Najít svou tvář
Fern Michaels (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50846/bmid_najit-svou-tvar-m1Q-50846.jpg
4
28
3
Když doktor Blake Hunter potká na cestě do Sweetwateru Casey Edwardsovou, je to žena bez minulosti. Jako paměť beze stopy vymazala hrozné události, které otřásly Caseyiným životem před deseti lety. Na útržku papíru, který žena svírá v ruce, má adresu Labutího domu, skvostného luxusního sídla, kde žije její matka se záhadně postonávajícím manželem. Jenže tenhle "domov" je zřejmě vším jiným než bezpečným útočištěm. Útržky nesouvislých vzpomínek na burcující zážitky vzbudí v Casey sílící touhu rozplést síť zneklidňujících tajemství. Někdo by ji však chtěl odklidit z cesty, dřív než se jí paměť příliš projasní.... celý text
Přidat komentář
Děj se neskutečně vlekl, s hlavní hrdinkou jsem se nemohla nijak ztotožnit - pořád fňukala, že si nic nepamatuje a že jí nikdo nic nechce říct. A závěr, čekala jsem nějaké potrestání viníků (jak to v těchto knihách bývá), ale bylo to celé "vyčpělé" (lepší slovo mě nenapadlo). Něco té knize chybělo.
Tato knížka je první, kterou jsem od této autorky četla, a už vím, že určitě ne poslední. Chytla mě hned od začátku, a nechala mě odpočinout od každodenních starostí. Čtivé, napínavé, fajn. Navíc ty záporňáci nakonec "dostali" sami sebe.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Důvěrné tajnosti |
| 2006 |  Vzdušné zámky |
| 2011 | Manželská hra |
| 1999 | Bílý plamen |
| 1999 | Cesta k bohatství |
Docela zajímavý příběh ženy, která strávila deset let v psychiatrickém ústavu, aniž by si vzpomínala, proč se tam ocitla a co se stalo předtím. Hodně zamotané, protkané náznaky, které končí ve slepé uličce, matoucími nápovědami, které se ukážou být lživé, prostě autorka si se čtenářem pohrává téměř až do samého konce. A pořád je tu někdo, kdo si přeje, aby si Casey nikdy nevzpomněla, co se jedné osudné noci stalo - a co se dělo spoustu let předtím. Děsivé, syrové, napínavé, ale... Ta romantická linka? Vidí se podruhé v životě a už uvažují, jak by vypadal jejich společný život - jako vážně? To se mi zdálo trošku přitažené za vlasy. Prostě příběh, ke kterému se nejspíš už nevrátím, ale nelituji, že jsem si ho přečetla.