Nechte svět za sebou
Rumaan Alam
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461972/bmid_nechte-svet-za-sebou-Y5y-461972.jpg
3
36
13
Amanda a Clay se chystají na dovolenou do odlehlého kouta Long Islandu. Těší se, že si odpočinou od uspěchaného New Yorku, stráví nějaký čas se svými pubertálními dětmi a užijou si luxusní ubytování, které si pronajali na celý týden. Jenže pozdě v noci jejich klid naruší naléhavé ťukání na dveře. Ruth a G. H. tvrdí, že jsou majitelé domku. Tento starší pár panikaří, protože město údajně zničehonic zachvátil výpadek proudu, a tak sem přišli hledat útočiště. Bez televize, internetu a telefonní služby je těžké si jejich slova ověřit. Měli by jim Amanda s Clayem věřit? Co přesně se děje? Je tohle prázdninové ubytování, nacházející se daleko od civilizace, skutečně nejbezpečnější místo? Příběh dvou rodin, které jsou si vzájemně cizí, ale jsou nuceny společně strávit dlouhý víkend.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , KalibrOriginální název:
Leave the World Behind , 2020
více info...
Přidat komentář
Co tohle sakra bylo, celá kniha se táhne jako smrad a máme tam milion nepodstatných informací, na konci to začne být totálně napínavé že si řekne člověk hurá a ve finále se nic nedozvíme.. Aha.. Dvě hvězdy dávám jenom za potenciál.
Alam píše nesmírně zvláštně. Jasně, jde o román o katastrofě, ve který člověk příčiny trablí leda tuší. Zároveň je to ale román napsanej prapodivnou popisností, vyvolávající úzkost už samotnou volbou slov. Autor s oblibou popisuje postavy podle momentálního zápachu či vůně, nákupní seznam tu zabírá celou stránku, máma tu před cizíma důchodcema chodí nahatá, a když si táta prohlíží svou dceru v plavkách, neujde jeho zraku obrys její vulvy. It's superweird. A já jsem s divným pocitem po těle přelouskal těch dvěstě stránek jako nic. Zdejší hodnocení je jedna z největších databázových nespravedlností. Nedejte na něj. Je to skvělá věc.
Úzkost, obestře vás hned na začátku,
neidentifikovatelný strach,
nevíš komu a čemu věřit,
co je pravda, co je klam?
Nevěříš vlastním očím, vlastně přestáváš věřit všem svým smyslům - a někdo klepe na dveře!
Co ti říká instinkt?
Sleduj zvířata, ta moc dobře ví!
A člověk? Je dobrý nebo zlý? Jaké jsou jeho úmysly?
Jak se rozhodnout, když svět přestane fungovat podle zajetých pravidel?
Je důvěra v člověka, k člověku, na místě?
Co se vlastně děje se světem?
Bouře otázek, prší na vás ze všech stran. Paradoxem je, že odpovědi nejsou až tak důležité, najednou na tom nezáleží, svět, tak jak ho znáš, totiž necháš za sebou!
Dívat se z očí do očí lesní zvěři a obdivovat instinkty plameňáků může být mrazivě drsnou zkušeností...
Zneklidňující příběh, který si zaslouží pozornost!
Nekopíruje Koniec všetkého život? Zmätenosť, bezradnosť, otázky bez odpovedí, detstvo a dospelosť, sebeckosť a ohľaduplnosť, živočíšnosť a ľudskosť, obavy a upokojovanie, triezvy pohľad a opitosť, pokoj a hrozba, vitalita a choroba a hrozba, že sme vždy len jeden deň od zrútenia všetkého, čo poznáme. Skvelo napísané.
Po této knize jsem sáhl proto, že byla doporučována v knižním klubu. No a musím říct že jsem se hodně spletl. Kniha je od začátku do konce strašná. Vlastně vůbec nevíte co čtěte. Zda je thriller, fantasy, horor. Vlastně nevíte vůbec nic. Nevíte proč jim jde elektřina a jinde nejde. Nevíte zda je válka nebo co vlastně je. A co autor knihou chtěl říct? Nevím mě se kniha nelíbila, dočetl jsem ji jen proto že jsem chtěl vědět co se vlastně děje a to se stejně ani na konci nedozvíte. Proč vypadávají zuby? Nevíte. Takový brak jsem snad v životě nečetl. Knize dávám 10% a doporučuji jen těm co vlastně neví co chtějí číst.
