Lži Lockeho Lamory
Scott Lynch
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23992/bmid_lzi-lockeho-lamory-Rky-23992.jpg
5
271
56
Páni parchanti série
1. díl >
1. kniha série Páni parchanti. Camorr, město plné kanálů, dlážděných uliček, mostů, průchodů, paláců a chatrčí, bohatství i chudoby. A tam, kde jsou bohatí, bývají i lidé, kteří je o jejich majetek hodlají připravit. Mezi spodinou se šíří zvěsti o Trnovi, neporazitelném šermíři, mistrném zloději, duchovi, jenž prochází stěnami. Mnozí ho pokládají za pověstného zastánce chudých, ostatní za pouhý mýtus. Všichni se tak trochu mýlí. Ve skutečnosti je oním bájným Trnem, ovšem aniž by o to stál, Locke Lamora, drobný, nešťastně zamilovaný a sotva zručný s mečem. Jeho slavné skutky jsou jen vychytralými podfuky toho nejsložitějšího ražení. O pověsti, které je obestírají, se tedy rozhodně neprosil, ostatně čím méně pozornosti je jim věnováno, tím lépe. Bohaté okrádá, ale chudým nedává ze své kořisti ani co by se za nehet vešlo. Vše si nechává pouze pro sebe a svoji věrnou bandu zlodějů, pro Pány parchanty. Společně páchají drzé a odvážné podvody, které jsou v Camorru zcela novým druhem zločinného podnikání. Starobylé město však začíná znepokojovat smrtící tajemství a hrozí, že skrytá válka rozerve městské podsvětí, jediný domov, jaký kdy Páni parchanti poznali, na krvavé kusy. Lapeni ve vražedné hře, Locke a jeho přátelé prověří v boji o holý život svoji věrnost a důvtip až po nejzazší mez… Přeložil Roman Tilcer.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2009 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Lies of Locke Lamora , 2006
více info...
Přidat komentář
(Přečteno v anglickém originále)
Od této knihy jsem měla vysoká očekávání, která se mi splnila. To se mi nestává téměř nikdy.
Nejsilnější stránkou jsou rozhodně postavy, které jsou vykresleny opravdu dokonale. Každá má své silné a slabé stránky a to se promítá i do příběhu, není to jen naoko, jak bývá často zvykem (konkrétně u YA fantasy, kde jsou téměř vždy hlavní postavy OP fešáci). Všechny postavy jsou sympatické jiným způsobem a jejich vzájemné interakce mě neuvěřitelně bavily.
Za zmínku rozhodně stojí i samotný svět, který je obrovský a do detailu promyšlený. Popisu je opravdu hodně, ale přesto se mi zdálo, že mnoho zůstalo nevyřčeno a do jedné knihy (už tak dost dlouhé) by se vše nevešlo. Jak již bylo zmíněno v komentářích pode mnou, Camorr mi také silně evokuje středověké Benátky.
Ve světě Lockeho Lamory existuje magie, ale je tak trochu na pozadí dění, hlavní postavy nemají žádné superschopnosti, což pro mě bylo hodně osvěžující. Postavy se musí spoléhat pouze na svůj intelekt, zkušenosti a prostředky, které mají k dispozici.
Jediné, co bych snad knize vytkla, je kompozice vyprávění. Hlavní linka příběhu je konstantně narušována "intermezzy", které skáčou do minulosti a většinou se týkají backstory postav. Přestože mě bavilo se dozvídat o jednotlivých postavách víc, neustále mě tlačila touha se konečně dál posunout v hlavním příběhu. Téměř každá kapitola totiž končila nějakým cliff-hangerem.
Celkově mě však bavila každá část knihy. I když se děj zrovna nehýbal, užívala jsem si odstavec za odstavcem popisu města a jeho obyvatel. To se mi běžně nestává, většinou je to spíše utrpení. Scott Lynch prostě píše hrozně hezky, proto tuto knihu nemůžu hodnotit jinak než takto.
Konečně jsem našla knihu, která mě chytla a odmítla pustit. Konečně jsem zase hltala stránky a přemýšlela o příběhu, I když jsem zrovna nečetla.
