Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72629/bmid_nabarvene-ptace-UXJ-72629.jpg
4
1501
1501
Druhé vydání „autobiografického“ románu. Líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné. Práva k filmovému zpracování zakoupil Václav Marhoul.... celý text
Přidat komentář
O knize jsem se dozvěděla teprve až potom, co vyšel film, a to kniha vyšla už v roce 1965. Naštěstí jsem ale odmítla vidět film dříve, než si přečtu knihu.
Jedná se o hodně kontroverzní román, protože autor napadá a obviňuje Poláky z krutostí v době 2. sv. války. Kniha z tohoto důvodu nebyla v Polsku nikdy vydána.
Můžu říct, že v knize je spousta a spousta utrpení, ať lidských či zvířecích. Neustále jsem jen kroutila hlavou, ale nemohla jsem přestat číst. Autorův literární jazyk je skvostný. Toto jsou jedny z důvodů, proč je mi vlastně fuk, jestli je román autobiografický nebo ne. Což podle těchto a tamtěch, není.
SPOILERY.
Válečná knížka, takže to rovná se vlezeme tomu všichni už předem raději do sedínky žejo.
On uteče jednomu stavení a hned padne do rukou dalšímu magoroj, a tak to jde pořád a pořád.
Mi říkejte, že je celý Polsko, nějaký ty lesy, složený jen z magorů!
Je to silně přeceněný, nadnesený a trapně přeháněný v těch komentech i ději samotném.
Ta kniha nemá na čem stát - na malým utíkajícím zmetkovi, kterej by si mnohé mohl ulehčit, ale pořád kope kolem sebe no tak co uděláte- no dáte mu s chutí po hubě žejo.
Jak by se mohl někdo něčemu divit ??
Spojit válku a děcko je sice sázka na jistotu, ale protože už není možný nic ověřit, je z toho prostě jedna matlanice a lidi mu na to skočili.
Většina teda, já ne. Pro mě to je snůška kydů a nedotejká se mě to, je mi líto jen těch zvířat.
Mi řikejte že ho mlátí chlapi, knězi, lid, děcka, prostě VŠICI, kope ho kůň, kouše prase, číhá na něj ve dne v noci pes, prostě by mu každej jen ubližoval... při obřadech v kostele mu podrážej nohy, kněz ho přímo u oltáře štípe a dloube, lid ho hodí do sraček...jako proč?? Všechny a všude by zajímalo jedno snědý děcko?? Víte co takových všude bylo??
No přestala jsem číst v místě kde popisuje jak ÚDAJNĚ píchal s tou poblbanou holkou Evkou - jako v těch deseti letech ji tam tentil a vůbec mu to nepřišlo divný? Tak to číst odmítám.
Jednak ničemu z toho nevěřím a druhak se mi to hnusí i jako snůška nesmyslů.
On totiž nesmysl je- NENÍ TO AUTOBIOGRAFIE!!! Tak nebuďte tak rozcítěný a ze všeho furt podělaný, ale zkuste jednou taky uvažovat.
Chtěla jsem vidět film, ale nikdo se mnou nechtěl jít. Po přečtení knihy už film ani vidět nechci. Každá četba se mi promítá jako film, tady to chvílemi nebylo možné, protože moje fantazie si prostě všechny ty hrůzy neuměla převést na obraz. Moc dobře napsané, těžko se lze smířit s tím, že se to opravdu dělo.
Viděla jsem film jako první a chtěla jsem vědět, jaká bude knížka. A byla úplně stejná, jako film. Malé dítě celou dobu ani jednou nepromluvilo, ve filmu řeklo doopravdy asi jen tři věty, ale jinak byl němý. Dávám 3* za to, že je to z druhé světové války, ale jinak mne kniha moc neoslovila. Moc popisu, žádná přímá řeč. Ani mi nevadí, že jsem na film nešla do kina, protože bych vyhodila peníze za nic. Bohužel, Nabarvené ptáče se mi moc nelíbilo a knížku jsem dočetla spíš ze zvyku, než abych byla natěšená a "hltala" stránky jedním dechem. Jsou mnohem, mnohem lepší knížky, které stojí za přečtení (můj názor).
