Opory společnosti

Opory společnosti https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168391/bmid_opory-spolecnosti-9il-168391.png 4 10 1

Hra Opory společnosti má čtyři dějství a zabývá se v nejobecnější rovině lidským pokrytectvím. Děj se odehrává v domě konzula Karstena Bernicka zámožného obchodníka, který je spoluobčany považován za nejcnostnějšího muže ve městě. Se svou ženou Betty má syna Olafa. Ibsen začne zdánlivou idylu rozptylovat postupným dávkování informací z Bernickovy minulosti, postupně tak zjišťujeme, že celý konzulův život je založen na lži. Před sňatkem byl zamilován do nevlastní sestry své ženy Lony Hesselové, ale vzdal se jí pro větší věno, které nabízelo manželství s Betty. Po zásnubách byl přistižen v ložnici své tehdejší milenky. Zabránil skandálu tím že, poprosil bratra Betty Johana, aby vzal aféru na sebe. Johan s plánem souhlasil, odjel spolu se zhrzenou Lonou do zámoří. Berenickovi se tak podařilo nejen zachránit zásnuby s Betty, ale ještě využil situace k zachránění své tehdy krachující firmy. Jméno Bettynina bratra bylo spojováno jak s milostnou aférou, tak s krádeží peněz z jeho firmy. Berenick se svou „neposkvrněnou“ pověstí mohl jít směle vstříc slibné budoucnosti. Po letech si vybudoval pomocí všemožných lží postavení prvního muže ve městě, své vynikající pověsti využil ke svému odvážnému podnikatelskému záměru. V tuto nejméně vhodnou dobu se po letech vrací Johan spolu s Lonou. Berenickova pověst i postavení jsou tak náhle ohroženy.... celý text

Přidat komentář

JulianaH.
24.02.2021 4 z 5

„Opory společnosti“ mají stejný námět jako většina Ibsenova dramatu: emancipaci jednotlivce. Tahle hra ovšem vůbec není typické dílo liberalismu, natož demokratismu – vůdce se v ní totiž osvobozuje od občanů, a nikoli naopak. Autor předvádí, že omezenost a zkostnatělost lidu ničí ty, kdo mu teoreticky mají vládnout a jít příkladem, zkrátka kdo jsou jeho „oporami“. Myslím, že některé stárnoucí, unavené politiky by hra zasáhla velmi hluboko. Kdyby ji býval mohl číst třeba Napoleon na Svaté Heleně...

Konstitutivní hodnotou tohoto Ibsenova dramatu je bezpochyby svoboda, stejně jako cena individua. Hrdinové uvažují, jestli lze obětovat jednotlivce v zájmu celku, a případně za jakých okolností. Je přípustné vybudovat těžařskou firmu, ačkoli někteří horníci při dolování určitě zahynou? A co takhle úmyslně poslat na smrt jednoho konkrétního dělníka? Ibsen ukazuje, že na první otázku většinou intuitivně odpovídáme „ano“ a na druhou „ne“, ačkoli rozdíl mezi oběma případy není tak velký – rozhodně ne pro toho, kdo zemře.

S bojem za svobodu člověka souvisejí i náznaky feminismu, hlavně v postavě svérázné Lony. (Ačkoli to, v čem vidím „náznak“, na skandinávskou společnost konce 19. století možná působilo jako výbuch granátu?) Ibsen si všímá i moderního zrychlování světa a bezohlednosti velkokapitálu k lidskému životu. Obojí, jistě ne nesprávně, považuje za americký import. Skvěle zachycuje proměny Evropy v 19. století, takže by mě z „profesní“ zvědavosti zajímalo, kdy se drama, napsané v 80. letech, přesně odehrává. (Na jednu stranu se mluví o zavedení železnice, na druhou se v loděnicích pořád svítí svíčkou.)

Pořád jsem nevěděla, proč mě Ibsen nenadchnul. Ve snaze ho pochopit lépe jsem si o něm přečetla esej od historika Paula Johnsona, a díky ní jsem si všimla, že hlavní hrdina „Opor“ nese řadu autobiografických rysů. Což je docela zvláštní vzhledem k tomu, jaká je Bernick potvora. [malý SPOILER?] Stejně jako Ibsen třeba opustí bývalou milenku a nechá ji zemřít v bídě. [konec SPOILERU] Ne že by mi tahle nově nabytá znalost nějak pomohla si Ibsena zamilovat, ale alespoň jsem s hodnocením trochu počkala a zvážila hru z odstupu. Bavilo mě až čtvrté dějství ze čtyř, na druhou stranu vyniká psychologickým prokreslením charakterů a třeba Marta se svojí sebeobětí je opravdu silná postava. Takže 3,5*/5.