Nebeská tělesa

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Píše se rok 1866, prospektor Walter Moody při hledání zlatých nalezišť zabloudí do odlehlé komunity na západním pobřeží Nového Zélandu a připlete se do místnosti, v níž sedí dvanáct mužů. Všechny je spojuje jediná touha: vyřešit řetězec záhadných vražd, které se v okolí poslední dobou udály. Děj pohánějí děsuplné události v obskurních kulisách: je zde opiové doupě, zdrogovaná děvka, přízračná loď duchů, mrtvý opilec, ztracený poklad a mladý muž, který se beze stopy propadl pod zem. Každá další kapitola odhaluje střípek vědomostí osvětlujících, co se vlastně v nepřehledném městečku Hokitica událo. Vyprávění v austenovském oblouku střídá perspektivy a v uchvacujícím závěru dojdou všechny záhady vysvětlení. Autorka novátorsky využívá zvěrokruhu a jeho jednotlivých znamení: každá postava odpovídá jednomu znamení, odrážejí se v ní vlastnosti danému znamení přisuzované a symbolika nebeských těles tvoří kostru vyprávění v každé kapitole věnované jednotlivým protagonistům. Výsledkem je propracovaný nebeský horoskop, v němž do sebe všechna tělesa bezchybně zapadají a směřují k řinčivému rozuzlení v hodině dvanácté....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300457/big_nebeska-telesa-ao3-300457.jpg 4.158
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Luminaries, 2013


více info...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Nebeská tělesa

vila_z_lesa
28. července

Neuvěřitelná kniha. Nádherně napsaná, děj zamotaný, ale postupně nacházíte další dílky skládanky. Rozhodně se nenechte odradit tloušťkou knihy.
Dozvěděla jsem se toho mnoho i ze zlaté horečky a pašování opia na Novém Zélandu.

broskev28
18. března

Knihu jsem četla před několika lety a měla jsem s ní velké problémy - postavy mi splývaly, časová linie byla všelijaká, ale rozhodně ne lineární, jazyk téměř jiráskovský, a kromě "značek" zvěrokruhu jsem byla úplně mimo: hvězdné pohyby a postavení nebeských těles mi nic neříkají, i když je to ostuda.
Před několika týdny jsem ale zjistila, že na ČT art běží v neděli večer seriál téhož názvu, a já pochopila, že nastal ten správný čas, ona příznivá "hvězdná konjunkce/konstelace" pro opakování četby a snad i pro lepší pochopení a ocenění tohoto vpravdě monumentálního díla. Vypůjčila jsem si knížku z knihovny a znovu jsem se vrátila na Nový Zéland, do 70.let 19.století.
Dobře jsem udělala a teď teprve jsem si knihu opravdu vychutnala, i když filmové zpracování rozhodně není přesnou kopií (asi největším šokem byl zlatovlasý chlapec Emery Staines). Jakmile jsem si udělala jasno v postavách i v jejich převlecích a přejmenováních, mohla jsem se lépe soustředit na styl vyprávění, popisy postav a jejich charakterů, jakož i místopisných krás.
Na rozdíl od své první četby jsem objevila mnoho historických zajímavostí, zmíním třeba systém zlatých nalezišť a zdaňování "bonanzy", způsob a samotná existence pojištění lodní dopravy, kořeny výskytu Číňanů na N.Z., opiovou závislost. I nadále jsem zcela imunní vůči postavení nebeských těles, ale nyní už vím, že jednou za mnoho let nastává rok, v němž měsíc únor nezaznamená úplněk, a že je to velká zvláštnost a pozoruhodnost. Kdy takový byl naposledy a kdy nás čeká další?
Úvodní strany jednotlivých částí knihy - s maorskými výrazy, stupni j.š. a v.d. jakož i s umístěním událostí do příslušných výsečí - mě stále utvrzují v mé nedostatečnosti, ale teď už jsem si je užívala a autorce skládám hold za její široký záběr (a to jsem nezmínila třeba lenovník!). Citát předsedy poroty Man Booker Prize na zadní straně obálky je velmi výstižný a já osobně bych tu číslovku ještě zvýšila, třikrát je pro mě málo.
Při zpětném prolistování jsem si uvědomila, že kniha je sice rozdělena na dvanáct "výsečí" (znamení zvěrokruhu), ale velmi nerovnoměrně: první tři části najdete na pěti stech stranách, zbylých devět zabírá "jen" 200 stran. Tempo se zrychluje - jednotlivé části jsou stále kratší, kapitol je v nich méně a naopak jejich "předznamenání" se prodlužuje. Třešničkou téhle gradace je potom poslední, dvanáctá část, kterou tvoří jediná kapitola.
Poklonu si určitě zaslouží i paní překladatelka a redakční tým nakladatelství Argo, tohle nebyla jednoduchá a rychlá práce, ale dělá nakladatelství čest a vyplatila se. Určitě bych našla místa, která mi nepřipadají dokonalá, ale není jich mnoho a hlavně jsou v tomto rozsahu celkem zanedbatelná.
Sečteno podtrženo: kniha na dlouhé zimní večery, ale určitě stojí za přečtení. Abych použila slova autorky - tahle kniha je takové pounamu: "hladké, mléčně šedivé kamínky, které po rozbití vyjeví sklovitý zelený vnitřek, tvrdší než ocel. Pounamu byl zvnějšku matný a tuctový, kdežto uvnitř zářil a hrál všemi barvami."
Na rozdíl od tolik vyhledávaných thrillerů nehýří napětím a krkolomnými zvraty v každé kapitole, a proto vyžaduje úplně jiné čtenáře: určitě trpělivější, do minulosti zahleděnější, povahopis oceňující. Moc jí přeju, aby takové našla, tedy spíše aby si oni našli ji. Třeba k tomu přispěje i můj obdivný komentář.