Jako asi většina lidí v posledních letech, i já jsem Nabarvené ptáče začala číst na popud všech těch "recenzí" od známých, jak je nabarvené ptáče hrozné, tragické, skandální, šokující a vůbec barbarsky nelidské. Spíš než touha si něco takového přečíst mě k četbě vedla jakási "akademická" zvědavost, co lidem může připadat v literatuře tak děsivého, že - dle svých slov - musí v polovině přestat číst, protože to "nedají".
No, přestala jsem také číst v polovině. Ale ne proto, že bych popisovaným byla vystrašená k smrti, ale protože jsem se ukrutně nudila. Nabarvené ptáče totiž bylo přesně tím, čím jsem se od počátku obávala, že bude: prvoplánově drastickou báchorkou. Nepopírám, že něco z toho jistě bude mít předobraz v autorově životě, ale jsem naprosto přesvědčena o tom, že velkou část bude tvořit i autorův "umělecký záměr" zvednout čtenářům kufr. Kniha na mě dělala dojem autorova deníčku ze zřejmě ne úplně šťastného dětství a mládí, o kterém vydavatel prohlásil, že moc lidí zajímat nebude, dokud tam nepřidá ještě alespoň pár hektolitrů krve a asi tak vagon hnusu.
Na to, jaká to měla být drasťárna založená na reálných událostech, to byla tak neosobní kniha, že jsem takovou snad nikdy nečetla. Sama trochu píšu (nepředstavujte si ale, prosím, že mám na kontě dvacet románů - to rovnou přiznávám, že nemám) a do každé povídky otisknu něco ze sebe sama, i když třeba píšu čistou fikci. Ale pořád je v tom poznat můj rukopis, vztah k tématu a zaujetí. U Nabarveného ptáčete jsem nic takového neregistrovala. Mechanické a takřka "biologické" popisy všech krutostí mi přišly tak emočně strohé, že jsem je zkrátka nemohla považovat za autenticky prožité... Střídaly se navíc v ostrém kontrastu s idylickými obrazy přírody, aby hnus (ne)lidského chování ještě víc vynikl a odrazil se od milosrdenství přírodních výjevů, ale přišlo mi to opět jen jak snaha čtenáře ještě víc vtáhnout do hry a strhnout pozornost na peklo, které se autor snažil v knize barvitě vylíčit.
Závěrem dodám, že zcela věřím tomu, že se podobné (i horší!) věci ve světě dějí. Čemu ale nevěřím, je to, že se všechny staly Kosinskému.
I zde se mi potvrdilo, že přehnaně zmarketizované knihy nebývají ani zdaleka ty nejlepší. Dobrá kniha se totiž prodává sama. A předně dokáže ve čtenáři vzbudit hrůzu způsobem mnohem "hladším" a sofistikovanějším, než je syrový popis krve a vydloubaných očí.
Přes poetický název je kniha souborem ošklivých, zrůdných, zcestných zážitků... Chápu komentáře níž, které si kladou otázku, proč je jejich koncentrace na poměrně malém prostoru tak vysoká. Podle mě to může mít dva základní důvody. Buď měl autor pocit, že jen tak vynikne jejich opravdovost, protože v případě jediného podobného příběhu by mohlo jít o náhodu, anebo byla i v něm větší dávka perverze, než bývá zvykem. Případně od obojího trochu. I když byl později Kosinski (mimo jiné) nařčen z manipulací, myslím, že bez ohledu na to, zda příběh prožil anebo jen vytvořil, je v jednotlivostech vlastně velmi uvěřitelný. A literárně bezpochyby kvalitní.
Tak takto kniha odhaluje hrůzi druhé světové války úplně z jiné strany než jsme zvyklí. Převážně to byly popisy hrůz páchaných německými vojáky, ale tady jsou to i prostí vesničané. Kniha mne ale úplně nenadchla a někdy jsem se musel přemáhat, bych ve čtení vytrval.
