Odvrácená strana světa

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Píše se rok 1812 a kapitán Královského námořnictva Jack Aubrey je vyslán z Gibraltaru ke břehům Jižní Ameriky s úkolem ochránit anglické velrybářské lodi před útoky silné americké fregaty Norfolk. Jack na svou loď Surprise samozřejmě přibere svého přítele Stephena Maturina, který je nejen lékař a přírodovědec, ale rovněž agent anglické výzvědné služby. I on je pověřen tajnými úkoly při této plavbě. Plavba je pronásledována smůlou jak na počasí, tak na nehody, a americká fregata nezadržitelně uniká kolem mysu Horn až na Pacifik. Jack jako zapálený a svědomitý kapitán nepolevuje v honbě, přes všechna úskalí této plavby se vydá za kořistí i na odvrácenou stranu světa. Kdo kapitána Jacka Aubreyho poznal, ví, že svoji misi bude chtít dovést do konce za jakoukoli cenu....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/338014/odvracena-strana-sveta-jCR-338014.jpg 4.69
Série:

Námořní dobrodružství Aubreye a Maturina (10.)

Orig. název:

The Far side of the World (1984)

Žánr:
Literatura světová, Dobrodružné, Historie
Vydáno:, Talpress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Kniha Odvrácená strana světa

Přidat komentář
elcapitano
02.06.2018

Pěkné, za mne to krásně vyjádřil doslov knihy, líp bych to nenapsal.
Přijde mi, že jak už jsme jako čtenáři série docela zběhlí v živoťe na plnoplachetníku, tak nám autor dává stále “odbornější” lekce - zde např práce s kotevními lany a dvěma kotvami. Ani Stephen nezůstává pozadu se svou přirodovědou a jeho popis pacifické přirody (viz např chřástal) jakoby vypadl z knih Alexandra Humbolta.
Celá serie je moje naprosto srdcová záležitost.

dan-sam
10.05.2018

Ve finále vlastně o trochu slabší kousek z celé série, ale možná jsem jen příliš dychtivě očekával strhující drama podobné filmu s totožným názvem. O'Brian přeci jen volí jiné tempo. Jako příjemné proložení skvělé, ale chvílemi jsem se musel do čtení přemlouvat. Inu, odvrácená strana světa...

flanker.27
28.12.2017

Konečně jsem dostal do rukou hlavní knižní předobraz filmu Petera Weira, který mne k O'Brianovi přivedl. A jak už bylo patrné z předchozích knih, dojem je výrazně jiný než u filmu, přitom jak film tak kniha mají své silné stránky (o slabých nevím). Je zajímavé, jak lze z jednoho základu vytvořit dva odlišné a přitom vynikající příběhy. Já obvykle nemám rád změny oproti předlohám, toto je však příklad, kde jsou změny naprosto oprávněné a smysluplné. Weir se zajímá hlavně o drama lidí uzavřených dlouhé měsíce v jednom plovoucím domě. Podle toho si z knihy vybírá to, co se mu do jeho vize hodí, případně si půjčuje z jiných dílů (Maturinova samooperace ze třetího dílu či oklamání pronásledovatele z prvního dílu). Výsledkem je náhled do života mužů zocelených službou, přičemž vždy chybí málo, aby i ten nejsilnější pod tíhou nebezpečí podlehl. O'Brian má tohle za sebou z prvních dílů, takže nyní mu zbývá mnoho času na spoustu detailů oživujících prostředí na palubě či na ostrovech, kam se vydává více než filmová adaptace. Díky tomu například víme, že ženy na palubě spotřebovávají přespříliš sladké vody na praní, na druhou stranu jsou oblíbené u kadetů, protože jim zašívají uniformy. Kniha také nemusí nezbytně vyvrcholit soubojem lodí, ale dramatem na ostrově, kde je posádka pronásledovaného a část posádky pronásledovatele. V tom se O'Brian odlišuje i od svého přiznaného předobrazu, tedy pronásledování fregaty USS Essex a jejího dobytí fregatou HMS Phoebe u Valparaísa. Celkově jde jako obvykle o náramné počtení, v tomto případě sevřenější než dříve, což byl také asi důvod, proč právě tato kniha byla vybrána za základ nejlepšího námořnického filmu vůbec.

kní
07.10.2017

Tento díl je věnován Wolcottu Gibbsovi jr., který jako první tyto příběhy ocenil.

a zase je tu velice zajímavá AUTOROVA POZNÁMKA

Jen u málokterého autora najdeme zcela originální zápletky; Shakespeare zřejmě nevynalezl téměř nic a Chaucer si vypůjčoval jak od živých, tak mrtvých. A když sestoupíme na poněkud odlišnou rovinu, autor této knihy je ještě méně původní, jelikož se co nejvěrněji držel záznamů skutečných dějů a svou fantazii krmil lodními deníky, depešemi, dopisy, memoáry a dobovými hlášeními. Ale obecné převzetí není úplně totéž co obyčejný plagiát, současně je však třeba přiznat, že popis blížící se bouře v deváté kapitole je převzat přímo od Williama Hickeyho, protože vylepšit jeho slova snad není možné.
Když však příběhy mají pokračovat, je jasné, že spisovateli brzy nic jiného než být originální nezbude, protože historie se mu pomalu nedostává. Před zhruba deseti nebo jedenácti lety jeden vážený americký vydavatel onomu spisovateli navrhl, aby napsal knihu o Královském námořnictvu v Nelsonově době. Spisovatel radostně souhlasil, jelikož mu ta doba i téma byla sympatické, a rychle zplodil první román čerpající z období, kdy se lord Cochran stal velitelem Speedy. A měl tudíž k dispozici popis skvostných válečných akcí provedených jedinou lodí a rovněž množství autentických detailů. Kdyby však věděl, kolik radosti mu takové psaní přinese a kolik dalších dílů bude následovat, určitě by děj časově umístil do mnohem dřívější doby. Čtrnáctidělová Speedy totiž zajala dvaatřicetidělovou Gamo až v roce 1801 a poté následoval amienský mír, který sice znamenal jen oddech, ale schopní námořníci měli méně času vyniknout, než by si zřejmě přáli, a připravili tak pozdější autory o spousty námětů. Historický čas těmto románům zatím nevypršel a v knize, kterou držíte v ruce, rozezná námořní historik ozvěnu honby lodi Jeho Veličenstva Phoebe za lodí Spojených států Essex. Leč i počátkem devatenáctého století rok čítal pouze dvanáct měsíců, takže je možné, že v blízké budoucnosti bude autor (pokud to s ním čtenáři nadále vydrží) nucen využít hypotetických let, podobně jako se při výpočtu Velikonoc používají hypotetické měsíce: takříkajíc roku 1812a nebo dokonce 1812b.
Ale pokud k tomu dojde, projeví se to jen ve striktní chronologii; autor bude nadále respektovat historickou věrnost a psát o Královském námořnictvu takovém, jaké bylo, za využití dobových dokumentů. Čtenář se nesetká s žádnými bazilišky, kteří vraždí pohledem, s žádnými Hotentoty bez náboženství, politického zřízení i artikulovaného jazyka, s žádnými Číňany uhlazeného chování a s dokonalou znalostí všemožných věd, s žádnými veskrze počestnými hrdiny, kteří vždy zvítězí a jsou nesmrtelní. A pokud by se přece jen objevili nějací krokodýli, udělá autor vše pro to, aby svou kořist zhltli bez ronění slz.