Odvaha nebýt oblíbený

Za mna najlepšia kniha co som za poslednú dobu čítala a to ich nebolo malo. Kazdy by si to mal povinne prečítať

Za mě nejlepší osobní rozvojovka za dlouhou dobu.

Před nějakými 15 lety, kdy jsem poprvé přičuchl k seberozvoji u Cesty pokojného bojovníka, jsem zažil jakousi duševní sprchu. Měl jsem pocit, že se mi zjednodušil a uzdravil vnitřní svět a že jsem během čtení zestárl o pár let.

Od té doby jsem ten pocit nezažil, protože koncepty seberozvoje se opakují stále dokola. Zároveň jsem si prošel dlouhou cestou sebepoznání a vyřešil v sobě spoustu témat. Takže už mi přišlo téměř nemožné zažít podobný pocit, jako před těmi 15 lety.

Ale u téhle knihy se to povedlo. Nebyl to tak radikální převrat vnitřního světa, ale rozhodně jsem změnil pohled na řadu témat. A přitom jsem ty pointy v nějaké podobě už slyšel, ale tady jsou podané tak originálně a provokativně, že jsem se na vše podíval z nového úhlu pohledu.

Zároveň se mi líbil styl psaní. Je skoro až standard, že seberozvojovky bývají psané trošku ezotericky, povrchně a naivně. Je to taková pachuť, která je skoro všude. Ale tady ta pachuť není. Texty působí moudře a hluboce, ale nikoli rádoby-moudře a rádoby-hluboce, jaké u jinch knih.

Někomu možná bude vadit ten mladík. Ale mě bavil. Dokázal jsem se vcítit do svého mladšího já, které by nejspíš bylo stejně tvrdohlavé a otravné. A nutno říct, že navzdory otravnosti má ten mladík kvalitní protiargumentu, u kterých jsem si občas říkal: Ty jo, to chci vidět, jak se z toho filozof vykecá.

A pokud jde o tu výtku (někdo ji tu měl), že mladík občas věci opakuje po filozofovi, tak já to vnímal naopak pozitivně. Nebral jsem to jako dialog, ale jako snahu autora dávat průběžná shrnutí. Filozof se rozmluví, vysype z rukávu hromadu konceptů, a aby se v tom čtenář lépe zorientoval, tak přijde mladíl a přeformuluje to, aby se ujasnil, že to správně chápe.

Takže za mě to není problém, ale výhoda. Že jsem nemusel listovat mezi stránkami a propojovat si ty věci mezi sebou, protože mi to průběžně shrnoval a propojoval ten mladík.

Každopádně kniha je fakt skvělá a vřele ji doporučuji všem, kteří chtějí žít svobodněji a světším vnitřním klidem.

Geniální.

Tahle kniha mi pomohla znovu ukotvit několik názorů, se kterými jsem se v minulosti ztotožňoval, ale kvůli sociálním tlakům jsem je časem opustil. V mnoha ohledech se s filozofem v knize shoduji – jeho pohled na svět mi připomněl, že nejde žít autentický život, pokud se neodvážíme jít i proti proudu.

Nejvíc ve mně rezonovala myšlenka, že většina lidí podvědomě vnímá ostatní jako své nepřátele – jako hrozbu nebo soupeře. Autoři ale nabízejí úplně opačný přístup: vidět v lidech spojence, nikoli konkurenci. Tahle změna pohledu mi přišla osvobozující.

Knihu bych doporučil každému, kdo cítí, že se potřebuje zorientovat ve svém životě a najít svůj vlastní kompas. Možná vás adleriánská filozofie vůbec neosloví – a i to vám může napovědět, že tudy vaše cesta nevede. A nebo naopak najdete něco, co vám začne dávat hlubší smysl.

Od obsahu jsem očekávala trochu něco jiného, než mi kniha ve skutečnosti nabídla. I tak nelituji, že jsem si knihu přečetla a určitě mi byla přínosem. Některé z myšlenek, které se v knize probírají již znám, jiné pro mě byly nové a musela jsem se nad nimi zamyslet. Autoři se v knize snažili předat a zviditelnit myšlenky Adlera a jeho psychologie, které podle nich nejsou až tak známé. Forma rozhovoru, kterou je kniha napsaná mi nevadila. Naopak si myslím, že díky tomu se dalo textu snadno a rychle porozumět. Kdo nehledá nějaké velice složité čtení s výrazně hlubším významem, ale přesto si chce z knihy něco odnést, tak bude spokojen.

