Nástup
Václav Řezáč (p)
Nástup vyšel poprvé v roce 1951 jako dar k 30. výročí založení KSČ. V následujících několika letech se v mnohatisícových nákladech objevil ještě několikrát a už roku 1952 se dočkal též filmové podoby (režie: Otakar Vávra). Děj se odehrává těsně po druhé světové válce a stýká se s ožehavým tématem odsunu sudetských Němců. Vystupuje zde veliké množství více méně typizovaných postav, mezi nimiž coby hlavního hrdinu můžeme sledovat ves Grünbach. Ta se pod rukama českých komunistů za vydatné spolupráce Rudé armády i přes odpor reakčních sil rychle proměňuje nejen zpět na českou Potočnou, ale také na vzorné působiště nového socialistického hospodářství. Přes nutný ideologický schematismus nabízí Řezáčův román řadu napínavých akčních pasáží i psychologicky vypjaté momenty.... celý text
Přidat komentář
V téhle knize je toho strašně moc, ale máloco je pořádně dovedené do konce. U "vyšších" problémů se asi počítá s tím, že každý ví, jak se věci budou vyvíjet, když je vzali do rukou soudruzi. Zvlášť dnešní čtenář to ví moc dobře. Ale co dílčí příběhy jednotlivých hrdinů? Řezáč co do počtu postav rozhodně nebyl žádný troškař. Až z těch davů jde hrůza. Autor to zdánlivě vyřešil tak, že každé postavě přisoudil výrazné vnější atributy, díky kterým se čtenář nejen orientuje, ale brzy se v Potočné sám takřka zabydlí. To je skvělé. Ale někde uprostřed se mi ztratili Rejzek s tou Němkou a teď vůbec nemůžu přijít na to, co se s nimi stalo. Ve snaze o komplexnost jsou zanedbány nejslibnější dějové linky - např. stíhání Magerové. O odfláknutých milostných zápletkách, zcela podléhajících dobovému schematismu, darmo mluvit. Láska mezi soudruhy a soudružkami je automaticky oboustranná a samozřejmě velmi cudná. V náznacích se sice objevuje nějaké planutí, ale osobně na mě Zdenina "mladá, tvrdá hruď" působí zase spíš budovatelsky než žensky přitažlivě.
Těžko říct, jak moc realistické jsou pasáže o průběhu odsunu, ale působivost se jim upřít nedá. Útoky na české buržousty (ironické líčení Trncova večírku apod.) jsou už o poznání černobělejší.
Za zvláštní úvahu by stála úloha dýmek a cigaret v tomto románu. Kouří se na obou stranách, a to hodně, ale na každé to s sebou nese něco jiného. Komunista kouří, protože se u toho lépe soustředí na práci, protože se může o cigarety soudružsky rozdělit, protože mu dýmka připomíná Gottwalda a Stalina nebo taky proto, že díky triku s cigaretami se dá dopadnout válečný zločinec... Naproti tomu buržoové pořád jen teatrálně zamačkávají své značkové nedopalky v broušených popelnících. Taky je zajímavé, že buržoazní ženy kouří, až mají žluté zuby, zatímco soudružka si nezapálí nikdy.
Závěrem zbývá dodat, že Nástup, ač na první pohled nevypadá, je skutečně čtivý a místy napínavý.
začala jsem ji číst když byl uváděn film v rámci výročí republiky. No je ai schematická ale zase charakter lidí vypsán báječné je tam nadšení lidí, kterí po válce budovali republiku pro nás je to k smíchu pro některé pamětníky je to kus života
Myslím, že kniha je čtivá. Vždy si představím stejnojmenný film s plejádou našich špičkových herců.
Po II. SV si vítězný stát chtěl vzít i území, kde by nastolil svou diktaturu, což se stalo. A poražení Němci se museli vystěhovat z území, která okupovali, tedy Polsko, ČSR atd.
A na prádzná území přišli noví osadníci.
Nástup je výkřik až poněkud legrační. Násput k zabrání všeho, co tam zbylo po lidech, kdo první přijde ten první zabírá...
Kniha je moje srdeční záležitost a velmi se mi líbí.Potočná je vlastně městečko Pernštejn a podle pamětníků je i děj celkem reálný.Samozřejmě,že některé postavy jsou vylíčeny ideálně,ale i tak se mi kniha líbí.
Štítky knihy
Sudety poválečná doba osidlování pohraničí
Autorovy další knížky
| 1968 |  Poplach v Kovářské uličce |
| 1940 |  Černé světlo |
| 1951 | Nástup |
| 1934 | Kluci, hurá za ním! |
| 1942 | Svědek |
Dnešní čtenář samozřejmě nahlíží na děj i tehdejší atmosféru poněkud s odstupem (nebo by alespoň měl :) , ale i přes ideové zabarvení knihy, zůstáv Nástup velice čtivým a zajímavým románem.