Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510250/bmid_plachetnice-na-vinetach-zlS-510250.jpg
4
944
944
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Krásné čtení! Moje první od Hájíčka a rozhodně ne poslední. Jsem ze Šumavy, proto mi bylo prostředí Krumlova velmi blízké a všechno jsem si dokázala živě představit. Kniha se krásně četla, příběh zajímavý, i když jsem možná čekala lepší rozuzlení. Těším se na další jeho knihu:)
Ze začátku jsem trochu měla problém se začíst, a a nebavilo mě přehrávání scének z manželského života, ale nakonec jsem knihu dočetla na jeden zátah. Byla to moje první kniha od tohoto autora a rozhodně mne zaujala na tolik, abych se začetla i do dalších knih.
Knížka neurazila,ale ani nenadchla...často na mě z ní dýchala depresivní atmosféra - samota,blížící se stáří,nemocní rodiče,ne zrovna ideální vztah se sestrou...
To byla pěkná pozvánka od Jiřího Hájíčka - projít se malebnou krajinou Jižních Čech ....
Život ženy před padesátkou, která náhle zůstává sama.... a hledá cestu, jak dál....
Kam plout na plachetnici ? Těch cest ještě zůstává tolik .... Dcera, rodina, kamarádi -a také nové možnosti .... a mně se líbily ty odkazy na literaturu /jak by ne, je to přece Mariina odbornost..../
Pěkné čtení, uvěřitelné....
Trochu ženské psaní, ale mně se to líbilo. Těším se na další knihy, Hájíček nezklame.
Příběh byl zajímavý až od prostředka. Uvítala bych nějaké další vysvětlení ohledně Mariina tatínka, ta jeho dějová linka mě zaujala, třeba tam bylo nějaké hluboké tajemství... pořád jsem v tomto směru čekala nějaké rozuzlení, ale marně. Také vztah Marie se sestrou Veronikou mohl být nějak více vysvětlen. Podle mě byla Veronika jenom závistivá a zapšklá..., ale skutečně v tom byla jenom ta naštvanost na to, že se prý sama starala o rodiče a nikdo jí nepomáhá??? Je to klidně možné, ale pro mě bylo v knize mnoho nezodpovězených otazníků.
Kniha mi přišla zajímavá. Rozhodně se mi četla rychle. Je fakt, že na zadek jsem si z ní nesedla. Je to první kniha od autora, tak už se těším na další knihy, které mají ještě lepší hodnocení, než má tato.
A bylo mi z ní místy smutno. Tak jak to v životě bývá. Kniha je uvěřitelná a ze současnosti. Jako oddychovku proč ne.
Bylo to moc hezké a odpočinkové čtení ze života. Příběh Marie se mi moc líbil.
Autora čtu rád. Četl jsem od něho několik knih. Nicméně, tato mne trochu zklamala. Není vysloveně špatná,ale děj běží tak nějak setrvačností.Čekal jsem trochu víc.
Zřejmě jsem se během čtení dostal do smyčky, kdy se opakovalo stále to samé. Jazyk čtivý, ale přiznávám, že jsem čekal zápletku dřív než od strany 216...
Vypravěčsky zdařilé, ale příběh se line tak nějak odnikud do nikam, mnoho epizod nakousnutých a nedovyřčených, zcela postrádám nějaké poselství či alespoň hloubku.
Já jsem si myslela, že červená knihovna je doménou současných českých spisovatelek (jsou samozřejmě výjimky jako Karin Lednická a další). Ale že už i muž? Omlouvám se autorovi, ale knížka mi fakt přišla jako od Jiřinky Hájíčkové. A navíc taková zbytečná. Škoda.
Typický Hájíček a věrně ztvárněná jihočeská vesnice.Tak dlouho jsem čekala na novou knihu,že jsem si ji pak užívala každým řádkem.
Velmi příjemná kniha, dobře se čte, autor jako vždy dovede vtáhnout do děje, i když popisuje drobné a zdánlivě nevýznamné každodenní události. Jako pokaždé u Hájíčka mne velmi bavila to nostalgická rovina knihy, vzpomínky na minulost, popis drobností v chalupě rodičů, tato rovina příběhu vždy působí tak autenticky a nutí vzpomínat na vlastní dětství... Zajímavý je i kontrast v myšlení a prioritách městských a venkovských lidí.
Hajíčka mám ráda, líbilo se mi od něj všechno, co jsem četla: Rybí krev, Selský baroko, Dešťová hůl a teď také Plachetnice na vinětách. Tentokrát mi bylo čtení blízké i tím Krumlovem. To byl od dětství takový můj prázdninový rajón, jezdili jsme tam k tetě a strejdovi. Takže už tím mi byla knížka blízká. A pak se mi líbila komplet celá i příběhem, postavami. Kontrast město/vzdělání x vesnice/děti brzy, staré jizvy, nezhojené rány, nepřátelské sousedské vztahy, stará ukřivděnost a nepochopení, rozdílné názory na život. U Marie pak také její vyrovnávání se z rozvodem a životem po - nové vztahy, rodinné vztahy, nemocní staří rodiče. Opravdu pěkný, opět silný příběh, který mě oslovil.
Číst tohle brzy po Rybí krvi, která je tak výborná, nebyl nejlepší nápad. Nemohla jsem se začíst...Tedy tentokrát trošku zklamání.
Štítky knihy
přátelství Praha rodiče láska rodinné vztahy vztahy Český Krumlov pátrání v minulosti stárnutí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha se mi líbila, dobře se mi četla. Autorovi se podařilo mistrně vykreslit pocity ženy, která prochází krizí středního věku, věřila jsem mu každé slovo. Avšak když přišli na scénu 4 muži, kteří skoro padesátileté Marii nadbíhali, příběh začal zavánět červenou knihovnou a místy mi připomínal S. Rudolfa, jen trochu na vyšší úrovni. Proto strhávám jednu hvězdičku.