště pokud byl člověk homosexuál.
Své o tom ví i hlavní hrdina, který nejen že prochází krizí vlastní identity, objevuje svou sexualitu, ale hlavně hledá své místo ve světě, v Polsku, v systému...
Neuvěřitelně silný příběh, zasazení do historie Polska...
JEDNA Z NEJLEPŠÍCH KNIH JAKOU JSEM KDY ČETLA!
DOPORUČUJI!!!
Poslední kniha, kterou jsem dočetla v tomto roce. A byla to solidní volba!
Příběh sám o sobě je již od počátku neutěšený, v něčem deprimující. Hledání sebe sama a své životní cesty tu je provázeno bolestí a nelehkými rozhodnutími, které jsou ovlivněny těžkou dobou a společenskými předsudky.
Jde o zajímavou sondu do 80. let v Polsku, kdy socialistický realismus běžel na plné obrátky. Autor tu tak kombinuje téma těžké společensko-politické situace s tématem hlavního hrdiny snažícího se proplouvat životem s vědomím, že jako homosexuál bude ve své vlastní domovině narážet na překážky. Jedná se tak o dost zajímavé vyprávění, které čtenářům může zase o něco rozšířit obzory.
Chvilku mi však trvalo, než jsem si zvykla na specifický způsob vyprávění. A také mi tu chybělo něco, co by ve mně rezonovalo natolik, abych chtěla knize po dočtení plný počet. Nicméně i tak si myslím, že kniha stojí za pozornost. Za sebe určitě mohu doporučit.
Pro českého čtenáře až příliš známé prostředí reálného socialismu a v něm příliš citlivá slabina nepřikyvujícího občana. Moc dobrá kniha. Čtěte to a pociťujete nutkavou úlevu, že už není rok 1980, nedostatek základních antibiotik, fronty na cokoli a hon na čarodějnice kvůli vaší přirozenosti. No, čas od času je třeba si to špatné připomenout a pokorně být vděčný za naši svobodu. Ale krom otřesné doby, ve které se odehrává příběh mravního konfliktu, je tu i dojemná love Story ač pošpiněná zaprodáním sebe sama komunistické zlovůli.
Dej mi své jméno za železnou oponou, v socialismu, v nesvobodě. Brilantní příběh, nádherný jazyk a myšlenky zasazené do “atraktivního” prostředí Polska osmdesátých let. A já jsem dojat jako adolescent nebo senilní stařec, to je jedno, mám prostě rád dobrou literaturu!
Štítky knihy
homosexualita Polsko polská literatura komunismus 80. léta 20. století diskriminace gayové LGBT, queer, LGBT+ anglické romány
Plavec ve tměKniha Plavec ve tmě je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 341x |
| Čtenářské výzvě | 52x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 155x |
| Chystám se číst | 247x |
| Chci si koupit | 71x |
| dalších seznamech | 7x |
Hodně příjemné překvapení! Zvukomalebný jazyk, parádně vykreslené postavy, politické klima i problematika LGBT bez zbytečných rozplizlostí.. Čtenář se naprosto samozřejmě ocitne u "sousedů" a zavzpomíná na podobný "komunistický úděl" 70-80 let minulého století se vším všudy.. Spolu s Ludwigem se pak nutí k zamýšlení: žít život v pravdě, upřímnosti samého k sobě a duševní svobodě byť v emigraci/osamocení nebo raději "doma"/uprostřed"svých" ve lži, v popírání, v nesvobodě, ve vykořisťování slabších..? Doporučuji k přečtení!