Osud mě má rád
Simona Monyová (p)
Vtipně napsaný příběh dívky, která svou pílí a za pomoci babiččiných rad dosáhne svého životního snu. Daniela je nespokojená, že má po maturitě nastoupit do zaměstnání na poště v rodné vesnici. Z nečekaného těhotenství je nadšená, nuceně opouští rodiče. Azyl hledá u své babičky, kterou předtím neznala. Nachází nový domov, je šťastná, že má dceru. Díky babičče vystuduje vysokou školu. Najde skvělé zaměstnání, stane se finančně nezávislou. Jediné, co jí schází, je manžel a táta pro její dceru. Je vůbec možné, aby někdy potkala Michala, otce Michaely?... celý text
Přidat komentář
Toto byla vážně Monyová? Moje 20. kniha od této autorky a prvně mi přišla úplně, ale úplně jiná. Možná plná optimismu, možná až moc pohádková... a místy i moc zidealizovaná (Danielin komentář Michala: "Byl to báječnej kluk..." ?!). Knížka se dobře četla, ale na mě děj měl až moc rychlý spád na to, abych se sžila s hrdinkou.
Skvělé počteníčko, asi se brzy do této knížky začtu znova, a možná i do více jejích románků....
První "monyovka", kterou jsem četla. Líbila se mi a díky ní jsem začala romány téhle autorky číst.
Dokud se daří, tak není důvod mít starosti, Ale není člověka, kterému by se dařilo stále, proto se říká, že život je boj.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2011 | Srdceboly |
2003 | Tchyně a uzený... |
2006 | Sebemilenec |
2005 | Krotitelka snů |
2011 | Citová divočina |
Nejslabší knížka této autorky. Četla jsem skoro všechny, ale tahle mi spíš připomínala obyčejnou červenou knihovnu...Velké zklamání.