Nejsem jako džbán
Viola Ardone
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493197/bmid_nejsem-jako-dzban-DET-493197.jpg
4
98
32
„Já nevím, jestli jsem pro manželství. Proto pořád běhám po ulicích – mužský dech je totiž jako když foukne kovářský měch, natáhne po tobě ruce a může se dotknout tvého těla.“ Píše se rok 1960, Olivě Denarové je patnáct let, žije v malé sicilské vesnici a už od malička ví (protože jí to její matka jako posedlá stále opakuje), že „žena je džbán – kdo ho rozbije, ten si ho nechá“. Ráda studuje a učí se těžká slova, běhá, až sotva popadá dech, potajmu si překresluje do sešitu tváře filmových hvězd (i když jít se podívat na film nemůže, protože „člověk má potom jenom brouky v hlavě“), chodí s otcem sbírat šneky, střílí prakem kameny po těch, kdo se posmívají jejímu kamarádovi Sarovi. Nelíbí se jí představa, že bude mít měsíčky, protože od té doby nebude tohle všechno moci dělat a bude se muset bránit mužům, aby došla bez úhony k svatbě. Když systém, v němž žije a který mlčky přihlíží útlaku žen, donutí Olivu souhlasit se zneužitím, vzbouří se a využije právo volby. Za svoje „ne“ však zaplatí. Spisovatelka bravurně přetváří historii v příběh a líčí rozpory pramenící z lásky mezi otcem a dcerou, mezi matkou a dcerou, vypráví o nejednoznačné touze, která zároveň lichotí i děsí, zvláště pokud je vnucována násilím. Její dílo je sondou do násilí v důsledku společenských rolí, které se týká všech, včetně mužů. Je-li Oliva Denarová nezapomenutelnou postavou, její mlčenlivý otec, který ji nechává rozhodovat se vší zmateností, kterou pro ni volba znamená, je jednou z nejdojemnějších mužských postav v současné italské beletrii.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
Oliva Denaro , 2021
více info...
Přidat komentář
Tato kniha není jednoduchá a už vůbec ne oddychová. Je to kniha k zamyšlení. Velmi mě zasáhl krásný vztah dcera a otec, otec který byl výjimečný. Každá postava v této knize je něčím zvláštní a proto by byl komentář nudně dlouhý.
Kdyby knihy uměly mluvit, tato by na nás vykřičela velkou nespravedlnost s jakou se musely potýkat ženy v 60. letech v jižní Itálii, se zákony, které stranily mužům, s pohledem na tehdejší úděl ženy.
A když se necháte pomaloučku vtáhnout do tohoto příběhu, ve kterém je plno takové nespravedlnosti, ale i rodícího se vzdoru, touhy a odhodlání změnit to, co bylo po mnohá desetiletí neměnné, dostanete krásný příběh odvahy, síly a také takové tiché, ale silné lásky otce ke své dceři.
Krásný příběh, moc jsem si ho užila...
Tohle asi neni knížka pro každého, ale já si ji užila maximálně. Nevelká rozsahem, ale příběh dívky Olivy, o volbě nejen životního partnera, má velký přesah. Autorka umí velmi pěkně vykreslit nejen charaktery postav, ale i prostředí jižní Itálie, nádherné, ale v šedesátých letech minulého století striktně patriarchální. V příběhu je moc hezky popsán vztah otce a dcery, který ovlivní zásadně její budoucnost. Kniha není typické rychločtení s jednodušší zápletkou, je třeba více pozornosti, abyste se do příběhu úplně ponořili a vychutnali si ho. Moc se mi líbil a obálku má také krásnou.
Kniha se mi moc líbila. Místo i čas pro ženy a dívky (asi i pro celé rodiny) dost těžké, Oliva i přes svou výchovu v sobě našla velkou sílu a odhodlání. V dospělosti se vrátit a žít se sousedy, kteří ji kritizovali, odsuzovali...
Podpora otce byla očekávaná, ale podle mě nejvíc pro ni znamenal postoj matky. Na pozadí jsem vnímala vztah temperamentní matky a klidného otce. Na první pohled nesourodá dvojce, ale v těžkých chvílích stojí při sobě.
Moc jsem nechápala postoj ke starší dceři, když jí donutili ke sňatku a následně ji nechali svému osudu.
Docela mě bavily popisované zvyky, nepsaná pravidla nastavená společností a postupné vymanění se z těchto (pro nás dnes) nesmyslů.
To je tak krásná kniha, až po okraj napěchovaná emocemi. Při čtení cítíte vůni jasmínu a květů pomerančovníku, na jazyku doznivá chuť ricotty s cukrem a ve vzduchu se vznáší slaná vůně moře.. Prosím, víc takových knih!
Když jsme knihu otvírala netušila jsem jak moc mne osloví. Ani mi tak přímo nejde o děj, podobné knihy z tohoto prostředí jsem už četla. Co mne oslovilo byl úžasný, láskyplný vztah otce a dcery, ale i jeho vztah k ostatním členům rodiny . Většinou je v knihách popisován vztah dcery a matky. Tady jsou jisté pasáže nebo spíše jen pár vět z nichž mě mrazí. Ten mlčenlivý, tichý, nevýrazný a skoro za slabocha okolím považovaný otec se ukáže jako ten nejstatečnější a nejúžasnější, a je v něm tolik lásky. Nemohu psát víc, nechci nic prozrazovat, chci vám říct abyste si knihu sami přečetli a byli jí okouzleni jako já. Otcovská láska, krása.
