Nazí a mrtví

Nazí a mrtví https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30469/bmid_nazi-a-mrtvi-qa3-30469.jpg 4 350 55

Význačný americký spisovatel, příslušník válečné generace, podává v románu na základě osobních prožitků strhující obraz války v Tichomoří. Líčí invasi amerických jednotek na ostrovy Anopopei a boj o jeho vyčištění od Japonců, hlavně se však zaměřuje na charakterizaci amerických vojáků a velitelů, zachycení jejich životních osudů, pohnutek a názorů. Román tak uvádí čtenáře do samého středu amerického života s jeho sociálními rozpory, honbou za úspěchem a mravní bídou. Sugestivně je vylíčen i americký vojenský systém, založený na brutálně vymáhané poslušnosti podřízených, a demoralizující účinky válčení.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Válečné

Vydáno: , Odeon
Originální název:

The Naked and the Dead , 1948


více info...

Komentáře (55)


Kortez
Kortez
08.02.2024 5 z 5

Audiokniha. Skvělě načetl Ivan Trojan. Kniha zaujala nejen děním na frontové linii, jak se dá prodírání pralesem a brodění bažinami nazvat frontovou linií, ale i myšlenkami na domov, rodinu, ženy a děti které zůstali doma tisíce kilometrů daleko. Na válečný román velmi emotivní čtení.

rabor
rabor
02.01.2024 4 z 5

Nazí a mrtví je dobrý druhoválečný romám, ve kterém provázíme asi tucet amerických vojákú při bojích o ostrov Anopopei. Musím se přiznat, že román na mě zapúsobil tak reálným dojmem, že jsem strávil nemalou dobu prohledáváním pacifiku a zjišťováním, kde ostrov Anopopei leží. Mohl bych vám to říct, ale přece vám nebudu kazit radost z hledání. Je to jedna z knih, kterou bych si po dočtení snad chtěl přečíst i znova, protože ze začátku a vlastně docela dlouho jsem tápal v postavách, jejichž charakter se odkrývá jednotlivě a postupně nejvíc v kapitolách nazvaných "stroj času", ve kterých vždy odhalíte jednoho člena čety, proberete jeho minulost, charakter a ta helma pod sebe dostane nějaký obličej. Nutno podotknout, že s touto partou lidí by se normální člověk kamarádil snad jen z donucení, ale oni jsou na tom vzájemně vlastně dost podobně.


PetrCepek
PetrCepek
03.09.2023 4 z 5

Romány Most přes řeku Kwai, Král Krysa nebo Hlava 22 mám raději, na můj vkus je zde příliš mnoho vzájemně zaměnitelných (a nepříliš zajímavých) postav, ale na druhé straně je z románu cítit, že ho napsal přímý účastník bojů v Pacifiku. Nyní budu číst Oheň na Měsíci o letu Apolla 11, kde Norman Mailer naopak určitě nebyl. Uvidíme.

salexice
salexice
28.08.2023 3 z 5

po přečtení se to ve mě pere. Standardně jsem cílovou skupinou válečných románů, ale tady jsem se prala o každou stránku a četlo se mi přetěžce. Hlavní myšlenka určitě od roku 1948 nezestárla, ale spíše způsob psaní. Paradoxně více než příběhy jednotlivých vojáků zaujme samotná psychologie postav. Z knihy dýchne ponurost, syrovost, bezmoc a beznaděj.

Radimka
Radimka
16.08.2023 4 z 5

Kvalitní protiválečná kniha, ve které je ukázána absurdita války a psycha vojáků. Ale někde mi to drhne, neláká mě to číst dál. Pořád přemýšlím, jestli číst nebo odložit. Nakonec po přečtení podrobné recenze jsem dočetla a nelituju, výborný příběh. Ale dlouho jsem se tak neprala s knížkou

EEEAAA
EEEAAA
30.07.2023 5 z 5

Čteno opakovaně po x letech a opět nezklamalo. Drsné syrové válečné drama odhalující běžné lidské charaktery vojáků, člověk je dojatý, kolik mladých lidských životů je promarněho ve válkách

Chmur
Chmur
10.11.2022 5 z 5

Přijde mi skoro neuvěřitelné, že Mailer napsal tento roman v roce 1948 v pětadvaceti letech. Psychologie postav, vystavění a hloubka děje, přesah díla do různých aspektů lidského života je naprosto fenomenální. Navíc v dnešní době je roman až bolestivě aktuální. Ukazuje nesmyslnost války a zároveň její přitažlivost pro některé psychopaty.

