Neviditelná republika
Joan Peruga
Novinář Miqel přijel do Andorry, malého knížectví sevřeného vrcholky Pyrenejí, aby napsal reportáž o vzácných knihách. Ale našel tu mnohem víc - lásku ke knihovnici a vášnivé bibliofilce Maríi, s níž se pouští do pátrání po vzácném cestopisu anglické autorky. Vědí o něm jen to, že byl vydán roku 1865 v Londýně a před mnoha lety se objevil v katalogu jistého knihkupce. Co ale mladou cestovatelku vedlo k její dobrodružné výpravě? A navštívila skutečně andorrské knížectví, nebo si všechno jen vysnila? Román Joana Perugy v sobě spojuje tajemství, detektivní zápletku i poutavou reportáž o současném knížectví na hranicích Francie a Španělska, ve kterém kdysi dobrodruzi hledali exotické zážitky, romantické ideje a svobodu. Onu nikdy nedosažitelnou a neviditelnou republiku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , PasekaOriginální název:
La república invisible , 2004
více info...
Přidat komentář
Jak ráda bych napsala: jaká pěkná kniha. Všechny ingredience, které mám ráda, tam byly, a to v hojném, barvitém a zajímavém kaleidoskopu: knihy (staré, ztracené, oživované, kradené, podstrčené, antikvariáty, knihovny, cestopisy, spisovatelé), cestování (Andorra, Španělsko, Francie, Anglie), historie (umělci, mladé dámy, kultura, zájmy a cestování 19. století a dějiny maličké země v Pyrenejích) i psychologie až romantika... Tak proč jsem měla s knihou o necelých dvou stech stranách takový problém? Neustále jsem ji odkládala, prokládala jinými tituly, jakmile jsem ji vzala do ruky, okamžitě jsem téměř usínala. Přitom i napínavá byla a čtenáři dala hodně potravy k přemýšlení. Nevím, možná bych ji musela číst znovu, někdy jindy, ale vracela bych se s obavou z nového zklamání. Snad nikdy jsem nezažila podobnou situaci, že jsem se s knihou chtěla potěšit a nesžila se s ní až do konce...
Mám slabost pro ostrovy a malé země. Proto když v češtině vyšlo něco tak pozoruhodného jako andorrský román, hned jsem věděla, že si ho musím přečíst. Od díla, které se odehrává v Andoře a které se od začátku do konce točí kolem cestování a (starých) knih, bych čekala, že mě strhne. A skutečně, pasáže, v nichž autor prostřednictvím příběhu hlavního hrdiny, mladého španělského novináře, který v Andoře tráví léto a pomáhá pohledné knihovnici hledat záhadami opředenou knihu jisté anglické cestovatelky, dumá nad andorrskou společností, lidskou povahou a cestováním v 19. století i dnes, plynou podmanivě a vybízejí k zamyšlení. Vysokou laťku však bohužel snižuje notně povrchní milostná linka protkaná řadou klišé. I tak se jedná o titul hodný pozornosti, po jehož přečtení se dost možná budete chtít do Andorry vypravit, přestože pro malé země slabost nemáte.
Neskutečné množství témat schovaných pod tím zdánlivě hlavním (cestování, knihy). Úžasně poetický jazyk autora. Náročnější literatura, která ovšem neodradí ani ty, kteří ji budou číst povrchně a půjdou výhradně po hlavní dějové linii. Jen bude takový čtenář číst úplně jinou knihu než ten, kdo se do ní ponoří opravdu pozorně. V tom si Neviditelné republiky cením nejvíc.
Ze začátku plynula kniha velmi opatrně až plytce. Až po půli si mě dostala svým vyprávěním o "cestě" Marian Eyere, jejím intimním deníku. Kniha není ani tak o cestování, cestopisech či starých knihách, ale o hledání sebe sama a svých kořenů. (Ikdyž pasáže týkající se starých tisků, antikvariátů a knihoven takřka voní koženými vazbami a dřevy rytými napříč létům.....).
Holt se budu muset jet podívat do Andorry. Příjemná zajímavá knížka. Čte se lehce, lehce plyne a určitě doporučuji.
Kdy knihu Neviditelná republika rozhodně číst
- zajímá vás historie Andorry
- baví vás trošku jiné cestopisy
- milujete knihy
Kdy knihu Neviditelná republika rozhodně nečíst
- nesnášíte cestování
- nesnášíte cestovatele
- nesnášíte cesty
Štítky knihy
vzácné knihy pátrání v minulosti bibliofilie, bibliofilství, knihomilství katalánská literatura andorrská literatura Andorra
(SPOILER) Zpříjemnila mi dovolenou, takový Umberto Eco na cesty. Dobrý jazyk, výtečný překlad - jen jedinou vadou na kráse je explicitní popis lesbického sexu v tištěné knize z roku 1865, to autor poněkud nedomyslel...