Ohromné maličkosti

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha upozorňuje na základní paradox lidského vnímání. Mnohé věci, jež se člověku jeví jako velkolepé a oslnivě krásné, při bližším ohledání svou fascinaci ztrácejí, přičemž věci zdánlivě nepatrné a bezvýznamné v sobě mohou skrývat hluboké významy nebo neotřelou krásu. Gilberth Keith Chesterton se proslavil mnoha literárními žánry, ale hlavní důvod, proč stále patří k nejcitovanějším autorům světa, naleznete v této knížce. Chesterton byl totiž mistrem paradoxu. Povýšil společenský bonmot na životní filosofii zdravého rozumu, na obranu občanské liberální politiky a tradičních hodnot evropské kultury. A ještě něco navíc: Chesterton čtenáře uvádí do světa tisíce malých překvapení a radostí ze života, proto byl tolik milován i těmi, kteří ne zcela sdíleli jeho životní filosofii. U nás to jsou především Ferdinand Peroutka, Karel Čapek, Jiří Voskovec, Jan Werich a Jiří Suchý. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32020/ohromne-malickosti-32020.jpg 4.577
Žánr:
Literatura světová, Fejetony, eseje

Vydáno: , Václav Petr
Originální název:

Tremendous Trifles, 1909


více info...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha Ohromné maličkosti

hrdlickova_61
16.11.2020

Známý citát „Svět nikdy nezajde na nedostatek divů; pouze na nedostatek údivu" vystihuje myslím velmi přesně i jiná díla od G. K. Chestertona, ale s touhle knížkou je spjat nejvíce. Její obsah můžeme odhadnout podle názvu a těšit se už předem. A pak v ní najdeme, co jsme čekali a k čemu jsme si už dávno došli i my, ale ještě o mnoho více. Aby ne, když se tu setkáváme s někým, kdo sám byl autorem ohromným, a přitom neokázalým, maličkým.

Mým nejmilejším příběhem z „Ohromných maličkostí“ je „Historie tak trochu nepravděpodobná“. O ulici, která vedla po rovině směrem ke stanici podzemní dráhy a sloužila tak po mnoho let pořád stejně, až najednou jí přišlo líto, že to každý pokládá jen za samozřejmost a že ji samotnou vlastně ani nevnímá. Protože „… nikdo nevydrží, když se na něj nakládá, a přitom si ho nevšímáte…“

Vidlička
13.05.2019

"Na krabici cínových vojáčků není nic špatného; nečekáme, že budou děti stejně potěšeny krásnou krabicí cínových filantropů." :-))))
Vtipného Chestertona najdete v knížce spoustu. Já ale pro tentokrát dám jen tři hvězdičky, protože hlubokomyslného Chestertona bylo na moje rozpoložení bohužel více. Pana GKC obdivuju, ale čekala jsem spíš něco jako Čapkovo O nejbližších věcech... Ale to je čistě můj problém.


Lamanai
12.05.2019

Chvílemi geniální, občas se dost opakuje nebo se vztahuje k velmi specifickým, tehdy aktuálním problémům. Ale možná i to je zajímavé, vidět, jak se naše každodenní postoje a vnímání jen pramálo změnily. Moc mě baví "cortázarovské" rozpravy o obyčejných věcech dávno před Cortázarem. Pěkné paradoxy, ironie, satira. Občas jen trochu moc, leč celkem pochopitelně upjaté k hledisku z určitého bodu.

Hanka_Bohmova
18.02.2019

K panu Chestertonovi mám ambivalentní vztah. Kdybych ho - tak, jak si o něm tvořím obrázek například i z této knížky - viděla za oknem blížit se k mému bydlišti, zamknu, zatáhnu záclony a schovám se pod stůl pro případ, že by mě snad mínil navštívit. Bojím se, že z čtvrthodinové expozice téhle akrobatické tepající (to je sofistikovaný dvojsmysl!) energii bych se zotavovala půl roku.
Ovšem opatrně dávkován, to je jiná, tak mi prospívá. V klidu si doplním vysvětlující poznámky ke všem nevyváženostem, z bezpečné vzdálenosti přeberu jeho slova, rozdělím na hromádky a vyzobu to aktuálně užitečné. A vůbec nejlépe ho snáším tam, kde je pevněji svázán tématem, jeho životopisy svatého Tomáše a svatého Františka jsou mi nejmilejší.

