Pašeráci knih: Boj o záchranu židovských pokladů před nacisty a komunisty
David E. Fishman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387834/bmid_paseraci-knih-boj-o-zachranu-zidovs-7Zs-387834.jpg
4
9
3
Kniha Pašeráci knih se opírá o rozsáhlý průzkum archivních materiálů a vzpomínky pamětníků. Popisuje téměř neuvěřitelnou historii čtyřicítky vězňů z vilenského ghetta, kteří zachránili tisíce vzácných židovských knih a rukopisů před nacisty a pak i před sovětskou mocí. Tito lidé byli členy tzv. „papírové brigády“, kterou nacisté sestavili z židovských literátů a intelektuálů a která měla za úkol třídit uloupené knihy, ty nejcennější přepravovat do Ústavu pro výzkum židovské otázky ve Frankfurtu nad Mohanem a ostatní posílat jako makulaturu do blízkých papíren. Členové „papírové brigády“ však řadu těch vůbec nejcennějších knih a archivních materiálů navzdory hrozbě okamžitého zastřelení propašovali zpět do ghetta a ukryli je v podzemních úkrytech. Po osvobození Litvy se ti nemnozí z nich, kteří přežili válku, do Vilna (Vilniusu) vrátili a ukryté poklady vykopali. Brzy však byli konfrontováni s antisemitismem sovětského režimu reprezentovaného ve Vilniusu Michailem Suslovem, pozdějším ultrakonzervativním členem kremelského politbyra. Ke svému zděšení se stali svědky nového ničení židovských památek a písemností, jež si s tím německým v ničem nezadalo, a zjistili, že knihy zachráněné před Němci bude potřeba zachránit znovu. A tak začalo nové, neméně nebezpečné kolo pašování knih, tentokrát přes hranice Sovětského svazu, do Polska. Tam však knihy dorazily právě v době vzedmuté vlny antisemitského násilí a kieleckého pogromu, při němž bylo zavražděno 37 Židů, takže nezbývalo, než knihy zachránit ještě jednou.... celý text
Literatura faktu Historie O literatuře
Vydáno: 2018 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
The Book Smugglers: Partisans, Poets, and the Race to Save Jewish Treasures from the Nazis , 2017
více info...
Přidat komentář
Vše podstatné o ději už zaznělo v komentáři přede mnou. Já bych jen dodala, že autorovi se podařilo udržet úroveň a kvalitu odborné literatury, ale zároveň citlivě převyprávěl osudy celé papírové brigády, takže se Pašeráci čtou jedním dechem jako klasický román.
Statečnost a odhodlání členů „papírové brigády“ zachránit nejcennější židovské písemné a umělecké památky jsou obdivuhodné. Obzvláště v situaci, kdy museli zachráněné znovu zachraňovat. Příběh ukazuje také spoušť, jakou umí napáchat kulturní barbaři, pokud se dostanou k moci, a to napříč národnostmi, státy i politickými režimy. K zamyšlení je pak těžko zodpověditelná otázka restituce knih a archiválií odvezených z Vilniusu během války do Německa. Komu vlastně toto kulturní dědictví právně náleží a kde má být uchováváno?
Štítky knihy
židovský majetek zakázané knihy knihy
Pašeráci knih: Boj o záchranu židovských pokladů před nacisty a komunistyKniha Pašeráci knih: Boj o záchranu židovských pokladů před nacisty a komunisty je v
| Přečtených | 11x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 10x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 6x |
Pašeráci knih jsou dílem, které musí zaujmout leckterého čtenáře, už jen svým námětem, jenž ostatně není vůbec námětem, ale skutečností jako takovou. Fishman píše čtivě, předkládá někdy až příliš literárně to, co by šlo napsat vědečtějším stylem, ale to si myslím, že je spíše výhodou této knihy, která se tak otevírá širší čtenářské obci. Litevský Jeruzálém, tj. Vilno, bylo mi dosud místem neznámým, ale po dočtení této knihy, mám chuť se tam vypravit a prozkoumat toto místo, které v sobě nese pachuť krve, ale i částečných vítězství. V knize mi chybělo jediné, více pohledů Židů, kteří knihy napašovali a měli na Papírovou brigádů jiné názory (napadá mě nabízející se argument, proč směřovat svou sílu do záchrany knih, a ne přímo lidských životů). Jenže tento argument lze přece jenom napadnou zase jiným směrem, proč nezachránit něco z kultury pro budoucí generace, když život člověka zachránit často vůbec nešlo. A právě ty zachráněné dokumenty o tomto zvěrstvu na lidech svědčí. Mám úctu ke knihám, víc si však cením člověka. Ale nejsou knihy odkazem člověka? Nejsou něčím, co po něm zbývá, není to památník jeho existence, nosník jeho minulosti, vzpomínka, která by jinak zanikla?