Nepatrně smutná žena
Natálie Kocábová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438874/bmid_nepatrne-smutna-zena-DJY-438874.jpeg
3
77
18
Přes dva roky přispívala spisovatelka a hudebnice Natálie Kocábová sloupky do magazínu Elle, na jehož stránky vstupovala její postava i sama autorka v nezáviděníhodné situaci – ve chvíli, kdy se bortí zažité jistoty, kdy sny a plány spřádané od puberty berou bolestivě za své a člověk si je ani nemůže odtrpět, odžít, protože už má zodpovědnost za druhé. A ti ho potřebují. Láska, život, rozvod. Co přichází pak? Noví lidé, nové příběhy, spousta konců rychlých stejně jako začátky, nová předsevzetí a nové deprese a mezi tím vším zmatkem nepatrný smutek, bez kterého by nemohla být žádná naděje.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha rozhodně není nějaká vysoká literatura, která by Vás měla dostat do kolen, je to spíše takový osobní deník ženy, která si prošla nehezkým rozvodem a po mnoha letech se jí zbořil svět. ten svět musela ale postavit znovu, protože je nejen matka, ale především veřejně známá osobnost, která má jako dramaturgyně na Nově hodně povinností. Média ale samozřejmě neodpouští to, že přibrala, nebo naopak rapidně zhubla, zásadně nepřipouští, že si našla nového partnera a velmi brzy otěhotněla. Protože být dcerou slavného otce, mediálně známou tváří a zároveň obyčejnou ženou je téměř nemožné, začala psát Naty sloupky do časopisu Elle. Z těch se později vyklubal námět na tuto knihu. Je to jednohubka na jedno odpoledne, ale člověk v ní i přesto najde dost zajímavých myšlenek.
Grafické zpracování plné ilustrací je navíc lahůdka. Spokojenost.
(SPOILER) Toto je kniha, na ktorú musí byť človek v tej správnej nálade. Kniha opisuje život autorky taký, aký väčšinou býva život každého z nás občas veselý, inokedy smutný a niekedy nepredvídateľný. Pri čítaní príbehov a ako čas udalostí plynie je vidno, že sa autorka mení. Plusom knihy sú aj nádherne, farebné ilustrácie. Kniha stojí za prečítanie.
Na této knize jsou pozitivní jen ty ilustrace, fakt klobouk dolů.
Zbytek je jen snůška nekonečných stížností a rádoby zajímavých situací ze života, které bohužel nejsou nijak zajímavé a ani nijak extra vtipné...
Velké překvapení a absolutní nadšení!
Svižně a neskutečně cool napsaná kniha, která mě bavila i jako výtvarné dílo.
Bravo!
Příjemná oddechovka přečtená jedním dechem. Oddechovka ve které se humor střídá s hlubokými myšlenkami..., ráda si jí někdy přečtu znova.
Též první kniha od Natalie! Přečteno za jeden den. Úžasně psaná kniha a ke všemu jsem se několikrát opravdu zasmála. Škoda, že neměla více stran :)
Kniha mě zaujala ve výprodeji jednoho knižního e-shopu svým vzhledem a samozřejmě cenou. Jelikož jsem od Natálie Kocábové ještě nikdy nic nečetla (z doslechu znám jen Monarcha Absint), s odhodláním jsem po ní sáhla... A byla jsem příjemně překvapena. Knihu jsem sice četla na etapy, ale to jen z toho důvodu, že jsem jednotlivé kapitoly skutečně brala tak, jak byly napsány, tj. jako sloupky do časopisu. Prostě jsem si je dávkovala. Velké plus knihy je její výtvárná stránka. Ponechávám ve své knihovně a určitě se k této knize časem vrátím...
Nečekala jsem příliš a dostala více, než jsem předpokládala. Nesmírně příjemné setkání. Něco tak upřímného jsem dlouho nečetla a nesmírně si za to autorky vážím. Sama přiznává, že zpětně by byly texty více uhlazené, ale právě pro jejich otevřenost mají sloupky větší hodnotu. Je to život přesně takový, jaký je, byť z pera kontroverzní autorky. Navíc úžasné ilustrace knihy.
"Je to prostě krátká kniha, která není literaturou." - slova Natálie Kocábové
Ok... A to je omluva?
Za to, že jsem "musela" číst ty její nekonečné stížnosti, které se neustále množily a opakovaly?
Nevím... Fakt nevím, co si myslet. Avšak to poslední, co bych chtěla číst, jsou kecy o tom, jak je tlustá a kolik kil ještě potřebuje shodit. Nebo kolik barů vymetla a kolik skleniček vypila. Máma dvou dětí.
Nechci soudit.
Jen mi nepřipadá, že je dobré na takovéto texty upínat pozornost.
Nevím, kolik rozvedených žen by se v tom mohlo najít. Pokud by jich bylo hodně, asi by mě vážně vyděsila nezodpovědnost lidí.
Čekala jsem odpočinkové čtení v duchu Nesvadbové, Kohoutové či Šoposké. Nic převratného, ale alespoň zábavného a nápaditého.