Podle jmena autora ( a i podle vzhledu ) soudím, ze má spisovatel indické koreny. A přesně tohle Indové umí. Připomíná mi to styl, jakým se vyznačuje režisér Night Shymalan. Záhada od začátku do konce. Dost děsivá, zneklidňující. Vše je takové apokalyptické, zmatené, rozhodně velmi rozčilujici. Mně se to líbilo hodně moc.
Veľmi slabá kniha musela som sa nútiť ju dočítať. Štýl písania mi prišiel nejasný a ťažko sa orientovalo v deji, v ktorom sa aj tak pomaly nič nedialo.
Základ příběhu staví na strachu, který každý z nás zná. Například: zda ten člověk, na kterého v dešti narazíte u silnice potřebuje skutečně pomoct nebo vám chce jenom ublížit. V knize Nechte svět za sebou někdo zaklepe na dveře. Máte ho pustit dál a věřit tomu, co vám druhý o sobě říká? Nebo poslechnout váš základní instinkt, který velí, že každý jiný člověk než vy je špatný a má zlé úmysly? O obojím se píše dost, jenže tahle kniha je ještě o trochu jiná.
Amanda a Clay se dostanou právě do téhle situace, kdy jim na dovolené zaklepe na dveře starší pár, který tvrdí, že to jsou oni, kdo jim pronajal dům a potřebují pomoc, protože v celém okolí vypadl proud. Kromě právě jejich domu, který pronajali. Bez informací, bez přístupu k internetu, prostě musí věřit, že se dobrovolně uzavřeli před katastrofou s neznámými lidmi, kteří jim nelžou. Ale co je to za katastrofu? Co se děje se světem kolem? A proč jsou lidé bezradní, když zvířata moc dobře ví, co dělat dál? A proč to děti vnímají jinak?
("Slunce svítilo. Měli pocit, že je to dobré znamení - lidé přisuzují skrytý význam každé všední věci. A přitom to mělo jen vyjadřovat, že nejsou vidět mraky. Slunce bylo tam, co vždycky. Vytrvalé a lhostejné.")
Rumaan Alam napsal knihu, která je upřímná, přímá, neskutečně aktuální a s jasnými vlivy jiné tvorby, přesto je svá a originální. Zároveň jsou zde dobře zpracovaná témata strachu, sociální bubliny, narušení vlastního komfortu, předsudků a rasismu. A taky trochu toho (dalo by se říct, vzhledem k době vydání pandemického) strachu uzavření před celým světem. A vůbec nevadí, že má kniha lehce přes dvěstě stran, všechno má své správné místo a funguje.
A přesně to, co se mi na knize líbilo nejvíc, jí podle mě zároveň podraží nohy. Autor se snažil o něco jako intelektuální a hloubavý horor, přestože pro dost lidí se tohle vylučuje a nemůže fungovat dohromady. Jenže tahle kniha je zároveň dost jasným komentářem společnosti a jak se různí lidé zachovají v situaci, k někomu. Ale zároveň je psaná tak, že na spoustu otázek nedostanete odpovědi. Ostatně, oni ani tak moc důležité nejsou. Otázkou tedy je, zda je čtenář schopen tohle akceptovat v románu, když v jiných literárních útvárech to nebývá problém.
Co bych chtěla vyzdvihnout je styl autora. Píše neskutečně čtivě a jeho obraty a kdy použije vhodnou bombu slovního spojení, tím mi připomněl mou oblíbenou Gillian Flynn. Ale zároveň nepíše stroze, jak je to v dnešní době u psychologických románu populární. Mám ráda, když se s postavami sžiju, přestože se autor rozhodně nesnaží o to, abych je měla ráda. Rumaan Alam napsal svoje postavy takové, jací lidé skutečně jsou. Bez příkras a růžových brýlí. Protože když v druhé polovině knihy začne vyplouvat na povrch, o čem kniha skutečně je, cítila jsem vděčnost, že mohu být součástí něčeho tak krásného a čistého a zároveň tak ošklivého a plného špíny.
