Náhradka

14.04.2024

Vynikající kniha. A ty fotky... k některým jsem se musela pořád vracet.

05.03.2024

Smekám obrovský klobouk nejen před autorkami, ale i před protagonisty a hlavně před lidmi, kteří dokážou pomáhat.
Nádherně zpracovaná kniha. V rozhovorech i povídáních bylo obsaženo vše potřebné. Člověk se dozví spoustu zajímavých informací o všech formách pomoci pro děti, které jsou bez rodiny.

No prostě.. přečtěte si ji.
A já si ji letím koupit, protože tuto knihu chci mít ve své knihovně.

23.02.2024

Mám ráda knihy, které mě něco naučí a rozšířím si obzory a tato je právě jedna z nich. Člověk má zhruba povědomí o tom, co je to adopce, pěstounství, hostitelská péče atp., ale pokud se ho to osobně netýká, tak si většinou víc nezjišťuje a to je právě možná ta chyba. Kdyby každý, kdo se dítěte vzdá nebo chystá vzdát, věděl, co vše ho může čekat a co mu tím může způsobit, tak věřím, že by si to určitě minimálně alespoň pár rodičů rozmyslelo.
Nejen, že jsou zmíněné pojmy v knize krásně vysvětleny, ale jsou tu i konkrétní a velmi silné příběhy, jak z pohledu dětí, tak i dospělých. Nebylo to lehké čtení, ale bylo pro mě v mnoha směrech poučné. Rozhodně doporučuji každému, koho tato témata jen trochu zajímají.

08.01.2024

Téma knihy je mi hodně blízké jak profesně, tak i osobně. Měla jsem v úmyslu si jednotlivé příběhy dávkovat, aby mi nesplývaly, ale nakonec jsem knihu přečetla doslova na jeden zátah během jednoho dne. Oceňuji její rozmanitost, pravdivost, pozitivní přístup a v neposlední řadě také spoustu krásných fotografií. Děkuji autorkám a hlavně pak protagonistům, že se dokázali podělit o své zážitky a zkušenosti.

28.12.2023

Barbora Postránecká je novinářka a společně s fotografkou Janou Plavec sepsaly a nafotily několik lidí, kteří vyrůstali v dětském domově a ujali se jich pěstouni. Formou rozhovorů se dozvídáme, jaké to je, žít v dětském domově.

Příběhy dětí jsou si v jednom podobné. A to v touze po lásce, blízkosti, pocitu, že někam patří. Dětské domovy jsou na vysoké úrovni a snaží se v nich ke klasické rodině co nejvíce přiblížit, ale mámu a tátu tam nenajdete. Od 1.1.2025 nebudou děti mladší tří let umisťováni do ústavních zařízení. Budou v péči pěstounů. Je to určitě hodně ožehavé téma se spoustou názorů a tahle kniha vám pomůže v pochopení práce pěstouna.

V knize najdete příběhy zdravých dětí, i postižených a různých etnik. Všechny měly těžký start do života a nebo žily v nefunkčních rodinách. Pěstouni jsou tu pak od toho, aby jim dokázali, že mohou žít i normální život. Nemusí se bát, že budou trpět hlady, bude jim někdo ubližovat, nebo že nebudou mít školní pomůcky.

A najdete zde i příběhy pěstounů, kteří vypráví jak a proč se pěstouny stali, kolik dětí v péči měli a jaká má pěstounská péče plusy a minusy.

Touží tyto děti poznat své biologické rodiče? Jaká práva a povinnosti mají pěstouni a jaký je rozdíl mezi pěstounstvím a adopcí? To vše dozvíte v této poměrně obsáhlé knize.

17.12.2023

Autorka v knize zachytila příběhy těch, kteří nemohli vyrůstat se svými biologickými rodiči. Jaké to je vyrůstat v dětském domově? Co obnáší pěstounství a adopce? Skutečné životy, zajímavé příběhy, které vás donutí zamyslet se nad tím, jak je u nás nastaveno to, kam s dětmi, kteří nemají své rodiče.

Mám ráda knihy rozhovorů a ráda čtu o lidských osudech a když se navíc dozvím něco nového, tak je to top. Tohle všechno v této knize bylo. Najdete zde několik lidských příběhů, přečtete si rozhovory s lidmi, kteří vyrůstali v dětských domovech, ale dozvíte se i pohled z druhé strany – od pěstounů a těch, co si děti adoptovali. Jsou tu rady odborníků a je tu ukázáno, jak to v našem státě funguje a kde se můžete dozvědět více.

Je to opravdu smutné, když při čtení pomyslíte na to, kolik dětí je bez domova, odložených, nechtěných. Při čtení však cítíte i určitou naději, že by se dětem mohlo pomoci. Je to rozhodně zajímavé čtení, chvílemi jsem knihu četla jako román, úplně jsem jí byla pohlcena.

Skutečně nádherné fotografie skvěle doplňují atmosféru jednotlivých příběhů a vy se tak více seznámíte s jednotlivými „hrdiny“.

Jelikož mám tendenci všem pomáhat, při čtení o pěstounské péči jsem měla pocit, že bych i já do toho měla jít. Ale vím, že bych to nezvládla. Všichni pěstouni mají můj neskutečný obdiv.

Tuhle knihu by si měli přečíst všichni, kdo se alespoň trochu zajímají, jak to v našem státě chodí. Odkryje mu tak jednu důležitou část, na kterou bychom neměli zapomínat.

01.12.2023

Po přečtení knihy musím nezaujatě konstatovat, že je úžasná. Jak skvěle se text prolíná s fotkami, jak je autentická, plná faktů, ale přitom tak lidská a plná emocí. Příběhy z pohledu dětí, pěstounů, adoptivních rodičů i expertů, jsou popsané tak barvitě, že ji může číst opravdu každý.
Jedno velké wau!!! Strašně tý knížce přeju, aby si jí přečetlo co nejvíc lidí!!!!!

Tleskám!!!!