O válce
Carl von Clausewitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444858/bmid_o-valce-Ezt-444858.jpg
4
15
6
SLAVNÁ KOMPLEXNÍ INSPIRACE VOJÁKŮ, POLITIKŮ, INTELEKTUÁLŮ, MANAŽERŮ A ORGANIZÁTORŮ Clausewitzovo vrcholné dílo O válce je navzdory roku prvního vydání (1832) stále považováno nejen za největší, ale dokonce za jedinou skutečně velkou knihu, jaká kdy byla na dané téma napsána. Autor – filozof vojenství – v ní předkládá obecnou teorii jednotlivých aspektů války, její strategie a taktiky. Bystrá pozorování jsou následována pronikavými analyzujícími úvahami a pregnantně formulovanými závěry. Kniha zaujme jasností úsudku, ostrou ironií a nezapomenutelnými formulacemi. Právě odtud pochází slavné rčení, že „válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky.“ Zásadní hodnotou knihy je, že integruje širokou škálu aspektů vojenského soupeření - politických, strategických, taktických, operačních, analytických, historických, etických, psychologických a pedagogických. Žádný jiný soubor teoretických postulátů z dané oblasti se nepřibližuje k autorovu úspěšnému propojení tak širokého záběru úvah a žádný není tak pružně přizpůsobitelný důsledkům politického a společenského vývoje. Carl von Clausewitz zůstává i téměř dvě století po své smrti nejčastěji citovaným, nejkontroverznějším a současně nejmodernějším teoretikem strategie. Kniha je nepostradatelným učebním pramenem pro studující v institucích profesionálního vojenského vzdělávání, stejně jako na vysokých obchodních školách i v dalších organizacích, kde je předmětem zájmu konkurence skupin lidí a jejich vzájemná interakce včetně konfliktů. Clausewitzův spis má zásadní význam nejen pro svůj obsah, ale také proto, že zásadně ovlivnil prakticky všechny další (nejen západní) vojevůdce a vojenské myslitele, a to včetně teoretiků použití moderních zbraní a stratégů hvězdných válek. Zápolení protivných stran nemusí vždy zahrnovat armády zapojené do fyzického boje, a tak mnohé z autorových úvah a závěrů jsou s úspěchem využívány v jiných oblastech, především v obchodě a podnikání (Clausewitz: Válku by bylo možno lépe než s kterýmkoli uměním srovnat s obchodem, který je také konfliktem lidských zájmů a činností; mnohem bližší je jí politika, na kterou je zase možno pohlížet jako na jakýsi obchod ve větším měřítku.), ale též v mezinárodních vztazích, dělbě politické moci, politologii, filozofii, diplomacii, logistice, sportovním soutěžení, využívají je odborníci v oblasti umělé inteligence i věd o přírodě, plánovači rozsáhlých civilních operací a dokonce i tvůrci počítačových her. Ve všech těchto oblastech se totiž vyskytují konflikty velkých zájmů a události, které svou strukturou odpovídají válce.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Vojenství
Vydáno: 2020 , LedaOriginální název:
Vom Kriege , 1832
více info...
Přidat komentář
Encyklopedie,která je o válce jako řemesle.Jakýsi návod jak úspěšně vést válečný konflikt.Bitvu v horách,v močále a nebo na poli když sněží.Se ztrátami na lidech se samozřejmě počítá.Clausewitz toho do knihy vtěsnal tolik,že ji nestihl ani dokončit. Upřímně, nedovedu si představit vojenského velitele,který by si rady zde udílené všechny osvojil.Kdysi jsem se o ni popral na internetové aukci,ale nikdy jsem ji nedokázal celou přečíst.Je zajímavé,že i když je tak málo čtivá,tak v češtině vyšla již ve čtyřech vydáních.
.
.
.
Kniha mi připoměla jednu píseň,která se dívá na válku z pohledu obyčejného vojáka:
"V ležení u hranic dali nám kvér,
generál Lieberschwietz ukázal směr.
