Pastevcem sobů mezi Lapy

Knihu jsem našel na okně partizánské jeskyně a přečetl si aspoň nádherný úvod o nespoutanosti a svobodném duchu mužů, které cosi nutí za noci vystupovat z měst na kopce, aby zahlédli síť ohňů pastevců - lapů, nejspíš to stejné cosi, co udržuje nespoutaný život severských domorodců.

Nicméně kniha byla už značně provlhlá, zjevně se k ní majitel dlouho nevrátil, a dle informací domorodců (těch českých, bez sobů), kteří pod jeskyní venčili alespoň jezevčíka, vyměnil před několika lety táborový oheň za rodinný život. A tak jsem mu, jsa sám vyzbrojen správnou propustkou, poslal aspoň symbolický pozdrav tam někam do tmy do dálky, k neviděnému ohni rodinného krbu...