Opěvovat jde mnohé : svět příběhu, který připomíná naše vlastní 17.stoleti, ale vyvíjí se jiným směrem - má magii, alchymii na fantasticky vyspělé úrovni, žádné pistole ale zato kuše a alchymisticke bomby. Ženy mají v tomto světě rovnoprávnost - vedou obchody, jsou bojovnice, spionky, knezky, dělnice, mafianky, zkratka jsou zastoupeny všude. Také je svět poset tajemnymi artefakty vymřele civilizace, která byla vyspělejší než lidé. Cenou tohoto nádherného vykreslení světa je sice dost vysvetlujicich pasáží, ale mě bavily.
Hrdinové mají také skvělé charaktery. Každý je osobitý, sympatický, má své chyby, ale i svůj talent. Locke není žádný bojovník či superhrdina, ale je velmi inteligentní a to se dobře čte. Avšak hraje značně nebezpečnou hru a ta když se posere, tak jsou následky brutální. Jsou tu krutá zranění a občas někdo zařve, takže jako čtenář nikdy nevím, co čekat. Ano, i nějaká ta slza ukapla. Pár badass momentů tu taky je.
Jako poslední bonus vidím to, že kniha sice patří do série s celkovou pointou a příběhem Lockeho, ale zároveň má ukončeny dej a co jsem slyšela, tak další díly výpravi o novém dobrodružství, které je opět zakončené. Díky za to, protože další díly vychází ztuha (stejně pomalu jako tehdy díly Hry o trůnu, s odstupem několika let) a to čtu v originále a mám tedy o jeden díl navíc k dispozici než český čtenář. Jen aby Lynch nedopadl jako George R R Martin, ten chce/chtěl taky 7 dílů...
Bavilo mě to, ale našla se tam i hluchá místa. Když už např. o něco šlo, přišla "vysvětlující" mezihra. Zpočátku fajn, později se dala vytrpět a nakonec už byla otravná. Popisů světa bylo hodně, ale naštěstí, jen do 1/2 knihy. Postavy jsem si oblíbil a postupně se začal do knihy zavrtávat. Někdy ve 3/4 došlo konečně ke stavu, kdy jsem hltal každou stránku a příběh vygradoval natolik, že v následujícím "dokončení" děje, jsem sledoval tolikrát okoukané schema, které se mi sice líbilo, ale už mě ničím nepřekvapilo. Celkově šlo, ale opravdu o zábavnou věc, u které nechyběla akce, napětí a především humor. Ne, že by šlo o extra zábavnou věc (jako např. u Lynchovi povídky Mezi policemi), ale sem tam nějaký vtípek, potěšil. To Scott umí a to mě taky u něj nejvíc bavilo. Dialogy byly to, co mě celým dějem táhlo a na co se těším v dalším díle. Škoda jen, že nevíme, jestli bude serie někdy dokončena./ ,,Ano." Okov zavrtěl hlavou. ,,Kouzla mají dostatečně působivá, ale to jejich zkurvené postavení z nich dělá takový problém. Proto když nějakému Nájemágovi staneš tváří v tvář, budeš dbát na slušné vychování a nezapomeneš na slovíčka ,pane' a ,paní'." _____ ,,Pěkný pták, sráči" řekl Locke.
Po prečítaní prvých pár strán som si nemyslela, že sa mi kniha bude páčiť. Ale nakoniec sa mi páčila a ešte ako! Autor má dej premyslený do najmenšieho detailu, tak ako aj Páni parchanti majú do detailov premyslené svoje podvody. Veľmi ma bavilo čítať si o ich plánovaní. Spočiatku som sa síce v deji trošku strácala, hlavne keď sa prelínali kapitoly o minulosti s tými zo súčasnosti, ale postupne som si na to zvykla a tešila som sa, ako sa dozviem viac o jednotlivých postavách, ako sa dostali tam, kde sú a čo formovalo ich charaktery. Dej je tiež najprv taký komorný, nie priamo nezáživný, len plynie tak pomalšie, ale to všetko sa zmení, keď na scénu nastúpi Šedý král. Ten našich „hrdinov“ vôbec nešetrí a začínajú sa im diať dosť nepríjemné veci, ich plány sa postupne rúcajú. Zvratov tam pribúda a mnohé ma dosť prekvapili. Občas mi Pánov parchantov bolo až ľúto, keďže som si ich všetkých obľúbila, ich charaktery sú skvelé. Skvelé je aj prostredie, aj keď niekedy nie je veľmi popísané, ale niektoré tie prvky sú vážne zaujímavé, napríklad záhrada sklenených ruží, gladiátorské zápasy či nájomní neporaziteľní mágovia. Z knihy som celkovo nadšená a dúfam, že druhá časť ma tiež bude baviť.