"Vždy jsem se domníval, že je velký rozdíl, zda přechováváme vlastní tajemství, nebo tajemství někoho jiného; dokonce mne mrzelo, že nemáme dvě slova: jedno pro tajemství, jež patří jen nám samým, a druhé pro tajemství, jež nám nepatří a snad jsme o ně ani nestáli, avšak přece jsme se rozhodli je neprozradit. A totéž si myslím o lásce: mezi láskou, kterou dáváme - či chceme dávat -, a láskou, po níž prahneme, či dostáváme, je nebetyčný rozdíl."


adorjas
09. března

Toto sa volá baroková kniha. So všetkými nuansami, zvratmi, popismi, malými detailami. Dalo to zabrať, ale kupodivu sa mi to čítalo dobre a 700 strán (v čítačke som ju mala na 800 stranách) som nakoniec dala za týždeň a pol. Čo ma pobavilo, a nad čím doteraz premýšľam je to, že doteraz mi zostali nejaké nedoriešené záhady ohľadom príbehu- napr. koho videl Moody na lodi, a podobne, ale nechcem prezrádzať viac, ale na to som úplne odpoveď nedostala, tak možno mi to niekto vysvetlí, keď s ním budem preberať knižku.

evickakyticka
30.09.2019

Takové bichle jsou vždy výzvou. Příběh mě bavil, ale místy se mi zdál zamotaný, až jsem se ztrácela, hlavně ve falešných jménech. Nakonec jsem ale dočetla.
PS: Nejsem horoskopovým nadšencem a tak jsem vůbec nepochopila souvislost nebeských těles, konjunkcí a už vůbec vztahů mezi jednotlivými znameními.

Hugola
16.07.2019

Musím ocenit neskutečný vypravěčský um autorky. Krása číst takovou knihu.

ladna
29.05.2019

Tahle kniha je prostě výzva, jak obsahem, tak množstvím postav, když tuto výzvu přijměte, tak vás vtáhne a pohltí svou jedinečnou atmosférou 19.stol.a skvělým vypravěčským nadáním autorky, jako by ta kniha byla napsána v té době. Jistě si ji přečtu znovu. Top kniha, nedivím se, že byla oceněna.

MesLivres
30.01.2019

Hodnotím s odstupem a nejvíc na mě zapůsobila atmosféra knihy - prostředí, atmosféra, popisované období, osudy postav... Ústřední zápletka by vystačila na pětinovou knihu, ale to okolo rozhodně nebyla omáčka, naopak na knize to nejlepší.

Pepa62
30.09.2018

V prosinci 2016 zakoupeno, v září 2018 přečteno. A můj dojem z knihy ? Vynikající! Na knize mě bavilo naprosto všechno, stavba příběhu, příběh samotný, autorčin styl, prostředí, postavy ...
Připouštím, že kniha nemusí oslovit každého, nakonec diametrálně odlišnými názory na jednotlivé tituly se databáze knih jenom hemží, já jsem si ale četbu náramně užil.

1