V ženském časopise se to jednou měsíčně dá snést... Přesto si myslím, že je tato kniha de facto o ničem. Jde jen o citový výlev jedné nepatrně smutné ženy.
Za něco stojí jen ilustrace. Myokard je úžasná.
Nečekala jsem, jak silně ve mně tahle kniha zarezonuje. Přišla ve správný čas, našla správná slova... A navíc u toho ještě stihla být vtipná. Od té chvíle má v mé knihovně čestné místo.
Natálie je určitě hodně zajímavá, ale i složitá osobnost - o to víc jsem si tuto knížku z jejího života chtěla přečíst. Popisuje svoje pády na hubu, svoje faily, snahy, rozporuplné pocity, v tomhle je fakt pravá ženská. Myslím, že v určitých věcech se tam vidíme každá. Není to jen smutný, ale taky ironický a vtipný a hlavně s dobrým koncem :-) Pěkně, čtivě napsáno a grafika naprosto skvělá!
"Nějaká harmonie mi může vlízt na záda... seru na to. A vůbec..."
"Člověk má spát vždycky jenom s tím, s kým by nešel na potrat."
"Je dobrý se zklidnit. Musíme se zklidnit. Každej si najde svý drama, je jich na prodej mraky. Ale když jim nebudeme věnovat tolik prostoru, možná nebudou tak důležitý."
Nikdy, ani pod pohrůžkou ztráty života, by mě nenapadlo dobrovolně si koupit "magazin Elle". O to víc a s nehraným nadšením jsem uvítal soubor fejetonů a sloupků Natalie Kocab v knižní, mnohem stravitelnější a elegantnější podobě. Texty dávající od prvního čtení smysl. Texty nořící se beze strachu do hlubin osobního prožitku. Texty odvážně odkrývající aspekty života, před kterými většina intuitivně přivírá oči. Moc za knihu děkuji, myslím, že je v dnešní době víc než důležitá.
"Kdo chce pochopit, pochopí. Kdo nechce, sám zůstane nepochopen."
Rozhodně mě to bavilo číst. Natálie ve fejetonech otevřeně sdílí své pocity a problémy. Upřímně, až to někdy bolí.
4 hvězdy, protože mám taky tlustou duši, a také žádné dítě mojí mámy a táty nemůže být z podstaty normální:)
Netušila jsem při zakoupení, že knížka je souhrn fejetonů psaných pro Elle a upřímně vědět to, nekoupila bych si ji, nějak nerozumím tomu, proč někdo knižně vydá to, co už jednou někde v časopise vyšlo. Ale knížka mě překvapila, je to povídání o životě, o radostech, starostech, hlavně o vztazích... A hlavně je to psáno čtivě. Spousta myšlenek, které vás donutí se zamyslet, popřemýšlet apod. Knížku jsem po přečtení přečetla ještě jednou. A graficky se navíc hodně povedla. Oddechovka, které zaujme.
Sloupky z Elle, který logicky neznám a nečtu, určený spíš asi pro čtenářky, ale mně to bavilo. Fakt. Moc. Natálie Kocábová je upřímná, opravdová, přímá. To z toho stříká. Na nic si nehraje. A je fajn si ty její mizérie i radosti, výhry i prohry, ten její život prolnout tim svým. tak nějak to pomáhá. Protože “Někdy život váží strašně moc a zdá se bejt neúnosnej. Když už není co říct... tak je vlastně dobrý nic neříkat. A prostě jít. A jít. A jednou určitě dojdete. Někam kde je líp.”
A jenom pozor, tohle je úplně jinej žánr, logicky, než její romány. Mnohem lehčí.
Velké zklamání. Moje první kniha od Natálie, která mě zaujala svým obalem, názvem a grafikou, ale to je taky všechno. Čekala jsem hloubku, dostala se mi jen póza.
Vždycky jsem si chtěla od ní něco přečíst, ale hodnocení knih dost odradilo. Teď jsem náhodou v knihkupectví narazila na tuto knihu, tak jsem po ní bez váhání sáhla. Před tím jsem autorku nijak víc nesledovala nebo se o ní moc nezajímala, podle fotek mi však přišla jako velmi sympatická osoba. Bohužel po přečtení knihy na mě působí jako velmi egoistický a nesympatický člověk. Knížka je taková oddechovka, ale nic extra zajímavého. Plus dávám za obal a ilustrace.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Monarcha Absint |
| 2010 | Tři maminky a tatínek |
| 2019 | Nepatrně smutná žena |
| 2004 | Schola alternativa |
| 2012 |  Jmenuji se Veronika Peková… |
Kniha Nepatrně smutná žena je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 102x |
| Čtenářské výzvě | 19x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 38x |
| Chystám se číst | 40x |
| Chci si koupit | 9x |
Kniha, jejíž ilustrace jsou příliš dobré v porovnání s obsahem. Krátké deníkové zápisky jsou podle mého názoru i pro sloupek v časopisu špatně stylisticky vyvedené. Po knize jsem toužil zejména z důvodů jejího grafického zpracování. To je opravdu nádherné! Po přečtení mě však utvrdila v tom, že za nic jiného naneštěstí nestojí. Škoda.