Řeknu to sprostě a jednoduše, prostě tak jak by to řekl kdokoli z Pánů Parchantů. Uplně si mě Lamoro nerozmrdal, ale bavil si mě.
Příběh připomíná Benátské 19. století (někdy tedy i stylem psaní), odehrává se v prostředí přístavního města plného kanálů, smradlavých čtvrtí, temných doků, bordelu, zlocineckych doupat ale i, kupeckých paláců a honosných sídel šlechty. A mezi tim vsim particka zlodejicku, ktera ma radsi loupeni, nez samotny lup. Ten stradaji na hromadku a uzivaji si ho v ramci moznosti, aby na jejich poklad nikdo neprisel. Nevim jestli bohuzel nebo bohudik tahle sranda nebyla hlavni zapletkou. Najdete si ji v knize sami.
Poprvé, kdy mne Lamora dostal na lopatky s Pulnocari, jsem si řekla - to je něco. To mne bude bavit! Takovýdle fígle si nechám líbit. Jenže pak se zase dlouhou dobu nic velkého nedělo, ačkoli zvraty byly fajnové, nevyrazily mi dech. Vodní svet stojí na pevnych zakladech, postavy si oblibite a pribeh hltate s mirnym zaskobrtnutím o autoruv styl psaní. Kniha by byla stejne dobra, ikdyby mela o sto stran mene. Nebo o nejakou tu lumparnicku navic, protoze Locke Lamora by na ni mel. Knihu doporucim spise trpelivym ctenarum, sama jsem tim, ze jsem vydrzila onen zaludne predlouhy zacatek, prekvapena. Rada bych rekla, ze me to chytlo a neupustilo az do konce, ale precetla jsem u toho dalsi tri knihy a rozecetla ctvrtou. Ne protoze by to bylo spatne, byla to proste plavba na delsi Lock(t)e
Rozhodl jsem se, že si po letech znovu přečtu (tentokrát komplet) edici Moderní díla fantasy. A je skvělé, že vše začíná pro mě už klasikou - Lockem Lamorou. Neskutečně zábavná, dobrodružná, akční a hlavně čtivá jízda. Jak to vypadá, když má parta šikovných zlodějů naprosto famózní plán loupeže a i přes veškeré přípravy jde všechno do kytek. Přijde čas na umění vykecávanosti a improvizace v míře nejvyšší. I při druhém přečtení jsem se skvěle bavil a jen si tak říkám, když by letos měl v originále vyjít čtvrtý díl, jestli se můžeme někdy v češtině dočkat i toho třetího ve stejně dobrém překladu.
Je mi docela líto, že tahle skvělá knížka kdysi dávno tak snadno upadla v zapomnění a teď se o ní už vůbec nemluví. Pro mě je tohle ukázkový příklad toho, jak by měla vypadat pořádná fantasy kniha. A ještě když se k tomu přidá, že je to autorova prvotina? Úžasné.
Na tomhle příběhu je skvělá nejen zápletka, ale i to, jak je všechno do puntíku promyšlené a navzájem to do sebe zapadá a společně pracuje jako dobře promazaný stroj. Špinavé prostředí, drsná atmosféra, postavy, které jsou na hony vzdálené od označení 'hrdina' a ne vždy jim všechno vychází podle plánu (však kolikrát jsem si už říkala, že musí být po nich) a další a další...
Kolikrát jsem odvracela tvář znechucením, měla pusu dokořán nad tím, co to Locke Lamora vymyslel nebo prožívala pocit triumfu společně s ním.