Je ovšem možné, že by v přímém kontaktu dokázal být jemným a ohleduplným návštěvníkem, kdo ví. Každopádně je mi na něm vysoce sympatická jedna věc, kterou prokazuje i v těchto textech - umí se strefovat sám do sebe a nijak zvlášť se tomu nevyhýbá. Existuje příznačná (i když nedoložená) historka, podle níž na výzvu jakéhosi listu literátům, aby se vyjádřili k tomu, co je na světě špatně, odpověděl "Dear Sir, I am." Je v tom jeho typická pokora i poťouchlost a smysl pro efekt, něco jako nečekaně odpálit petardu - třeba někdo překvapeně zvedne hlavu, zarazí se, zpozorní, co se to děje. Zpozornět vůči zdánlivě samozřejmému - o to tady jde.
A pokora? Osobně sice nemám ráda pozdvižení, ale bez ohledu na formu - kdo tohle o sobě řekne nahlas a míní to vážně? Podobenkami halasných kritiků, kteří nepřipustí vlastní chybu a vyžadují osobní nedotknutelnost, by se dalo tapetovat Hlavní nádraží.

Vybrala jsem dva úryvky, které mě v těchto časech zvlášť oslovily, první se nese ve vážnějším, analytickém duchu, druhý, no ano, ten pracuje s petardami:

"Ten, kdo činí slib, si dává sám se sebou schůzku za určitou dobu na určitém místě. Nebezpečí tkví v tom, že ji třeba sám nedodrží. A v moderní době tento strach z vlastního já, ze slabosti a proměnlivosti vlastního já nebezpečně vzrostl a je základem námitek vůči slibům jakéhokoli druhu. Moderní člověk by nikdy nepřísahal, že spočítá listy na každém třetím stromě v Holandské ulici; ne proto, že je to bláhové (dělá mnoho bláhovějších věcí), ale proto, že je hluboce přesvědčen, že než se dostane k třistasedmdesátému listu na prvním stromě, bude nadmíru unaven a bude si chtít zajít domů na čaj. Jinými slovy, bojí se, že se stane, abych použil běžného, ale hlavně významného úsloví, jiným člověkem. ... Jsou to právě tato zadní vrátka, vědomí, že se naskýtá možnost úniku, co dnes znehodnocuje každou radost. ... Ale určitě, dřív nebo později, vyšlehne z přístavu k nebi plamen oznamující, že vláda zbabělců skončila a že člověk pálí své lodi."

"Někdo by mohl napsat zajímavou báji o člověku, kterému se dostalo jako požehnání či kletby koperníkovského zraku a který viděl všechny lidi na zemi seskupené jako piliny kolem magnetu. Bylo by jedinečné, kdybychom si představili, jak jinak by asi vyzněla řeč agresivního egoisty, který hlásá nezávislost a zbožnění člověka a visí přitom z téhle planety za podrážky."

Toffee
02.02.2018

Příjemné fejetony o obyčejných věcech, které přehlížíme nebo nad nimi obvykle nepřemýšlíme. Spousta hezkých myšlenek. Za všechny třeba:
- zmatek života vzniká z toho, že je v něm příliš mnoho zajímavých věcí, než abychom se o ně mohli zajímat
- spěchat, když má člověk odpočívat, je činnost, která se vyplácí ze všeho nejméně

Elieneth
20.11.2017

Je úžasné s jakou lehkostí a zároveň vážností dokáže Chesterton mluvit o naprosto všedních věcech. Po přečtení této knihy se snad opravdu aspoň pár lidí podívá s úplně novým zájmem třeba na tu spoustu "zbytečností", které mají v kapsách. :)

Chesterton
05.11.2017

Přesně jak píše Amaranta - podmanivost, vtip a duchovní šarm:) Zároveň nezdolný životní optimismus, neotřelost a naděje pramenící ze vztahu Bohu, aniž by to vyloženě trčelo z každé stránky:)

Plútarchos
27.03.2016

Ohromná novinařina! Chesterton dokáže přimět čtenáře přemýšlet o jednoduchých maličkostech našeho každodenního života, těšit se ze zdánlivě banálních věcí, jež nás obklopují, radovat se z obyčejného života. Když se totiž zaměříme, na ty "obyčejné" věci, uvidíme zázraky, které v každodenním shonu a lopotě nevnímáme. V kratičkých esejích popisuje překvapivě neotřelý, netradiční až kuriózní pohled na běžné záležitosti člověčenství, poukazuje na některé stinné stránky lidské snahy o pokrok a obhajuje věci, které se snad přežily, nebo se jim nedostává patřičného ocenění v dnešní (tehdejší) společnosti. Kdyby žil Chesterton v dnešní době, určitě bych sledoval jeho blog na internetu.

"Všecko záleží na psychologickém přístupu; a v této chvíli je můj přístup docela pohodlný: zůstanu klidně sedět na svém místě a zázraky a dobrodružství si na mne budou sedat jako mouchy. A je jich hodně, za to vám ručím. Svět nikdy nezajde na nedostatek divů; pouze na nedostatek údivu."

1