Tato kniha chce zpřístupnit široké veřejnosti myšlenky Adlerovské psychologie. Určitě zajímavé úvahy, ale moc jsem se do toho rozhovoru mladíka a filozofa nedokázal vcítit. Možná se ještě k tomuto učení dostanu prostřednictvím jiné knihy odkazující na stejného autora.

Kniha mě na první dobrou zaujala, ale po přečtení mi přijde taková neslaná/nemastná. Doufala jsem v nějaký hlubší směr, zamyšlení nad nějakým problémem, ale až na pár střípků jsem toho moc z knihy neodnesla.

Dlouho jsem přemýšlela, jak toto hodnocení pojmout, abych nebyla příliš kritická. Nicméně v průběhu čtení jsem se musela nutit nepřeskakovat a vlastně to celé i dočíst.
Adlerovské pojetí jako takové je celkem zajímavé, místy velmi hloubavé, dokonce i podněcující. Plynulost a přirozenost dialogů však značně narušuje studentovo přihlouplé opakování toho, co předtím řekl profesor; papouškování konců vět navozuje dojem stupidního žáčka, nikoliv důstojného oponenta přemýšlivému filozofovi. Kvalitou rozhovorů si tak publikace v ničem nezadá např. s dílem Úterky s Morriem, a kdo měl to štěstí strávit čas s touto povedenou knihou od Mitche Alboma, ten zaručeně srovnávat bude.

Velice doporučuji, pokud jste otevřeni změnám a zajímá vás seberozvoj.
Příjemné čtení s moudrými myšlenkami, které zároveň rychle uteklo :D.

Filozof: Tak tedy se vší opravdovostí tanči své okamžiky tady a teď a žij upřímně. Nehleď do minulosti a nedívej se do budoucnosti. Žij každý úplný okamžik, jako bys tančil. Nemusíš s nikým soutěžit a nepotřebuješ dávat své cestě konkrétní cíle. Pokud tančíš, ono tě to někam zavede.

Vůbec mi nevadila forma rozhovoru. Má to svůj důvod, protože mladík defacto zastupuje čtenáře, který by se ptal obdobně, když by mu tvrzení filozofa nebyla jasná. Ale jako celek to bylo trochu otravné. Vše se opakovalo snad stokrát. S některými věcmi naprosto souhlasím, ale spíš to jsou taková obecná fakta. Určitě ne něco, co si teď přečtu, prozřu a lusknutím prstu změním celý život. Co mi hodně vadilo, že mladík stále nesouhlasí, rozčiluje se a remcá a pak na konci během vteřiny otočí, všechno chápe a souhlasí. Kniha se mi celkově spíše nelíbila.

Názov je veľmi zaujímavý, a tak som sa na knihu veľmi tešila. Žiaľ, som veľmi sklamaná. Jediné, s čím súhlasím, je, že nežijeme preto, aby sme napĺňali očakávania druhých (ale tým som sa riadila aj doteraz) a že väčšina problémov vyplýva z medziľudských vzťahov a pomohlo by, keby sme sa toľko nemiešali do vecí druhých.

S čím vyslovene nesúhlasím, je, že sebaprijatie môžeme dosiahnuť len tak, že budeme prospešný iným. To podľa mňa úplne odporuje tomu, že nemáme žiť podľa očakávaní iných. A vôbec sa to nehodí k názvu - lebo keď z vás iní majú prospech, budú vás mať istým vypočítavým spôsobom radi, pretože kto by neobľuboval niekoho, z koho má nejaký úžitok?

Celkovo ma kniha veľmi nebavila, dookola sa tam opakovalo to isté - najprv to povedal filozof, potom to zopakoval mladík a potom zas filozof. A potom sa to do konca knihy zopakovalo ešte párkrát.

A to, ako mladík na konci z ničoho nič uznal, že filozof má pravdu - to čo malo byť?! Len tak, akoby bolo vynechaných pár kapitol ich diskusie. Asi mi niečo uniklo, lebo mňa filozof nepresvedčil.

Velmi dobrá kniha. Někoho by mohl odradit styl, jakým je napsaná - tedy formou rozhovoru mezi filosofem a mladým mužem, ale díky tomu kniha dokáže efektivně čelit protiargumentům své teorie.