Támhle só Francóze proklatá zběř
neptej se nevzpouzej kušuj a běž!".
Tato kniha se řadí do osobní hall of shame v délce četby. Nic jsem nikdy nečetl déle než osm měsíců. Kousek po kousku, rychleji se to nedalo. A to ne že bych historicky nečetl nic delšího. Na druhou stranu - je to vcelku pochopitelné. Kniha vyšla v první třetině devatenáctého století, čemuž je poplatný překlad (originální "staroněmčině" odpovídá něco na způsob "staročeštiny"), navíc samotné téma je rovněž nejednoduché. Literatura faktu se skutečně nedá louskat jako román. Bohužel délka užívání (rozuměj: válení se s bichlí v posteli) se výrazně podepsala na stavu vazby, což se mi taktéž snad s ničím nepodařilo. Tak jako tak, fascinující je autorovo podání celé věci, rovněž poplatné mentalitě tehdejší doby. Ale jak jinak se dá o válce uvažovat, když z ní chcete udělat předmět vzdělání? Nicméně pro člověka dnešní doby (nebo alespoň pro většinu lidí) je redukce živé myslící bytosti na pouhou jednotku síly, se kterou se následně kalkuluje, něco těžko stravitelného.
Ponechám bez hodnocení. Dočetl jsem totiž asi jen do třetiny a dál už jsem to opravdu nezvládal, protože jsem si uvědomoval, že mi to obrovské množství složité teorie a rozborů jen protéká hlavou. Ač jsem milovníkem vojenské historie a literatury o ní, O válce je na můj vkus až příliš analytické dílo a jeho čtení je nejmírněji řečeno, nelehké. Najdete zde několik nadčasových pouček a věcí platných za každého režimu, ale zkrátka té suché teorie a rozborů bylo prostě moc. To co mistr Sun zvládl se svým Uměním války v několika odstavečcích, rozebírá Clausewitz v 800 stránkovém špalku. Rozhodně nechci upírat tomuto dílu jeho historický význam, ale já jsem tento myšlenkový souboj s Clausewitzem prohrál. Nebo tedy spíše takticky vzdal. Zatím.
Umění války od Sun-c' je drobná knížka o sto stranách. Po více než dvou tisíciletích stejné téma zpracoval prušácký generál velkoryse, na 1000 stranách. Prostě pokrok, civilizace vyspěla (ohledně válek zcela jistě) ...
Nehodnotím, pro mne jako laika prostě příliš objemné (studiu tématu do hloubky se věnovat nechystám). Ale rozhodně mne zaujal životopis generála von Clausewitze...
Velkolepé, ovšem nesmírně teoretické a v mnoha ohledech již beznadějně zastaralé dílo. Základní poučky o obraně, útoku, zásobování a podobně sice zůstávají v platnosti, jak ostatně v nedávné době ilustroval Tálibán s účinným odporem ve vysokých horách a přepady ze zálohy nebo Rusové a Ukrajinci s obtížností překonat hluboký pevnostní systém nebo širokou řeku a udržet dlouhé zásobovací trasy. Navzdory všem moderním zbraním navíc stále platí i Clausewitzovo tvrzení, že rozhodující složkou v armádě je pěchota.
Těžko autorovi vyčítat, že nepředpokládal, že proti sobě nemusí stát dvě konvenční armády, bude nepostradatelnou součástí válka ve vzduchu a bude možné útočit na dálku, ale už průmyslová revoluce a rozvoj železnice v polovině 19. století přinesly zásadní změny, které Clausewitz příliš nepředvídal a které změnily určité body k nepoznání. Jedná se tak spíš o dobovou učebnici vojenské taktiky a strategie s místy zbytečně podrobnými a repetitivními popisy a pro většinu dnešních čtenářů bude kniha nudná a nepříliš přínosná.