Osudy a běsy

12.11.2016

Tak sem se dočetla, že Barack Obama tuto knihu označil za nejlepší knihu, kterou v roce 2015 četl a já myslím, že oprávněně. Knížka má dvě části, první je z mužského pohledu a tuto část byl opravdu dost obtížné přečíst. Druhá část příběh z pohledu ženy totiž vše vysvětluje a odhaluje. Nádech knížky Zmizelá sem opravdu v druhé polovině cítila. Knížku můžu dopručit všem komu se tento styl jako Zmizelá líbí, a určitě vydžte a knížku neodkládejte vše se dokonale rozjede , ale stejně jako u Zmizelé to chce překonat tu první půlku knížky.

10.11.2016

Hodně zajímavé, náročné, kvalitně napsané. Připomnělo mi to Johna Irvinga

06.11.2016

První polovina mě vůbec nebavila. Uvažoval jsem dokonce, že knihu odložím, což skoro nikdy nedělám. Příšerně mě štval ten divný divadelní styl vyprávění. Naštěstí jsem vytrval, protože zhruba od půlky to začíná trochu dávat smysl. Samozřejmě se nejedná o žádný thriller, ale určitá podobnost se "Zmizelou" by se asi opravdu našla. Některé události jsou jenom naznačované takže je potřeba se docela soustředit, aby neunikly souvislosti. Hlavní postava Mathilda (a nejenom ona) je dost složitá osobnost, rozhodně nijak černobílá. Názor na ní jsem měnil, jak se na světlo dostávaly nové informace. Postupně se v příběhu odkrývají další vrstvy a pochopení chování obou protagonistů (především Matyldy) se ve zdánlivě banálních situacích mění a dává větší logiku. Nelíbil se mi styl psaní, ale jedná se o knihu která má něco do sebe a její přečtení není jenom ztráta času.

23.10.2016

Jsou knihy, jejichž četbu si musíte dávkovat, abyste vstřebali právě přečtené, a když dočtete, uložíte knihu na čestné místo v knihovně, abyste se k ní opakovaně vraceli.
Osudy a běsy jsou nade všechnu pochybnost právě takovouto knihou. Troufám si ji označit za jeden z nejzásadnějších románů, jaké jsem kdy četla. Příběh Lotta a Mathildy mě zasáhl, zarezonoval ve mně. Lapidárně řečeno, mám té knihy plnou hlavu, a jen tak se toho pocitu nezbavím, tím jsem si jistá.
Až doposud jsem lehce sobecky psala jen o svých čtenářských dojmech, ale zcela jistě nemůžu opomenout autorskou bravuru Lauren Groff. Už to tady zaznělo, nebudu se tedy opakovat, ale omezím se na pouhé: klobou dolů! Takovéto literární dílo vzniká opravdu výjimečně.

21.10.2016

Nemůžu souhlasit s tím, že by to bylo nudné a nezajímavé.

Už dlouho jsem nečetla nic tak dobrého. Autorka vypráví příběh z několika konců zároveň, splétá a rozplétá před vámi podivnou a až přízračnou motanici životních osudů (i běsů) nejen dvou hlavních protagonistů, ale taky všech těch, kteří se jim promítli do existence. Skvěle pracuje s jazykem a vyprávěcími styly, vytváří dokonalou atmosféru, z níž čtenáře místy mrazí, skládá příběh jako mozaiku z malinkých barevných oblázků a každou stránkou vám jí trošku přidá i trošku rozboří. Teprve až na konci před sebou máte kompletní obraz plný barev a šílených tónů, emocemi podbarvené dílo, od něhož nemůžete jen tak odejít. Jeden z těch velkých příběhů, co vám budou ještě dlouho ležet v hlavě, které vás přinutí přemýšlet nad sebou zase trošku jinak...
Myslím, že se to opravdu povedlo! A česká obálka je skvělá :-)