Píseň o Hiavatě

Píseň o Hiavatě https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463887/bmid_pisen-o-hiavate-Z1I-463887.png 4 14 14

Tato epická báseň, zpracovaná Henrym Wadsworthem Longfeloowem v roce 1855, vychází z legend odžibvejských indiánů a je dodnes považována za severoamerický národní epos. Hlavním hrdinou je Hiawatha, syn Západního větru Mudžekíwise, který byl na zem poslán velkým Giče Manitoem, pánem žití, aby přinesl lidem mír. Za svého života vybojuje mnoho soubojů a naučí svůj lid lékařství a zvykům, je společně s božským poslem Mondanimem stvořitelem kukuřice, která byla základní indiánskou potravinou. Za svoji existenci byla inspirací k mnoha dalším uměleckým dílům, mimo jiné i Dvořákově Novosvětské.... celý text

Literatura světová Poezie
Vydáno: , Tribun EU
Originální název:

The Song of Hiawatha , 1855


více info...

Přidat komentář

1972Sixo
11.04.2022 5 z 5

Kto som ja , aby som - odkojený Tarzanom, Conanon a Mayovkami - hodnotil niečo tak neuchopiteľé ako je mystická poetika Lonfellowho Hiawathu. Dokázal som to vnímať ako poklonu ani nie tak mýtu, ale celkovo prírodným siláma a životu vôbec. Existencie, ktorá tu už bola, no mi si ju nezaslúžime. Tu a teraz by tieto entity v lesoch plných plastových fliaš a hrdzavých bicyklov určite zahynuli.

Nočnípták
22.08.2018 5 z 5

"Po tolika letech války,
letech sváření a vraždy,
mír teď mezi Odžibveji
a vším dakotským je lidem."

Takto mluvil Hiawatha,
zaváhal pak, zvolna dodal:
"Aby mír ten trval věčně,
líp se naše ruce spjaly
srdce spojila se více,
dej mi za ženu svou dceru,
Minnehahu, Smavou vodu,
nejkrásnější Dakoťanku."

Mlčí, něm je starý šípař,
dumá, slova nepronese,
potichu si pokuřuje,
hrdým zrakem hosta zbádá,
něžným polaská své dítě,
odpoví pak vážným hlasem:
"Ano, chce-li Minnehaha:
promluvit nech srdce, dcero!"

Milostná tu Smavá Voda
ještě sličnější se zdála,
jak teď k hostu pokročila,
nesvolujíc, nevzdorujíc,
měkce jemu po bok sedla,
jak mu děla s uzarděním:
"Půjdu za tebou, můj muži!"

Tak se snoubil Hiawatha!
Tak on sobě dceru získal,
kterou letitý měl šípař
tam, kde dakotská je země.

Co dodat? Neumím vyjádřit slovy krásu Longfellowých veršů ani krásu Burianových kreseb. Tu musíte objevit sami.


Renek
29.04.2018 5 z 5

Longfellow vzdal krásnou poctu severoamerickým indiánům, která v očích vzdáleného středoevropana působí až mystickým dojmem, něčeho pro nás tak těžce uchopitelného a cizokrajného. Řádky naplněné harmonií z dávno odcizených hodnot, jsou notně nadčasové tím, jak se nůžky kontrastu epoch a časů neustále rozšiřují. Proto věřím, že se kniha jen tak číst nepřestane.