Kabuky
Kabuky
06.06.2022 5 z 5

Klasika

Oponn
Oponn
10.03.2022

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Když v hlavě přehrabuji svou čtenářskou historii, asi se kromě Čtyři z tanku a pes jedná o jediný válečný román, se kterým jsem měl tu čest. Největší problém je, že se u Normanova románu Nazí a mrtví ani tak nejedná o román válečný jako spíše psychologický. Předložena je vám skupina asi deseti amerických pěšáků, u kterých sledujete pocity, tužby, myšlenky a motivace, po vylodění na pacifickém ostrově Anopopei během bojů druhé světové války, kde je čeká boj proti japonským obráncům.

Akčních nebo alespoň bojových scén je poskrovnu. Více se dozvíte o kopání děr, spaní v dírách, spaní v dírách v horku, spaní v dírách v dešti, spaní na zemi bez děr v horku, spaní na zemi bez děr v dešti, zároveň se zdokonalíte ve válečné logistice, plánování ofenzivy a šovinismu. Ve všem z výše popsaného je autor mistrem. Jeho vykreslení protivné džungle, nepřátelského počasí a nudné šedi na frontě bylo až dechberoucí. Jenže tohle nechcete číst šest set stran...

V otravném prostředí Anopopei se navíc potácí asi deset postav různých šarží a různého původu. Většina chlapů jsou rasisté, antisemité, šovinisté, protiirského smýšlení, jednoduše řečeno každý z posádky má pořád s někým a s něčím problém. Mailer dokázal (i díky narativním obloukům do minulosti postav) vykreslit každou z nich do nejmenšího detailu, bohužel mi všichni byli nebetyčně protivní. I proto, když někteří konečně umírali, mi to bylo zcela jedno; vinu má i autorovo odemočnění, kdy všechno popisuje jako recept na knedlíky.

Autor je sice dobrý spisovatel a umí pracovat jak s postavami, tak s prostředím, ale příběhově mě kniha nechala úplně chladným. V kombinaci s pro mě nepochopitelnými vsuvkami dramatické formy se pro mě jedná o první a zároveň poslední Mailerovo dílo. Mohou si s Kerouacem podat ruku a vyplakat se jeden druhému na rameni.

Lothar.777
Lothar.777
31.07.2021 4 z 5

No, asi jsem čekal víc tý války. Těch vyloženě ostrých věcí tam bylo jen pár, bojových akcí pomálu, hodně popisován civilní život a minulost jednotlivých vojáků, jejich problémy, ambice. Člověk se až divil, kam někteří byli schopni zajít, jen aby dostáli své pověsti a jak to odnášeli lidé kolem. Za mě osobně moc působivé popisy přírody a prostředí, které si civilista neznalý problému neumí úplně představit.

TipsyChipsy
TipsyChipsy
07.07.2021 5 z 5

Monumentální, úžasný román. Popisuje válku zblízka, jako příšerný mezní zážitek. Autor je literární mistr, když vykresluje krásu přírody nebo utrpení vojáků, čtenář cítí smrad, mokro i bolest na vlastní kůži. Dokáže vylíčit lidské pocity při vyčerpání, atmosféru a mezilidské vztahy mezi vojáky, kteří nejsou jen panáčci v nějaké hře. Jsou to muži se svými dosavadními životy, různého původu a náboženství. Širokým záběrem, komplexností a zobrazením války v její nespravedlivosti a nesmyslnosti, je to nadčasové dílo.
Citát:
“Jo. Vést válku, aby se něco spravilo, je zrovna tak, jako si jít do bordelu léčit tripla.”

papaja
papaja
18.06.2021 5 z 5

Klobouk dolů před autorem, u nás nepříliš čtený autor a za mě je to obrovská chyba. Kniha je skvěle strukturovaná, moc se mi líbili vložky o životě v civilu jednotlivých aktérů. Nápad na vhled do života celého útvaru napříč šaržemi je vynikající. Kniha naprosto předčila má očekávání, není to jen kniha o válce, ale psychologický román, který musí každého připoutat. Kniha pojednává o válečných strategiích, pracovní morálce, mezilidských vztazích i vnitřních monolozích jednotlivců.

