Pandin palec

Kniha esejů světově uznávaného amerického přírodovědce se zabývá dokonalostí a nedokonalostí, Darwinovou teorií, evolucí člověka, rozdíly mezi lidmi očima vědy a politiky, tempem změn, počátky života, velikostí a časem aj.

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30179/pandin-palec-mala-ta.jpg 4.520
Originální název:

Panda's Thumb (1980)

Žánr:
Literatura naučná, Příroda, zvířata, Věda
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
R.E.M.
07.04.2016

Pandin palec - pozoruhodná kniha, která má co říct i mnoho let po svém vydání. S. J. Gould se tu představuje jako mistrný vypravěč a velmi sympatický průvodce po chodníčcích biologie a evoluce. Při čtení mě fascinovaly autorem podané souvislosti a informační přesahy do historie, antropologie nebo do filmového průmyslu. Jste překvapení? No, já byla taky. Příjemně, a to nejen v těchto kapitolách.

Přiznám, že byly 2-3 kapitoly, které mě bavily trochu méně, byly na můj vkus moc rozvláčné. Ale drtivá většina témat mě zaujala a nezřízeně nadchla. Některé kapitoly až tak, že jsem se k nim čtenářsky vrátila i pětkrát. Ještě je třeba pochválit výborný překlad pánů Šmoldase a Vereckého.
Kniha mě nepotěšila jen v jedné důležité věci - byla vypůjčená a ne moje. Ale třeba se mi podaří získat pro naši domácí knihovnu nějakou její sestřičku.

HTO
23.06.2012

I pro mne první setkání s Gouldovými eseji. Autor má vzácný dar psát i o složitých věcech jasně a srozumitelně – ne nadarmo je jedním z nejznámějších popularizátorů vědy, a mnohdy zjistíte, že některé věci nejsou takové, za jaké jste je kvůli opakovaným nebo příliš paušálním tvrzením považovali. Kromě toho dovede najít věci buď naprosto obskurní a vytěžit z nich nejen pobavení a poučení pro čtenáře, ale taky obecné závěry (esej 22 o Randolphu Kirkpatrickovi, která by se jistě líbila Queneauovi), nebo věci všeobecně známé ukázat z nového, nečekaného úhlu (esej 10 o Piltdownském člověku). A i tady se setkáte s jeho odporem vůči podvádění (pokud by vás toto téma zaujalo, do češtiny je přeložena hodně šokující kniha „Skrytá historie lidstva“), rasismu a sexismu – viz. čtvrtá část knihy. Výpisek z ní (esej 13 o velikosti mozku), který ukazuje to, co jsem se v předchozím textu snažil naznačit:

„Ale když si budeme z minulosti dělat šoufky, nikdy ji nepochopíme. Schopnosti lidského intelektu zůstávají podle všeho už tisíce let stejné. Jestliže inteligentní lidé vynakládali soustředěné úsilí na vyřešení sporných otázek, které se nám dnes zdají pošetilé, pak je chyba v našem chápání jejich světa, nikoli v pokřivenosti jejich představ. I ten nejotřepančjší případ nesmyslnosti starodávných časů – spor o to, kolik andělů se vtěsná na špičku jehly – bude smysluplný, když si uvědomíme, že teologové se nedohadovali, zda tam může být přesně 5, anebo 18 andělů, ale zda se jich na jehlu může umístit konečný, anebo nekonečný počet. Pro určitá teologická učení byla tělesnost (či netělesnost) andělů důležitou záležitostí.

(...)

Mě osobně tak nějak méně vzrušují závity či hmotnost Einsteinova mozku ve srovnání s představou, o jejíž pravdivosti nepochybuji: lidé se stejným nadáním jako on žili a zemřeli na bavlníkových plantážích nebo v robotárnách.“

Gimli
24.04.2012

Pandin palec bylo moje první setkání s S. J. Gouldem a musím říct, že jsem byl okouzlen nejen jeho nadhledem a erudicí ale také nádherným jazykem, čemuž určitě napomohl i výborný překlad Ivo Šmoldase a Ladislava Vereckého. Gouldovy úvahy dle mého neztrácejí z aktuálnosti ani dnes a rozhodně mě mnoho z nich přimělo nahlížet na evoluci i vědu zase trochu jinýma očima. Pandin palec doporučuji všem se zájmem o evoluci, pozadí vědeckých objevů a vůbec těm, kteří nevěří, že i vědci jsou normální lidi se svými tužbami, strachy a emocemi.

Loswen

Trošku jsem se děsila, nakolik srozumitelná tato kniha bude, autor je přece jen odborník a těm dělá často problém vysvětlit věci, které jim jsou jasné. Obavy však nebyly na místě, kniha je velmi dobře napsaná, jednotlivé eseje čtivé a většinou zajímavé. Autor zde vysvětluje polopatě i mnoho dle mě základních věcí, které asi nebiolog nemusí znát. Trošku to přehodnotilo můj pohled na vědu, autor si je vědom, že vědci nikdy nic neví jistě a v několika esejích ukazuje, že vědci rozhodně nemusí být čestní a nezaujatí, ale snaží se skutečnost přizpůsobit tak, aby vyhovovala jejich teoriím (nezasvěceným to možná trošku změní pohled na vědu...)