Navzdory básník zpívá
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95088/bmid_navzdory-basnik-zpiva-Lze-95088.jpg
5
973
973
Autorka suverénně a přesvědčivě vyměnila epochy a přivádí nás do středověkých chudinských čtvrtí, univerzitního prostředí i ke královskému dvoru plnému intrik, neřestí a poprav, ale i lásky, soucitu a tragédií. Ústředním hrdinou románu Navzdory básník zpívá je François Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých básníků a jeho poezie, ač poplatná středověké, přináší už mnohé moderní prvky. Narodil se roku 1431 a zemřel někdy po roce 1463, neznámo s určitostí kde a kdy. Vyprávění Jarmily Loukotkové na nás dýchne atmosféru středověké Francie, především Paříže, ale hlavně nás nechává nahlédnout do srdce muže, jenž sice zemřel mladý, ale bohatý zkušenostmi a zážitky jako málokdo; muže, který prožil za pět let, co stovky lidí nepotká celý život. V jeho duši se mísí dobro se zlem, láska a nenávist, hledání Boha a zatracování, radost pozemského života s marností světa. Na své životní pouti poznává krásu i ošklivost, věznice i paláce, pařížské podsvětí i pařížskou smetánku, krčmy i nevěstince, ale také hlubokou vášnivou lásku ke Kateřině, která je nevědomou příčinou jeho věčného putování. Román Navzdory básník zpívá je autorčiným nejúspěšnějším dílem. K vyprávění o Villonovi nerozlučně patří i jeho verše, které autorka sama skvěle přeložila. Již podesáté se čtenářům do rukou dostává tento strhující románový příběh... celý text
Přidat komentář
Jedna z mych nejoblibenejsich historickych knih, napinava, barvita, zabavna i pomura. Vyborne skloubeny dej, atmosfera i poetika a zivotni osudy F. Villona
Asi nejlepší kniha Jarmily Loukotkové, alespoň z těch co jsem četl, čte se opravdu jedním dechem..
Kdo má rád historické knihy, středověkou Paříž, romantické příběhy, básně, může se do téhle knihy pustit. Já nemůžu ani chválit, ani hanit. Části dobré, části nudné. Šlechtici, chudáci, láska, žárlivost, pití, průšvihy, zatčení, výčitky svědomí, trest, milost, ... pořád dokola. Neobyčejná kniha, od které jsem ale čekal víc.
Každý kdo je tak či onak upoutaný ke středověké Paříži najde v této knize zalíbení, zejména s hrdinou, který knihu tvoří.
Středověká Paříž ... špinavé uličky, bída, mor ... klášterní prostředí ... studentský život na Sorboně ... dvůr Karla Orleánského a Jana Bourbonského ... nakonec francouzský venkov ... to vše propletené ve Villonově příběhu spolu s jeho verši = krásná kniha:
"Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán."
Knížku jsem četla několikrát a moc se mi líbila.Byla to asi jediná kniha , která mě nalákala k zakoupení básní Françoise Villona .
Skvělá kniha, četla se snadno a rychle. Dokázala jsem se naprosto vžít do děje a prožívat osud Françoise Villona, velmi, velmi pohnutého a smutného. Je až neuvěřitelné jaké může mít člověk štěstí a neštěstí a náhody. Je celkem pravděpodobné, že knihu si přečtu vícekrát.
Jarmila Loukotková píše svižně, humorně, opravdově a umí vystihnout atmosféru doby, což je pro historické romány důležité.
Řadím knihu k Martinu Edenovi, Hrdinovi naší doby a Zločinu a trestu.
...před lety zjevení, dnes zjevení, mistrně napsáno... ...já u pramene jsem a žízní hynu...
Kniha, která mne doprovází životem od mých patnácti let, kdy jsem ji četla vůbec poprvé, až do dnešních dnů. Nečtu ji pokaždé celou, to ne. Spíš v ní hledám jistou útěchu, slova, jež přináší vysvětlení, náplast na srdce a pohlazení, které mi paradoxně dává, protože ač je osud Villona tragický, Loukotková ho dokázala podat takovým způsobem, že kniha sama o sobě dává jistou naději - bude líp. A pro ty, kdo nečetli, malý úryvek
"Poněvadž kláštery berou lidem to nejhezčí, co jim Pán Bůh dal. Berou jim lásku. - Tak jsem vám tu udělala kapku teplo a učte se, jen se hezky učte, ať máte hlavu plnou a v srdci prázdno."
Pro mě asi nejkrásnější knížka od Jarmily Loukotkové. Ač básně nečtu, postava básníka Villona mě uchvátila. Možná i proto, že jsem knihu četl ve svém studentském období a s hlavním hrdinou jsem se v mnohém ztotožňoval.
Jsem zvědav, zda při opětovném čtení, ke kterému určitě jednou dojde, budu opět prožívat osudy slavného básníka s takovým nadšením a porozuměním.
Básně moc nemusím, ale Villona mám rád (především Já u pramene jsem a žízní hynu), proto jsem si nemohl nechat ujít tuto knihu. I když je to již delší doba co jsem jí četl, vidím jako by to bylo dnes. Nemohl jsem se od ní odtrhnout a četla se jedním dechem.
Loukotková zřejmě prostudovala dílo a život Villona a do faktografických údajů jeho života vložila myšlenku a ducha tak, jako se oživuje bájný Golem. Samozřejmě je to její Villon tak, jak ho pochopila. Villonů existuje stejné množství jako čtenářů jeho díla. Loukotkové Villon je skvělý a dokud se k jeho dílu nedostanu, bude i mým Villonem.
Moje nejoblíbenější kniha vůbec. Okamžitě jsem se přenesla do doby Villona a prožívala všechno s ním! Verše, které chytnou za srdce!
Fantastická kniha, pro mne jeden z nejlepších historických románů jaký jsem kdy četla. Silná, něžná, drsná i dojímavá knížka o životě F. Villona s nádhernými verši. ...Znám všechno jen sebe ne.....U pramene jsem a žizní hynu..... Ti lidé mstí se bez citu...Úryvky veršů, na které se nedá zapomenout.
Štítky knihy
česká literatura 15. století Paříž životopisné, biografické romány básníci historické romány François Villon, 1431-1463
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Knihu Navzdory básník zpívá jsem dočelt nedávno a bylo to zatím mé první setkání s tvorbou paní Loukotkové. A nebojím se říci, že jsem byl knihou doslova unešen. Dokázala popsat nejenom krásy, ale i hnusy a celkovou atmosféru tehdejší Paříže s veškerou její vůní, ale i zápachem tak neuvěřitelně, že jsem měl pocit, že jsem tím doslova nasáklý. A přitom zcela nenásilně, kdy čtenář hltá každé její slovo. Měl jsem při čtení pocit, že nečtu knihu, ale prohlížím si namalované obrazy. A k tomu všemu básně Francoise Villona! Bezesporu jedna z nejlepších knih které jsem kdy četl a určitě s paní Loukotkovou jako autorkou nekončím!!
btw: A Kateřina? Do té bych se určitě zamiloval také i přesto, že to byla mrcha. Mrchy já rád..