O princezně, která se zachránila sama
Amanda Lovelace
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392357/bmid_o-princezne-ktera-se-zachranila-sam-rjG-392357.jpg
4
408
115
Výherce 2016 Goodreads Choice Award Sbírka básní rozdělená do čtyř oddílů: Princezna, Vévodkyně, Královna a Ty. První tři oddíly s obdivuhodnou upřímností komentují jednotlivá stádia dospívání autorky Amandy Lovelace, zatímco závěrečná kapitola je vzkazem čtenáři. Kniha o lásce i nenávisti, o tom, jaké to je někoho ztratit, o zármutku i radosti, o síle, inspiraci a hledání sebe sama.... celý text
Poezie
Vydáno: 2018 , Yoli (ČR)Originální název:
The Princess Saves Herself in this One , 2016
více info...
Přidat komentář
Asi jsem staromódní, ale myslím si, že básně by se měli rýmovat. A přesto, že mě moderní poezie příliš nesedí, ve chvíli kdy tuto knihu vezmu pouze jako zpověď nebo aforismy, nebo prostě jenom spolknu svoji hrdost a budu číst, pak jsi kniha rozhodně minimálně čtyři hvězdy zaslouží. Ale rozhodně tato kniha není pro odpůrce feminismu.
Básnická sbírka - krutá zpověď autorky.
Moderní poezie, knihu bych nečetla, kdyby se mi nehodila do Knižní výzvy... ale vlastně jsem za to ráda, oslovila mě, dojala, navodila husí kůži.
Avšak, prostě, co si budem, poezie už není to, co bývala.
rádoby "deep" must-have kousek v knihovničce každé teenagerky, která se občas ráda zamyslí - hned vedle Mortal Instruments a veledíla Med a mléko. Doporučuje Teri Blitzen.
Kniha se dělí na čtyři části – Princezna, Vévodkyně, Královna a Ty. Z různých myšlenek skládáme dohromady autorčin příběh, který je v mnoha ohledech smutný, ale to neznamená, že příběh se špatným začátkem nemůže mít šťastný konec. Její příběh vám možná pomůže si to uvědomit – neztrácejte naději. Její příběh vypráví o zoufalství, utrpení, ztrátě, sebelásce, uvědomění a znovupovstání.
•
Poezii moc nečtu, ale když už se tak stane, mám ráda, když má báseň nějaký rytmus nebo se rýmuje. U této knihy jsem to postrádala. Přišlo mi, že autorka většinou náhodně mačkala enter za každým druhým slovem bez hlubšího významu. Takovéto „básně“ považuji spíš za shluk myšlenek. Ovšem myšlenek hlubokých a syrových, nesoucích jasné poselství. Skvělé byly poznámky pod básněmi napsané kurzívou, protože většinou se staly pomyslnou třešničkou na dortu celého počinu a kolikrát jen díky nim jsem pochopila, o čem báseň pojednává. Amandu obdivuji, protože po všem, co se jí přihodilo v tak mladém věku, zůstává silná a jsem ráda, že díky tomu nezůstala navždy zlomená, ale postupem času se sama vzchopila a nečekala na prince nebo rytíře.
•
Podle mě kniha zasáhla hlavně ty, kteří si prošli něčím podobným a Amandina slova jim mluví z duše. Kniha je také mohla zasáhnout svou upřímností, opravdovostí a odhalením autorčina nitra.
•
“if you ever look at your reflection & feel the desire to tell yourself you’re not good enough, beautiful enough, skinny enough, curvy enough, then i think it’s about time you smashed that mirror to bits, don’t you? - use those fragments to make stepping-stones to your own self-love.”
•
5*/5*
Až Ti někdo nabídne, že Tě zachrání, postarej se o to, aby ses zachránila sama. Já Ti věřím.
Toto byla druhá knížka, kterou jsem od této autorky četla a musím říct, že byla vynikající :-) Líbila se mi mnohem víc než její další sbírka TO MAKE MONSTERS OUT OF GIRLS. Sbírka O Princezně je velmi silná, a to hlavně proto, že do ní autorka vložila zážitky ze svého života, který se s ní rozhodně nemazal. Kniha je na jednu stranu plná smutku a zármutku, ale na druhou stranu radí, jak se má člověk přes takové věci dostat, jak se má zachránit. Je plná spousty krásných citátů, které mají hloubku a sílu. Myslím si, že tato kniha je vhodná pro každou ženu a dívku, protože autorka se zde věnuje především ženám. Také se mi líbilo to, že knížka má v sobě i kapku feminismu, což já mám velmi ráda. Určitě se chystám i na další dva díly této série, protože básničky od této autorky, mě velmi baví.
~~~~
5⭐️/5⭐️ – Amanda se tímto vyrovnala mému milovanému Atticusovi. Bylo to prostě boží!
Ze zacatku mi vadil format jedoslovnich vet, ale casem jsem si zvykla. Nektere basne jsou vazne skvele... napr: tys prinesl malou jehlu & ja prinesla nit. Chteli jsme si zasit ta sva zlomena srdce, ale misto toho jsme si je sesili dohromady.