Za co jsem teda ubrala jednu hvězdičku je styl psaní. Z nějakého důvodu mi vůbec nesedl a já tak strávila s knížkou málem měsíc, což je u mě dosti neobvyklé. Ale očividně ani to mi nezkazilo zážitek z knihy, takže si nemohu stěžovat.
A překvapivě mi tady ani vůbec nevadily sprosté výrazy, jichž tam bylo hojně. Protože bez nich by to prostě nebylo vůbec ono.
* * *
Otec Okov seděl na střeše Domu Pelerandrova a shlížel na neuvěřitelně nadutého čtrnáctiletého chlapce, jímž se ten malý sirotek, kterého si před tolika lety pořídil od Tvůrce zlodějů ze Stinného vršku, stal.
"Jednoho dne, Locke Lamoro," pronesl, "jednoho dne nás rozmrdáš tak velkolepě, tak ctižádostivě, tak drtivě, že se nebe rozsvítí a měsíce zatočí a samotní bohové budou škodolibou radostí srát komety. A já jenom doufám, že ještě budu u toho."
"Ale no tak," řekl Locke. "To se nikdy nestane."
* * *
Jakože, cože prosím?
Jo, mělo to svoje mouchy, mělo to svoje ALE a dokonce to mělo i svoje slabší momenty... ALE
Tady je to čistě o mých pocitech, který mnou lomcují od včerejší půlnoci. Je jich neskutečně moc, všechny jsou pozitivní a dožadují se druhýho dílu.
The Lies of Locke Lamora, urban fantasy, která zaujme především neskutečně špinavým, drsným jazykem podsvětí, zlodějů a šlapek. A přestože je to především sarkasticko upřímný, rázný a odzbrojující styl psaní, který fakt vyčnívá, každý jeden aspekt této knihy (od postav k prostředí, kultuře, atmosféře, vztahovým záležitostem..) funguje jako celek. Všechno do sebe hladce zapadá a šlape to. Kdyby se ale něco ztratilo, něco zmizelo, šlapat by to přestalo a celá tato kniha by šla do kytek. Tak jako vzájemně funguje atmosféra s prostředím, tak vzájemně funguje vývoj postav a jejich vztahy, a tak zároveň fungují i skoky do minulosti, jež se proplétají s přítomností. Jeden bez druhého nemůže fungovat. Je to harmonie, jo tato kniha nabízí harmonii všeho zúčastněného.
Prostředí navozuje atmosféru renesančních Benátek, jsou tu nějaké části, které se zabývají podstatou tohoto světa, ale něco mi říká, že hlavním dějištěm vývoje různých zákoutí bude právě druhý díl. Postavy mají sakra daleko od hrdinů a sám autor je rozhodně nešetří. Dostávají na prdel, někdy až tak moc, že se z toho nedokážou vzpamatovat. Nechybí jim formování, nechybí jim lidskost a postupné budování, které ale z lidské podstaty, není stabilní.
Nechybí tu drsnější a nečekané zvraty, které se místy vyvažují s předvídatelností. Postupná gradace, napětí, dynamika, myšlenky, to všechno je vyvedeno v jednom hořkosladkém závěru.
Gentleman Bastards jsou beze všeho návyková záležitost, nedokonalá, ale ve své podstatě uspokojující. Takže díky a budu se těšit na pokračování.
Spíše tak 4,5. Tleskám nad tím, jak dobře je to napsané a přeložené. Dlouho jsem se knize vyhýbal, protože mě toto téma moc nezajímá, ale spíše mě odradila kniha Šest vran, která je vlastně docela podobná, ale vůbec se mi nelíbila. Tohle je ovšem úplně jiná liga. Byl jsem ke knize doslova přikovaný a po Prvním zákonu jsem dostal znovu další pecku. Občas mě trápily mezihry, ale naštěstí jsou krátké a zajímavé. Nemám moc rád, když se něco děje a pak to spisovatel přeruší nějakou jinou příběhovou linií. Teď trochu menších SPOILERů... Na konci mě mrzelo, že se nedostavilo žádné grand finale. Jediné a pěkné překvapení se dostavilo někdy na začátku knihy (půlnocaři) a pak už se z Lockeho stal spíše takový otloukánek. Pořád jsem čekal na nějakou pořádnou lest a vyvrcholení příběhu, že bych si řekl "No tvl tak to jsem nečekal...ten jim to ale nandal". :-) Ale nic takového se nedostavilo. Ale jinak super. Určitě si dám i další díly.