P.S. Možná mne to tak oslovilo i proto , že i můj tatínek byl velmi tichý a málomluvný, ale jeho slovo bylo vždy tak moudré a jeho srdce tak laskavé.
Příběh nás zavede do vesnice na Sicílii, kde se odehrává takový obyčejný život. Je to silný příběh jedné rodiny, která se vzepře zaběhnutým způsobům života. Ale především je to o nezměrné otcovské lásce ke svým dětem, kterým předal svoji sílu jít si za
svou pravdou, jen díky němu se z nich stály samostatné, nezávislé zeny.Bylo to moc hezké čtení.
„Žena v jednotném čísle neexistuje… Vždy jde v doprovodu s mužem, nebo je s ostatními ženami“..
Příběh nás zavede do Itálie 60.let minulého století, kde v rodině chudého rolníka Denara, obhospodařujícího své malé políčko, žije mladinká Oliva.
Oliva se ráda učí ( ráda by se sama stala učitelkou ), ráda chodí se svým otcem na šneky a žáby, kamarádí se s klukem ( k nelibosti své matky ), a přeje si ať nikdy nedospěje.. Žije ve světě plném pravidel, ve světě, kde se „kupčí“ se sňatky, kde slovo dívky/ženy nemá žádnou váhu.
I Olivu tak čeká sňatek s mužem, kterého jí vyberou rodiče..
Jenže, osud krutě zamíchá kartami a Oliva je náhle postavena před otázku, zda-li má cenu bojovat proti systému, proti všem pravidlům, ve kterých byla vychovávána. Má pocit, že sama nic nezmůže, že půjde proti rodině, ale mýlí se – pomoc jí nabídne její dosud mlčenlivý otec..
Ženy to v 60. letech minulého století měly o hodně těžší než dnes nejenom v Kalábrii, kde se odehrává děj tohoto románu. Nicméně jižní Itálie byla známá velkou podřízeností žen mužům a až umožnění rozvodů a změny zákonů, zde také zmíněných, pomohly ženám k emancipaci. Příběh tohoto románu je toho zářným příkladem, kolik osobní statečnosti stálo prosazení možnosti volby tehdejší ženě. Naštěstí se dnes a tady můžeme při čtení už jenom zhrozit, co to bylo tenkrát za kulturu.
Příběh o otcovské lásce a “sňatkové politice” v Itálii 60. let 20. století.
Autorka skrze krátké kapitoly popisuje tehdejší společnost a mravy na jihu Itálie, která se od severu vždy lišila. Hlavní postava se již v mladém věku musí potýkat s pomluvami a nemístnými poznámkami místních obyvatel. Její úděl “ženy” jí pomáhá nést především otec, o kterém si každý myslí, že je slabochem, jelikož na obranu dcery nevystupuje způsobem násilným, ale spíše rozvážným a hlavně milujícím. Dále také přítel z dětství a kamarádka, která vidí svou budoucnost v politice.
V rámci hodnocení knihy jsem se spíše klonila ke třem hvězdičkám, ale vzhledem k dnešnímu zpátečnickému myšlení ohledně ženské osoby jsem nakonec hodnotila o stupeň výš.
Jakou cenu má žena? Jak se určuje její hodnota? Kdo má právo na spravedlnost ? Má společnost právo hodnotit život ostatních lidí v rámci komunity?
Moc se mi líbily závěrečné kapitoly, kde se střídal pohled dcery a otce, který vykresloval a podtrhoval jejich už tak výjimečný vztah.
Závěr knihy se zaměřoval na změny v italském trestním zákoníku - zejména v pasážích reparativního manželství a zločinu ze cti.
Kniha končí počátečními obměnami po dvacetileté snaze domoci se spravedlnosti a jaksi uzavírá kruh zainteresovaných osob. Ke konci příběhu se dočkáme náznaku nového smýšlení tehdejší mladé generace.
Podobná témata: Geniální přítelkyně a Pýcha a předsudek.
Kniha, kterou hodnotím s pár denním odstupem, protože ve mě ještě doznívá. Krásné čtení, s nádherným prostředím. Prostřednictvím stránek úplně cítíte slunce a všechny vůně, kterými jakoby byla celá kniha protknutá.
Rozhodně doporučuji.
Nejsem jako džbán
V prvních kapitolkách jsem cítila mírné zklamání a měla jsem pocit, že tahle knížka určitě nebude dosahovat kvalit Vlaku pro děti. Olivina matka Amélie mě šíleně rozčilovala, podobně jako nepsaná maloměstská pravidla. Situaci aspoň zčásti zachraňoval Cosimino a samozřejmě Olivin otec, chladnokrevný jako štěnice. Obdivovala jsem trpělivost Lilianina otce takhle by asi měl vypadat správný učitel. A co teprve Saro!
Na malém prostoru rozehrála autorka (nejen) rodinné drama, ve kterém všichni zúčastnění projdou "ohněm". Teprve potom se ukážou jejich charaktery a já jsem nestačila zírat, co se stalo s matkou nebo Fortunatou.
Výborná kniha!
"Všechno, co jsem chtěla vědět, jsem poznala a nepotřebovala jsem k tomu slova - byla krásná, zdravá, šťastná, měla kolem sebe přátele a silné paže, které ji objaly. Přála jsem si, aby právě tohle jednou měla, a není podstatné, kdo jí to dal. Co jiného si pro svoje děti můžeme přát než to, aby nás jednoho dne minuly, nevšímaly si nás a kráčely dál po své cestě?"