Ke knize jsem se dostala přes doporučení, že se jedná o titul, který se bude líbit čtenářům, kterým se líbil film Ada. A já s tím musím souhlasit. Ten konec je přesně takový. Atmosférou jsem se též vrátila do knihy Ostrov od Sigríður Hagalín Björnsdóttir. A nezbývá mi nic jiného, než doporučit dál.
Začátek knihy byl více než slibný, ovšem poměrně rychle se z knihy stala slátanina, kterou jsem nakonec vůbec nepochopila. Vlastně ani nevím, jak to dopadlo, co se vlastně stalo. Nevím opravdu nic :( . Jedna hvězda za začátek, druhá za obal.
Ztráta času. Slibný začátek, a to je vše. Děsně se to vleklo, v podstatě to nic nevysvětlilo a po dočtení jste jako na začátku, nevíte v podstatě nic.
Ze začátku mě to i přes prapodivný sloh bavilo, ale zvrtlo se to celé v divnou slátaninu bez vysvětlení.
Bohužel tato kniha se mi moc nelíbila. Už od samotného počátku jsem se do knihy nezačetl, neoblíbil jsem si žádnou postavu, chování rodičů mi připadlo podivné, některé dialogy a uvažování hlavních postav byly doslova o ničem. Nicméně knihu jsem chtěl dočíst, abych se dozvěděl, jak příběh skončí a ani ten závěr nebyl kdovíjak zajímavý a také nebylo všechno vysvětleno. Je pravda, že jsem v určitých částech pociťoval napětí, nevěděl jsem, jakým směrem se příběh bude ubírat. Očekával jsem však více napětí, nějaké zvraty, v mysli jsem si maloval různé představy, ale nakonec bylo všechno jinak. Myšlenky mi připadaly splácané dohromady, jednoduše řečeno to nebyla kniha pro mě a za mě to je zklamání. Některé popisy se mi zdály zbytečně popisné a zdlouhavé a neviděl jsem v nich smysl pro samotný příběh. Bohužel knize uděluji pouze 1 hvězdičku.
Z počátku jsem z knihy nebyl nadšený, ale říkal jsem si, že dám knize šanci, ale jaksi v podvědomí jsem tušil, že jaký byl počátek, tak se to poveze celou knihou a měl jsem pravdu. Je to zvláštní kniha, která v některých momentech může vyvolat tísnivé pocity a pocity osamocení a bezvýchodnosti, ale připadalo mi, že hlavní hrdinové se v mnoha situacích chovají nelogicky a celkově mi příběh připadal zvláštní až nelogický.
Anotace, které se vyskytují na zadním přebalu, jsou skvělé: „To nejlepší, co jsem tenhle rok četla!“ nebo „Jednoduše dechberoucí… Výjimečná kniha, chytrá, napínavá a plná záludností“ a jiné superlativy, ale bohužel to vidím úplně jiným pohledem, ale třeba se naleznou čtenáři, kterým se kniha bude líbit.
Kniha má nádhernou obálku, na které jsou zobrazeni plameňáci. V románu se vyskytují plameňáci a další zvířata. :)
Citáty z knihy:
Všichni jsme stroje. Víc v tom není. Stačí si vybrat, jaký druh stoje jste. Všichni jsme stroje, ale někteří z nás jsou dost chytří na to, aby prokoukli vlastní program.
Štítky knihy
zfilmováno záhady americká literatura thrillery napětí blackout, výpadek proudu dovolená americké romány
Nechte svět za sebouKniha Nechte svět za sebou je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 41x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 57x |
| Chystám se číst | 57x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 1x |
Po knize jsem sáhl, protože se mi líbil film, ale tentokrát nebyla knižní předloha lepší... Autor nějak tápe v tom, co chce vlastně napsat.