Knížku jsem dostala k Vánocům od kamarádky. Asi podlehla myšlence, že když je na ní napsáno, že se jedná o nejlépe hodnocenou básnickou sbírku toho a toho webu, že v ní bude i něco, co se dá číst. Myšlenka to byla dobrá, ale souhlasím s Krab1cí. Příliš málo slov, která by nadchla na přílišném množství zabitých stromů. Poezii si představuji jinak. Dědeček. Hrabě. Seifert. Krchovský, sakra! Pár myšlenek za to čtení sice stojí, rozhodně to ale nebudu nazývat sbírkou poezie. Jsem z jiného století a na mém výběru veršů se to asi dost podepisuje. Ne, nejsem stará. Jen upřednostním kvalitu před prázdnými slovy (a stánkami).
Tohle mě zkrátka nebavilo.
Když si odmyslím to, že se jedná o tuze moderní podobu poezie, volnou básnickou formu, možná až poezii v próze, je mé hodnocení kladné.
Emoce ve verších obsažené ve vás něčím zarezonují, osud autorky vám nebude lhostejný.
Je to upřímné a odvážné, málokdo dokáže jít sám do sebe až do morku kostí a vynést na světlo a odhalit všechny vnitřní démony (draky). Autorka ze sebe strhala kůži, aby na sebe její kousky poskládala už správně.
Věřím, že každý si najde alespoň jeden verš, který zasáhne to správné místo uvnitř.
Poesii jsem nikdy příliš nevyhledávala, přestože v metaforách se vyznám. Tato kniha je velmi čtivá a snad každý si v ní najde minimálně jeden verš, který jim změní život a možná ho i dokonce zachrání!
Nechci znát skutečný příběh autorky.
Ona sama se z něho vypsala v této knize.
Myslím si, že měl víc zapůsobit.
Ano, část věnovaná matce i osudové lásce bolela a očím se chtělo plakat. Ne však srdci.
Jak mám více upozornit na fakt, že tohle nejsou skutečné básně?
Nezatracuji je, jsou povídáním složeným z hezkých slov a vět. Ale poezie by se tímto směrem ubírat neměla.
Osud autorky mi lhostejný není. Soucítím s jejím těžkým dětstvím, dospíváním ve společnosti smrti i nadějí, kterou vkládá sama do sebe.
Ale nemohu být okouzlen. Přeji si být básněmi očarován bolestí i láskou.
Neskrývám, že tato kniha mne těmito emocemi pouze přetřela šedivou barvou... Bohužel...
,,Literatura: Oceán, do něhož se vrhám po hlavě, když už v realitě nedokážu dýchat."
No ja uplne nevim, jak tohle ohodnotit. Pro mne poezie neni neco, co ma 3 radky, nebo nekdy ani jedno slovo. Nevim proste jsem si to predstavovala jinak. Kdyz se mi kniha dostala do ruky, tak jsem si rekla, ze je to skoda papiru. Asi nic pro mne, spis zkusim klasiku jako je Kytice.
Poprvé jsem četla něco podobného. I když mám poezii v celku ráda, tohle bylo ještě lepší. Určitě bych doporučila ke čtení i těm, kteří poezii nečtou. A těším se na další autorčiny knihy.
V textech se skrývají mnohdy banální pravdy, které si ne každý uvědomuje. Je dost příhodné přirovnat dívku k princezně, která se musí sama zachránit. Nemám ale v současné době žádný "toxic relationship". Nejspíš mě zasáhlo ve správnou chvíli Milk & Honey a od té doby je všechno na jedno brdo, nebo mnohem horší. Škoda. :)
Je to ryzí, odvážné a upřímné. Číst to v 16, asi by to mnou povzbudivě otřáslo. Dnes mě to chvílemi rozechvělo tím slovosledem (a slovoskladem a větběhem). Nevím, kolik zásluh na tom má Anna Formánková:)...
"noc
co noc
co noc
buší pěstmi o zeď mých snů
a prosí mě, abych jí řekla, jak se dostane ven"
Tak si to pojďme shrnout:
1) nemám ráda poezii
2) nerozumím si ani s tou moderní
3) ale tohle bylo sakra dobrý a neuvěřitelně se mi to trefilo do nálady
Četla jsem v angličtině a za mě je milk & honey lepší. Jedno se ji, ale musí nechat a to, že má “happy ending ahead”.
Štítky knihy
láska smrt feminismus anorexie pro dívky sebepoškozování básně v próze matky a dcery sufražetky
Autorovy další knížky
| 2018 |  O princezně, která se zachránila sama |
| 2019 | O čarodějnici, která se nenechala upálit |
Musím říct, že na knížku jsem byla natěšená, ale bohužel mě zklamala, čekala jsem od ní víc.
Určitě je autorčino poslání důležité, chápu to a měla nelehký život, ale některé věci mi tam úplně neseděly. Jsem ráda, že jsem zkusila i více moderní poezii. Za mě takový průměr.
Pro mě osobně je pořád lepší třeba Atticus, tam toho cítím mnohem víc .