Ohňová země

27.02.2024

Útlá kniha, čtenáři zapomenutá – o tom svědčí zatím jen 3 čtenářské komentáře. Já na ni narazila cíleně – hledala jsem něco z literatury Argentiny nebo Chile, protože se chystám na cestu do Patagonie . Kniha nás vrátí tak o 100 let zpět do doby lovců, zlatokopů, námořníků, do doby drsných chlapů, ti všichni žili a pracovali v extrémních podmínkách, v divoké přírodě, jejíž účinky vedou až k „rozkladu osobnosti. Příroda člověka nejdřív rozloží a potom si ho sama složí, ale jako jednu ze svých součástí. V první etapě to vypadá, jako by osobnost přestala existovat, někteří dokonce zahynou, potom však nastane znovuzrození s novou silou. Možná si tahle příroda vybírá, a co jí nevyhovuje, to ničí.“

15.06.2021

Skvelá poetika a popisy miest, kam bežný človek nezavíta. Na Ohňovú zem som sa tešil a musím povedať, že autor nesklamal. Občas trochu dlhšie trvá, kým sa čitateľ do toho ponorí a začne chápať súvislosti. Dobých 85 percent.

07.04.2016

Takovou poetiku prostředí umí vplést do slov jen málokdo, proto je čtení příběhů od Coloaneho velkým zážitkem. Doporučuju.

"Temná mračna uzavírala svět ze všech stran. Obloha byla jen jako další vlna, zavěšená přímo nad našima hlavama, a valil se z ní hustý, nepříjemný liják."

"Ještě nedávno se do těchto končin odvažovali jen nejsrdnatější lovci mořských vyder a lachtanů, tvrdí muži všech možných ras, pro něž srdce znamenalo jen další zaťatou pěst." (tohle přirovnání je fakt pecka)

"V ohybu, kde se vzdouvala hruď hory, jsme naposledy zahlédli moře. Bylo nám, jako bychom ztráceli něco drahého, co už nikdy znovu nenajdeme. Konečně jsme porozuměli, proč se nás krok za krokem, jak jsme stále hlouběji pronikali do této pusté, nehostinné krajiny, zmocňoval mrzutý neklid. Moře. Moře je sice žárlivé a kruté, pokud je člověk právě na něm, ale z dálky to byl úžasný kamarád, pokojná, krotká plocha, jež navazovala dojem míru a poklidu a zejména neurčitý, těžko popsatelný pocit naděje."