Výborné mestské fantasy od amerického spisovateľa Scotta Lyncha, ktorý by už mohol konečne dopísať aj ostatné časti. A Laser-books vydať aspoň jeho posledný tretí diel. Aj tak, táto prvá časť je uzavretá kniha a mapuje naozaj veľkú časť Lockeho života, rovnako ako života Pánov parchantov, zlodejov/kňazov, ktorí si vás rýchlo získajú. Locke je strašný týpek s priemerným ksichtom, ktorého by ste vo väčšom dave okamžite stratili. Je to patologický klamár, ktorý sa nedokáže vzdať zlodejiny. Jean sa naopak líši takmer vo všetkom - telom, mysľou aj schopnosťami. Ku všetkým postavám si budete postupne robiť vzťah aj vďaka výbornému prelínaniu minulosti so súčasnosťou. Ak chcete poriadnu, pravú, poctivú fantasy knižku, v ktorej sa autor nebál použiť sprosté slovo a nájdete v nej plno akcie, intrík či klamstiev, vrelo odporúčam.
Po zklamání ze Šesti vran jsem se nadšeně vrhla na Lži Lockeho Lamory s vidinou jakési "hard verze" výše zmíněného titulu.
Upřímně? Prvních sto (možná i víc) stran bylo utrpení. Složité město, přeskakování ve vyprávění a ani jazyk mi nejdřív neseděl, nemluvě o množství hrubších výrazů. Jenže potom se Lockeho plány rozjely a já nakonec můžu říct, že jsem spokojená. Snadno oblíbitelné postavy (často se zajímavou minulostí), nějaká ta akce, podmanivá atmosféra středověkých Benátek, pár zvratů - všechno tam bylo.
Jsem ráda, že první díl sice nechává prostor pokračování, ale je dost uzavřený na to, abych se (alespoň prozatím) obešla bez dalšího dílu, místní knihovna ho totiž nevlastní. Neříkám však, že by mě další eskapády Pánů parchantů nezajímaly...
Hrozně rád bych dal plný počet ale žel nemůžu. Ze začátku jsem měl problém se začíst a celkově popisy autorovi moc nejdou. Příběh a postavy na druhou stranu parádní.
Vynikající kniha, jen skákání v ději mi zvlášť na začátku dost vadilo, a ke konci už mi to přišlo dost dlouhé. Ale svět perfektní, vyprávění poutavé.
Číst Lockeho je jako koukat na Dextera, víte, že to jsou syčáci, ale prostě jim musíte fandit. Autor je největší Pán parchant z celé bandy, přesně ví, které charaktery si my čtenáři oblíbíme a pak nám zlomí srdce. Nastíní kus děje a pak odskáče o kus zpátky a ejhle, nic není, jak se zdá. A město stvořené dávnou civilizací, které lidé osídlili jako ráčci poustevníčci je prostě úžasné. Jsem zvědavá na dvojku a jestli se v budoucnu dočkáme Szabetty, to je hotová paní Kolombová!
Málokterá kniha se může pyšnit tím, že jak dočtete, chcete se vrátit na začátek a znovu vše prožít/pročíst. Tady se to povedlo, i když jsem musela jednu hvězdu ubrat, a to za: začátek mě nechytl, trošku jsem se musela začíst, a druhá věc, že nemám při čtení ráda vulgarismy. Ale na druhou stranu mě čtení moc bavilo, to většinou poznám, když se podívám na hodiny a řeknu si: to už je tolik? Autor vymyslel zajímavý svět, zajímavé postavy, prostě fajnové počteníčko.
Kurvadobré... Sorry za výraz, ale presne tento slovník je v knihe používaný. A často. Ak to niekomu vadí, tak buď sa treba povzniesť alebo sa tomuto vyhnúť. Ale, pripraví sa tak o jednu z naj fantasy na trhu...
Super
začátek nic moc, ale asi od poloviny to dostane spád a zakončení taky suprový.Jenom jedna věc...Vim že je to těžký přeložit ale Nájemág zní hrozně.