OdvaznyMladyMuz
OdvaznyMladyMuz
22.02.2021 5 z 5

Místo spánku trávíš čas vyleháváním ve studené louži a souvisle ti prší na hlavu. Manželka ve Státech tě nejspíš podvádí, nemáš pořádný jídlo, je ti zima, nudíš se nebo naopak zmíráš únavou. Při noční hlídce jen koukáš do džungle, ze které kdykoliv může přiletět kulka, ale čím déle tu sedíš, tím víc máš pocit, že přiletět nemůže. Z daleka doléhají do tvých uší zvuky války a snad jsi na začátku invaze viděl i nějaké Japonce, ale teď už v ně moc nevěříš. Stejně jako nevěříš manželce, když ti píše, že na tebe oddaně čeká. Jenže všechny tyhle věci jdou stranou ve chvíli, kdy se právě z té džungle ozvou hlasy, střelba a brzy poté vidíš fanaticky křičící postavy, které běží tvým směrem. Podvádějící manželka už není problém, promoklá uniforma a noc bez spánku jakbysmet. Problém je ten Japonec, co ti chce ustřelit tvou nevěřící palici.

Dost možná nejzásadnější válečný román americké literatury. Norman Mailer se nám ve své knize rozhodl ukázat, že válka je peklo. Peklo, které člověk rozpoutal na Zemi. Jenže krom toho viditelného pekla si leckdo ukrývá soukromé peklo uvnitř své hlavy. A pak se ty dvě pekla protnou. Ocitneme se v Tichomoří v průběhu americké vojenské operace snažící se obsadit fiktivní ostrov Anopopei. Američtí vojáci v něm však více válčí sami se sebou a mezi sebou než proti nepříteli. Sledujeme průzkumný oddíl, ale víc než pobřeží tichomořského ostrova zkoumáme nitro jednotlivých vojáků.

Samotné akce a válečná vřava jsou pouhým doplňkem příběhu. Pro autora je mnohem důležitější psychologie postav. Pocity vojáka, když zabíjí nebo sám čelí smrti, jsou v knize zásadnější než samotný čin. Není to snadné čtení, ale je to lepší, než to prožívat doopravdy.

adelinka
adelinka
22.09.2020 5 z 5

Trochu som mala obavy, že ako vojnové to bude, ale som milo prekvapená. Aj keď dej je počas vojny, nezachádza sa tu tak do bojov, skôr sledujeme väčší počet osôb po tej psychologickej stránke. Akí boli možno v detstve, mimo vojny a ako zmýšľajú počas vojny.
Mne osobne sa kniha veľmi páčila.

MaxQ
MaxQ
11.08.2020 3 z 5

Očekával jsem válečný román a dostal jsem podrobnou psychologickou sondu kompletní čety vojáků. Jejich životopis, motivace, slabiny, zážitky z dětství... Což nebylo to, co bych si přál, takže mírné zklamání. I když chápu, že zrovna tohle může pro někoho znamenat přidanou hodnotu.

somerset
somerset
21.05.2020 3 z 5

Vyčerpávající, frustrující, ale silné čtení. Absurdita války vystižená bez jakéhokoliv náznaku humoru. Vojáci vytržení ze svých předešlých životů, figurky v obří a nesmyslné šachové partii vyšších mocí. Lidská oběť nečemu většímu, co ale nemá pro jednotlivce reálný význam. Smrt vždy přijde z nenadání a bez varování, a o to silnější má na čtenáře dopad. Působivý román, zejména díky své délce ale náročný a jen těžko uspokojivý. Na to, že Mailer válku zažil na vlastní kůži, udržuje si až překvapivý odstup a nadhled, málokdy vyvolá hlubší emoce.

niki-chan
niki-chan
28.02.2020 2 z 5

Námět příběhu byl zajímavý, ale jeho podání bylo zbytečně roztahané a neuspořádané. Nebyl problém se do knihy začíst, ale vydržet u ní. Škoda.

hanpari
hanpari
27.01.2020 1 z 5

Co si matně vzpomínám, nijak mne ta "naturalistická" próza nenadchla. Podobný druh literatury mi přijde laciný, takový kýč pro intelektuály.

