Papírové panoptikum

03.02.2016

Při čtení příběhu Ibrahima Skály skočí člověk po hlavě do kolotoče dobrodružství a příhod, které jsou zdánlivě nahodilé a vůbec spolu nesouvisí. Ta nesouvislost je opravdu jenom zdánlivá, jak se ukáže (jako ve správné detektivce :-)) až na konci příběhu v (před)poslední kapitole.

Musím říct, že se mi kniha četla moc dobře a trochu mi svým stylem připomněla oblíbeného Saturnina. Líbí se mi i prvorepublikový jazyk autora.

Jak sám autor ve velmi milém doslovu píše, není tohle detektivka v pravém smyslu slova: "Neboť ti, již rádi čtou detektivky, odhazovali jej řkouce: Co je to za detektivku, když v ní není ani jedna vražda? A ti, již nemají rádi detektivek a raději čtou kritiky knih s vážnými ambicemi, také jej odhazovali řkouce: Vždyť je to detektivka! (A tak, šel-li Ibrahim i za těchto okolností na odbyt, je to důkazem, že existuje ještě nějaká třetí kategorie čtenářů, již neznám a jíž žehnám z celého srdce.)"

Doporučuji všem, koho bavil Saturnin, nebo těm, kdo mají rádi Crazy příběhy z první republiky a nebo se u knížky chtějí pousmát a odpočinout si. :-)