Vzpomínáte na Olivera Twista – chudého, hodného, poctivého sirotečka ve spárech zločineckého podsvětí? Tak na něj hezky rychle zapomeňte, protože je tady Locke Lamora! Pan Parchant, talentovaný zloděj, který nekrade z nouze, ale prostě proto, že byl k této činnosti stvořen. A rozhodně nehodlá paběrkovat u kapes prostého lidu…
Dovolím si malou odbočku: nesnáším zloděje. Opravdu z duše se mi hnusí lidi, co se odmítají živit vlastní prací a svou lenost kompenzují parazitováním na jiných. Zpočátku mi tenhle postoj poněkud znesnadnil identifikaci s hlavními hrdiny, přesto jsem si k nim celkem brzy našla cestičku a přirostli mi k srdci: Otec Okov, jeho přístup i zkušenosti, vzdělaný silák Jean Tannen, všestranná dvojčata Calo a Galdo, ztřeštěný puberťák Brouk a jeho urputná snaha vyrovnat se starším kolegům… a samozřejmě také Locke Lamora, neschopný komukoliv čelit v přímém boji (snad s výjimkou stařenek), ovšem nevalnou fyzičku bohatě vynahrazující brilantní zločineckou myslí a pitbullí sveřepostí.
Autor vytvořil živoucí svět, plný temných uliček, páchnoucích kanálů i vznešených, kouzelných míst. Atmosféru nelze než pochválit. Rovněž postavy se povedly, skoro každá má propracovaný, osobitý charakter. Osobně bych uvítala o něco větší hloubku hlavního záporáka – Šedý Král fungoval lépe, dokud byl pouhým hrozivým stínem v pozadí, odhalení totožnosti a motivace jednání mu imho ubralo na lesku. Rozhodně to však neuvádím jako nějaký zásadní problém.
Samostatnou kapitolu pak tvoří jazyk. Scott Lynch to navzdory mládí skvěle umí se slovy a překlad (včetně redakčních prací) se povedl na jedničku. Čtenář nedostává ani na minutku prostor zapomenout, že se pohybuje v podsvětí mezi živly zralými pro šibenici. Jinak řečeno, autor ani překladatel se s tím nijak neserou. Pobouřilo vás tohle slovo? Ohó, tak rychle ruce pryč – tuto knihu nekupujte, nečtěte, neotevírejte ji, vůbec na ni nesahejte! Vulgarismy související s prastarým řemeslem, sexuální činností, pohlavními orgány či vyměšováním se v textu nijak nešetří. Považuji se za otrlou, i tak mi to občas přišlo přes čáru. Na druhou stranu: kriminálnická spodina by stěží užívala mluvy Rychlých šípů...
Scott Lynch si tímto románem vysloužil moji přízeň a zvýšenou pozornost; jsem hodně zvědavá, jestli se mu podaří udržet vysoko nastavenou laťku i v dalších dílech. Věčné dilema: 4* nebo 5*?
85%
„Jednoho dne, Locke Lamoro, jednoho dne nás rozmrdáš tak velkolepě, tak ctižádostivě, tak drtivě, že se nebe rozsvítí a měsíce zatočí a samotní bohové budou škodolibou radostí srát komety. A já jenom doufám, že ještě budu u toho.“
Štítky knihy
alchymie krádeže a loupeže fantasy zloději
Lži Lockeho Lamory
Velmi, ale opravdu velmi povedené. Měl jsem tuto knihu v plánu jako takové odpočinkové čtení, ale strašně rychle jsem byl vtažen do děje. Hlavní hrdinové byli všemi mastmi mazaní sympaťáci, záporáka jsem z fleku nenáviděl. Bavilo mě objevovat nový originální svět, včetně jeho podsvětí (za to dostala kniha pátou hvězdu, Capa Barsavi byl prostě strašně fajn chlapík). Hodně mile mě překvapily ,,mezihry'' z minulosti (dobré vědět, že Locke byl s prominutím vychcanej hajzlík už od raných dětských let). Plně doporučuji všem co hledají zajímavou a nevšední fantasy knihu.