Nelituj oběti

Za mě jedna z TOP knih, kterou bych patrně minul, kdybych si náhodou na netu nepřečetl článek o třech důstojnících, kteří bojovali ve druhé světové válce na východní frontě a obdrželi nejvyšší vojenské vyznamenání Sovětského Svazu.
Buršík je jedním z nich. Ve svých poměrně krátkých pamětech nám líčí svůj útěk do Polska po postoupení Sudet a zřízení protektorátu, pak následnou internaci v sovětských táborech, postupné budování československé vojenské brigády v SSSR, boje u Sokolova, Kyjeva, Dukly a návrat do vlasti, na který čekali šest let.
Pak přijde smutné a drsné vystřízlivění z toho, jak se vyvine situace u nás gradující Únorem 1948. On sám totiž nebyl komunista.
Následuje vězení, dramatický útěk z republiky a život v Británii, kde se vždy hlásil k podpoře Československa. Naštěstí se dožil Sametu.
Kniha ukazuje, že ne všichni, co bojovali na východní frontě, byli komunisté. Jeho život a postoje společně s hrůzností komunistického SSSR a jejich věrných pomocníků u nás, by měl znát každý, kdo se dnes Ruska zastává, aby viděl ten "ráj" na zemi.
Je smutné, že Městská knihovna v Praze už ji nemá k výpůjčce a že vyšlo jen jedno vydání.
Měla by to být povinná četba.

Biografie bojovnika z vychodni fronty... bylo pro me prekvapenim, kolik antikomunistu mezi nimi bylo! Svinstva ceskoslovenskych komousu po valce netreba komentovat, hnus, a porad tu jsou a lidi je voli! Jinak fajn popis a celkove zpracovani, smekam.

Vzpomínky Josefa Buršíka jsou cenné spíš než popisem bojových operací, kterých je tu překvapivě málo, zejména snahou o rehabilitaci příslušníků čs. jednotek na východní frontě. Komunistický režim je totiž veskrze propagandisticky popisoval jako oddané straníky, což ovšem bylo daleko od pravdy. Ke komunistické idee se hlásila jen menšina členů čs. jednotek a všichni tři držitelé Hvězdy hrdiny Sovětského svazu (Buršík, Sochor, Tesařík) jimi v té době zdaleka nebyli. Záměr popsat realitu našeho východního odboje se Buršíkovi celkem daří a pro někdejší komunistické potentáty Svobodou počínaje a Reicinem konče nemá vlídného slova. Ostatně není jistě náhodou, že předmluvu ke knize psal Pravomil Raichl, strůjce nedokonaného atentátu na někdejšího stalinistického prokurátora Karla Vaše. Jedinou slabinou knihy tak zůstává jen povrchní popis života a nasazení tankistů 1. čs. samostatné brigády, zvlášť když Buršíkem vedená osádka ikonického T-34/76 "Žižka" patřila k těm nejúspěšnějším.

Josef Buršík byl tvrďák. Jak se postavil nacistům, tak se nebál postavit komunistům a byl za to řádně "odměněn" 10 lety kriminálů. Když si dovolil se odvolat, tak dostal nášup další 4 roky. Kniha je napsána naprosto syrovým a otevřeným způsobem. Autor v ní popisuje nejen sovětskou internaci, boje na východní frontě, ale také život po válce v Československu, vězení, útěk za hranice a britský exil.