Pekař Semjonov
Maxim Gorkij (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124815/pekar-semjonov-rML-124815.jpg
3
5
3
Ve svých 17 letech se stal Gorkij pomocným dělníkem v Semjonově preclikárně. Preclikáři a pekaři podniku byli lidé ustrašení a pokorní, spoutaní předsudky, že zaměstnavatel je "pán", který je "krmí", že je třeba mít na paměti "čí chleba jíme" a pod. Mladý Gorkij jim čte a vypráví, snaží se vznítit v nich touhu po lepším životu. Majitel pekárny, vychytralý podivín, opilec a despota, neomezený vládce nad životy svých čtyřiceti zaměstnanců, vytrvale seznamoval Gorkého se svou "životní politikou": jedni musí pracovat, druhým je dáno, aby je vedli, tyli z nich. Nakonec se zedření a prací otupělí dělníci jednomyslně postavili proti zaměstnavateli. Osnovatelem stávky byl Gorkij. - Pekař Semjonov je prvním uměleckým zpracováním tohoto raného období proletářského boje. (Podle předml.)... celý text
Přidat komentář
Dočteno, ale že by to ve mně zanechalo nějaký znatelný pocit, to se říct nedá. Ze života mladého Maxima a jeho práce v pekárně pod dohledem drsného šéfa Semjonova se spoustou dělnických řečí a básní.
Překvapivě čtivá knížečka, rozsahem spíše povídka, než román. Gorkij zde popisuje svoji ranou část života, kterou prožil jako dělník (či pomocník) u pekaře Semjonova. Zachycuje ostatní dělníky, jejich přístup k životu i k práci, i svého zaměstnavatele.
Štítky knihy
přelom 19. a 20. století Rusko ruská literatura autobiografické prvky
Autorovy další knížky
| 1957 |  Matka |
| 2010 | Na dně |
| 1976 | Pieseň lásky |
| 1974 |  Foma Gordějev |
| 1986 | Makar Čudra / O neopätovanej láske / Mesto Žltého diabla - a iné |
Kniha Pekař Semjonov je v
| Přečtených | 7x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 5x |
To si takhle mladej Maxim vleze do starýho Ruskýho Penamu, kterej ukradl tenhle Semjonov a Maxim je tam mezi těma vágusama který tam pracujou, největší bedna. Ne bedna jako terminátor, ale magič na hlavu. Moc tam teda nezapadá a dobrotu to asi dělat nebude.
Říkal jsem si, koho mi ten Semjonov připomíná a pak jsem si vzpomněl. Je to Ruskej Džaba hat. Je tlustej, odpornej, zlej, smrdí a je špinavej. Taky je imrvere vožralej, protože jí jenom vodku. Banda lidí tam zažívá podmínky, jako agenturní cizinci, co vystoupí z autobusu před Vodňanským kuřetem. Dělaj těsto, preclíky, možná se to ani nedá žrát. Netuším. Jsme přece v Rusku. A tenhle obluda mezi nima proplouvá, mumlá, poslouchá a Maxim mu tam dělá bordel. Snaží se mu tam založit odbory a stávkovat. To se pučmelounovi nelíbí. Jeho vyjadřování je teda takový, jako když už to má hodně vypitý, je v posledním tažení a je to generátor náhodných slov. Celý je to krátký a takový ponurý. Jak Maxim do pekárny vlez, udělal tam nic neříkající čoro moro a najednou vylez.
Přijde mi to jako deníček syrotka, kterej se musí někde upíchnout a dělat bordel. Když to porovnám s ostatníma Ruskejma čmáranicema, tak s tímhle podle mě nemusel nikoho otravovat. Alespoň to zaplní další mezírku v regálu s těmahle mejma oblíbenejma barevnejma brožurkama. Teď bych rád ochutnal kvalitu pučmelounovy vodky. Mně by asi udělal kompletní výmaz už první kalíšek. Tím by se zařadil na stejnou úroveň, jako Gelfská kořalka.