Crimble
Crimble
06.12.2019 5 z 5

Ano, skutečně hodně dlouhá kniha. Ne, není to klasický válečný román. Válka jsou jenom kulisy, postav je hodně a dost se o nich taky dozvíme. Ano, druhá půlka knihy je záživnější. Osobnosti hrdinů jsou odhaleny beze zbytku a do hloubky. Vynikající.

terimila
terimila
02.12.2019 2 z 5

Válečná literatura mi obvykle sedí a baví mě, neboť mívá spád a postavy si procházejí zajímavými vývoji. Tady bohužel neplatilo ani jedno. Děj byl jaksi podivně rozvleklý, nedělo se nic nějak podstatného, jen jedna četa, miniaturní součást velkého soukolí války, se plácá skrz džungli a pod vedením cáklého intrikánského velitele je nucena hrabat se nesmyslně na horu.

A protože všude panuje zmatek, plácají se a plácají, štvou se, trpí, babrají se ve svých vzpomínkách a nenávistech... a vůbec k ničemu to není (tady se u mě konalo až hnusné zadostiučinění, napadlo mě něco jako "dobře vám tak, vy bando pitomců, vy byste si ty metály stejně nezasloužili"). Jakoby vším prolézalo to hnusné bahno, hnědost a šeď, vlhko, déšť a hnus džungle, v níž se děj odehrává... i dušemi postav.

Protože to, co mě nejvíc štvalo, byly postavy. Takovou přehlídku nesympatických charakterů jsem snad ještě neviděla... a já ve válečné literatuře prostě potřebuju aspoň pár postav, které budu mít ráda, budu jim přát, aby z toho pekla vyvázli... Tady se mě jaksi ničí utrpení nedotýkalo a nikoho mi nebylo moc líto. Byli to protivní, povrchní, nevěrní a nedůvěřiví, rasističtí, žárliví, xenofobní, machističtí, ženy nesnášející a na materiál k sexu je degradující ubožáci. Až na pár výjimek - snesla jsem dva židovské vojáky, Rotha a Goldsteina. Jinak se mi převážně ošklivili. A i když ze sebe nakonec vyžvýkali hodně a dokázali nečekané věci (snaha o záchranu Wilsona), dělali to jaksi strojově, jen proto, že museli... ne z nějakých ušlechtilých pohnutek.

Ale taková je asi válka. Celkově z té knihy mám pocit, že vychází ze skutečnosti, nic neidealizuje, ale možná naopak věci přehání, zejména ty špatné... Nelíbila se mi. Bohužel. Od válečné literatury čekám i kousek kladných emocí, aspoň kousek něčeho z Remarquea nebo i Hemingwaye. I když... možná tohle je velký omyl a následek toho přikrášlování, co se v umění s válkou pojí: kamarádství vojáků až za hrob, přátelství na život a na smrt... ne, skutečnost je nezájem, odpor, spolupráce z nutnosti... a držení si odstupu, i když je vám třeba někdo sympatický, protože zítra může padnout a jeho ztráta by vás jen bolela.

Co se musí nechat, ta kniha mě nakonec vtáhla, i když se mi nelíbila. Ač je obsahově a dějově jaksi plochá, řemeslně je to dobře odvedená práce. Poslouchala jsem to jako audio asi 14 dní a úspěšně jsem to zvládla. Pozitivem bylo celkem živé líčení prostředí a hnusného pekla džungle. Když jsem se na celodenních výšlapech zrovna prodírala lesy a trním a do toho jsem poslouchala líčení vojáků prodírajících se s děly džunglí, bylo to celkem působivé. Ale víc než tři hvězdy dát nemůžu. Objektivně asi kvalitní dílo, které mě ale neoslovilo.

PS: Po rozposlouchání Tenké červené linie, která se Nahým a mrtvým dost podobá, bohužel musím tady snížit hodnocení na 2. Tenká červená linie je proti tomuhle jako nebe a dudy. Taky se tam nic extra zásadního neděje a sleduje to pachtění jedné jednotky v tropické džungli, bezvýznamný drobečky v soukolí války, obyčejné kluky... ale ti kluci v Linii jsou normální lidi, milí i protivní, uvěřitelní, ne sebranka arogantních blbů jako vytažených odněkud ze středověkýho Vidlákova. Kluci, kteří vzpomínají na normální život, navazujou přátelství, srovnávají si v hlavě, že zabíjejí jiné lidské bytosti. Tak má vypadat dobrá válečná kniha. Ale protože ani Linii asi nedám pětku, tak prostě tady musím ubrat. Bohužel.