Odlet vlaštovek

Odlet vlaštovek https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg 4 45 45

Přidat komentář

zazvorek
04.01.2022 5 z 5

Není uměním promlouvat jazykem poezie o věcech velkých, výrazných, zásadních, (melo)dramatických, velkolepých... Umění je vdechnout život tyčkám v plotě, hřebům ve zdi, oknům či dveřím, rozmlouvat s mouchou nebo pavoukem. V tomhle Reynka myslím nikdo překonat nedokázal.

Juagustin
06.11.2020 5 z 5

Nejsem - nebyl jsem čtenářem poezie. Až tato sbírka mi ukázala, že není třeba se bát: próza, to je bramborová kaše na zasycení, poezie jsou pralinky, které se zobají po jedné a vychutnávají;-)
"Čekáme na poslední větu."
Odlet vlaštovek je sbírka temná: slovo TMA se vyskytuje v naprosté většině básní. Dále bída, hlad, hřeby, stín... Přesto temnota a smutek básní nejsou tísnivé, jsou smířlivé - tak to prostě na světě je a je s třeba s tím žít.
"Plachá duše oblaku, hyne hřebem zobáku."
Velmi mě oslovil Reynkův cit pro okamžik, vcítění se do drobných obyvatel domácnosti: mouchy, pavouka, kotěte... Básně, v nichž jsem cítil zasazení do petrkovské domácnosti, pro mě byly nejsrozumitelnější a přes temnotu byly svým způsobem až hřejivé.


Hanka_Bohmova
01.08.2019 4 z 5

Nedávno jsem četla Reynkovy básně ze sbírky Rty a zuby a byla jsem velmi oslovena. Jeho poslední sbírku jsem tedy otevírala v určitém očekávání, nastavení mysli, které bylo ovšem rychle odesláno do patřičných míst. Tón je dočista jiný, jsou to pro mě básně z vězení, jehož klíč je ztracen, básně čekání, jež vychází naprázdno, básně hluboké vnitřní opuštěnosti. Naděje je přítomna téměř jen v tom, že čekání je ještě vnímáno jako čekání, vězení jako vězení, opuštěnost jako opuštěnost - jsou snášeny s bolestí, není na ně přistoupeno jako na normalitu.

triatlet
14.03.2018 4 z 5

Verše z let 1969 - 1971 sice rozmetala normalizace, ale naštěstí se poslední básně Bohuslava Reynka dochovaly.
Patina vesnického statku vystupuje z veřejí, které nás opakovaně zvou
k návštěvě míst, kde zní ozvěna smutku, podobná modlitbě.
Kdo se zaplete do tenat básnických obrazů, v nichž pavouci spřádají své lovecké sny, uvidí starý chudý statek, ohraničený plůtkem, uslyší básníka, který krátkými větami sdílí své pocity...

"Daleké rytmy
ze samot mlýnů
volají v přítmí
neznámou vinu" (Půst, s. 22)

"Mrak slíbil. Teď se chumelí.
Sníh odívá a nehřeje.
Noc. Naděje se otměly.
Sníh voní. Voní naděje." (Svatý Martin, s. 33)

"Osiřelé tyčky v plotě,
němé struny přibité,
mnoho víte o samotě.
O křídlech nevíte." (Tyčky v plotě, s. 34)

"Je noci strach, je bázeň dne." (Myši, s. 59)

Weiler
10.11.2016 3 z 5

Svým způsobem oslava obyčejnosti, Reynkova sbírka Odlet vlaštovek ani tolik nepotřebuje čtenáře zběhlého v poezii, aby navodila pocit intimity a lyrického klidu. Autor se navíc od obrazů blízkých fyzicky i duševně odráží do mnohem světovějších konceptů, takže se v těchle verších z dlaně dá číst celý život.

buccaneerka
01.08.2016 4 z 5

Ačkoliv poezii nevyhledávám, zvláště ne tu, u které musím přemýšlet, tato se mi líbila.

puml
16.04.2013 5 z 5

Nejintimnější a zároveň asi nejlepší sbírka Bohuslava Reynka. Reynek neměl rád, když se jakkoliv teoretizovalo nebo mluvilo o jeho díle. Nebudu to tentokrát činit ani já. Doporučuji.

rostwin
15.11.2012 5 z 5

Nejlepší autorovo dílo a nebojím se říci, jedna z nejpůsobivějších českých básnických sbírek. Bohatá obraznost i jazyk. Po zvukové stránce úchvatná. Četl jsem si ji na konci ne úspěšného dne,a dokázala mi perfektně zvednout náladu, naprosto splnila svoji funkci.