Obsah knihy je napsán poměrně jasným a srozumitelným jazykem. Osobně mě ale velmi zaujala myšlenka teleologie a naprosté popírání traumatu. Poprvé mě tvrzení o neexistenci traumatu opravdu šokovalo. Jak si někdo může dovolit vyvracet něco takového? Ale čím hlouběji jsem se nad tím zamýšlela, tím mi ta myšlenka připadala méně absurdní. Adlerova teorie tímto výborně vysvětluje, proč jsou minulostí někteří lidé tolik ovlivněni a jiní nikoliv. Proč někteří uchopí špatné zážitky jako příležitost k růstu, zatímco jiní jako doživotní výmluvu, proč nemohou ve svém životě nic změnit. Co ve mně však vyvolává jisté pochybnosti je, nakolik se tato teorie dá uplatnit na děti. Do jaké míry je dítě zodpovědné za své chování, když se jeho mozek a celé tělo ještě vyvíjí? Do jaké míry by se daly na dítě celkově uplatnit myšlenky teleologie?

Myslím si však, že se ve výsledku jedná o dobrou knihu, která nabízí svěží náhled na život a návod, jak jednoduše rozmotat někdy složitý uzel mezilidských vztahů. Věřím, že může spoustě lidem pomoct, protože nabízí jasné pilíře, o které se lze v těžkých životních situacích opřít. Zároveň dodává velký pocit svobody. Někdo by sice mohl oponovat, že je obtížné uvést myšlenky knihy do praxe, ale kdy není? Všechny nové myšlenky je obtížné uvést do praxe. To však neznamená, že nestojí za to, to aspoň zkusit.

Veľmi dôležité myšlienky na ktoré by som sama prišla možno o ďalších 20 rokov, tak prečo sa neposunuť rýchlejšie?

Spousta zajímavých myšlenek a pohledů na život a chování lidí. Každý si z této knihy něco odnese, snad tedy odvahu...

Rýzných rozvojových a motivačních knih jsem přečetl pomalu detítky. Tato je jiná. Chytřejší, lepší, hlubší, opírá se o vědecké psychlogické základy, chtěl bych jí číst znovu. Adler? Ano, to jméno znám, ale na základě této možná skutečně převratné knihy jsem zakoupil další díla této osobnosti. Ono to skutečně dává smysl.

O Adlerovi jsem nevěděl. Jeho filozofie staví na hlavu společensky zažité principy Junga a Freuda. On je v podstatě takovým Platonovym pokračovatelem.
V této knize vedou diskuzi filozof a “nepolíbený”mladík.
Je zde spousta opakujících myšlenek, což je vy výsledku moc dobře. Když budete mít otevřenou mysl, dostanou se i k vám. Pamatujte “šťastní můžete být tady a teď”.

Rozumím tomu, že člověk, kterému filozofie tohoto typu není blízká, si přečtení moc neužije. To naštěstí nebyl můj případ. Nemohu říct, že bych se shodovala se vším, ale některé principy si do mého každodenního života přebírám.
Zaujala mě část o oddělování úkolů - opravdu bych řekla, že někdy na sebe dáváme zbytečnou emocionální zátěž, která vlastně ani nepřísluší nám. Nebo s tím, že je nám příjemnější uchovávat se v determinovaném vidění světa, než abychom připustili to, že nám to slouží pouze jako výmluva pro nečinnost a zachování věcí v takovém stavu, jakém jsou.
Opakovaly se myšlenky? Ano, ale nevadilo mi to. Často se totiž opakovaly v menší obměně a za nových scénářů. Také se mi líbila autorova snaha čelit protiargumentům, i přesto, že ne vždy úplně uspokojivě.
Co naopak neoceňuji byla až přehnaná snaha vykreslit mladíka jako člověka vzdělaného, místy to působilo dost na sílu.
Obecně jsem si však čtení užila.

Kniha se mi hodně líbí, pěkně se čte, ale některé výrazy mě nepříjemně rušily. Nakonec jsem nevydržela a koupila jsem si anglický originál. Moje podezření se potvrdilo. V originále je například často používáno slovo superior, které je povrchně překládáno jako nadřazený. To kontextu neodpovídá, mnohde je s ním v rozporu. Existuje mnoho vhodnějších variant překladu tohoto slova, sladěných s obsahem a záměrem, než to jedno slovo, které vyhledá google překladač. Je to dost škoda.