Co ještě Paříž neřekla
Jiří Žák
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19366/co-jeste-pariz-nerekla-19366.jpg
4
20
2
Tentokrát nás autor provede po deseti obvodech v centru Paříže. Každý z nich má svou vlastní historii, každý vypráví jiný příběh. Setkáme se v nich s templáři, s Monou Lisou, s Ludvíkem XVII. i s hrabětem Cagliostrem, dovíme se, kdo byl jedním z největších sériových vrahů v pařížských dějinách, jak vznikla Latinská čtvrť, kde byl zavražděn Marat, navštívíme Louvre, Eiffelovu věž i Champs-Elysées.... celý text
Přidat komentář
Tato knížka mě bavila o něco méně než první díl. Některé kapitoly se hemžily francouzskými názvy uliček, ve kterých jsem se naprosto ztrácela a přála jsem si mít u sebe mapu Paříže. Přesto se mi styl vyprávění Jiřího Žáka a jeho bohatá slovní zásoba líbí a navíc vypráví o mé milované zemi, takže jsem si nemohla nechat ujít ani odstavec:)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Louis de Funés |
| 2002 | Kdyby nám Paříž vyprávěla |
| 2008 | Jean-Paul Belmondo |
| 2020 | Já, Vincent |
| 2016 |  Provence známá i neznámá |
Kniha Co ještě Paříž neřekla je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 27x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 40x |
| Chystám se číst | 12x |
| Chci si koupit | 3x |
Ne, že by se mi styl vyprávění Jiřího Žáka nelíbil. Naopak píše svižně, čtivě, poutavě a velmi hezky, takže člověk ani neví jak a má za sebou 20 stránek. Knihy jsem si půjčila v knihovně a když jsem zjistila, jak dobře jsou po formální o obsahové stránce psané, hned jsem je začala shánět. A pak jsem se doma pořádně začetla...
Nízké hodnocení je podmíněno tím, že jsem v knize narazila na několik pasáží, které neodpovídají historické pravdě, a to se mě hluboce dotklo. Asi už to ženu do krajnosti, ale vyvstaly mi na mysli všechny pomluvy novinářů, kterak neověřují zdroje, čerpají jen z jedné informace, něco si přibarví, vymyslí, napíší k tomu "údajně" a s klidem v duši vypustí do světa.
Řeč je o pasážích týkajících se "čarodějnice" Voisinové a markýzy de Brinvilliers. Pro ukázku:
"V ulici Karla V., jež se nachází nedaleko Arsenalu, v místech, kde kdysi stával královský palác Saint-Pol, stojí dodnes dům číslo dvanáct. Nechala si ho tam v roce 1620* postavit Marie-Madelaine de Dreux d'Aubray (…). Sama se později přiznala, že přišla o panenství už v sedmi letech, protože se ráda „bavila“ se svými dvěma bratry.** (…) Pak ale Godin de Saint-Croix náhle zemřel a kupodivu přirozenou cestou.*** (…) Ministr Colbert požádal Anglii o její vydání a tak markýza rychle změnila působiště a ukryla se v jednom klášteře v Lutychu. Ale ani tam nebyla v bezpečí. Našel ji tam, prý převlečený za faráře, pokrevní bratr našeho Nestora Burmy, schopný policejní důstojník La Reynie**** - ano, byl to právě on, kdo vyšetřoval travičskou aféru vdovy Voisinové a paní de Montespan - a na jaře roku 1676 se mu ji podařilo dostat zpátky do Paříže."
* Narodila se roku 1630.
** Ve své zpovědi uvedla, že ji bratři znásilňovali, což byl jeden z motivů k jejich vraždě.
*** Rytíř de Sainte-Croix se otrávil při svých chemických experimentech.
**** Markýzu zatýkal La Reynieho podřízený Desgrais, což uvádí i v knize několikrát citovaná paní de Sévigné, o Pitavalovi nemluvě. Nebyl převlečen za faráře, ale za abbého.
Uznávám, že jen málokdo má takovou erudici, aby rozuměl všemu, o čem autor píše a nač se odkazuje, takže odkrýt faleš některých tvrzení dá práci, nicméně těchto několik pasáží, kterým díky studiu posledních dvou let docela rozumím, má na mne ten efekt, že i zbytek témat, o kterých třeba tak načteno nemám, se pro mne stal nedůvěryhodným a zpochybnitelným, což knize v mých očích ubírá na hodnotě coby informačnímu zdroji.