Kniha není fikcí, ale realitou, přestože je příběh tak surový, že se ani nechce věřit, že se odehrál před 80ti lety. Chvílemi jsem měla pocit jako by se hrdina ocitnul někde ve středověku. Je až neuvěřitelné, co jsou lidé schopni udělat že strachu a nenávisti. Člověk se musí pozastavit nad tím, že chlapec, který prožil dětství jako "zvířátko na útěku", se dovedl následně začlenit do společnosti.
Přečíst knihu stačí jen jednou, natolik se vám vryje do paměti, že podruhé již není třeba. Je velmi smutné, že odpůrci této knihy ani dnes nejsou schopni přijmout realitu a krutosti, které se za 2.světové války odehrály.
Vůbec nepochybuji o tom, že ve válce se brutalita projevovala nejen v koncentračních táborech, ale i ve vesnicích, kterými procházela fronta, či partyzáni. A dovedu si představit, že ve východní východní Evropě se uprchlík, který navíc vypadá dost negermánský, je opuštěný, malý chlapec může prožít tyto hrůzy. Pro mne zajímavé setkání s neznámým polským spisovatelem, který svým románem vzbudil v literárním světě kontroverzní reakce.
Dala jsem 5 hvezd, a to z jediného důvodu. 5 hvezd davam kniham, které mi utkví v paměti, nad kteryma přemýšlím a rozebiram děj. I když u téhle to rozhodně dělat nebudu. I tak s určitostí vim, ze na ni nikdy nezapomenu. Doporučovat ji taky nebudu. Každý ať si k ni cestu najde sám.
Kniha mě vůbec nebavila neustále to samé dokola.Vzhledem k tomu jaký byl humbuk kolem knihy tak jsem čekala daleko více.Zklamaní.
Beletristicky spracovaný pohľad malého chlapca na svet, ktorého vývin formuje doba a ľudia v nej. Viera začínajúca pri poverách a končiaca pri ateizme, vlastnosti spočiatku reprezentované len detskou naivitou a vynachádzavosťou,až sa dopracujú k ľahostajnosti a cynizmu. Čo ale chlapcovi zostáva, je snívanie o lepšom zajtrajšku, hoci je všade nevítaný. Ako nafarbené vtáča, ktoré sa odlišuje iba výzorom, ale napriek tomu ho vlastný rod odmieta.
Myslím si, že Kosinski napísal parádne dielo a či už to sám prežil alebo nie, pekne ukázal, čoho sú ľudia schopní v kritických situáciách. Lebo len vtedy predvedú, akí skutočne sú.
O knížce jsem se dozvěděla, až co jsem uviděla film. Film byl velmi brutální až depresivní. Horší je to podle mě vidět - černobílé plátno a beze zvuku, tomu dodává temnou atmosféru. Bála jsem se knížky, ale ve srovnání s filmem, je lepší kniha. Doba taková dříve byla a pro nás je to už nepředstavitelné.
Možná knihu už číst více nebudu, ale určitě mi zůstane navždy v paměti.
Napřed jsem se začetla a říkala si to není možné a pak mě to přestalo bavit. Jsou tam popsané jen strašné neuvěřitelné hrůzy, které potkaly jednoho chlapce. Kam se vrtnul, tam se stalo něco nechutně špatného. Špatně se to četlo, nenutilo mě to ani číst dál, protože to bylo pořád stejné, pak už opravdu nezáživné. Nedočetla jsem, ale předpokládám, že se příběh nijak víc nerozvinul, prostě jen snůška hrůz.
Ach jo! :( :(
Opravdu se přestávám těšit na všechny knížky, které mi přišli a v budoucnu přijdou. Pokaždé co se pro něco nadchnu tak to stojí za starou belu.
Další kniha, která má akorát neskutečnou reklamu. Jsem zklamaná i otrávená.
Knihu jsem začala číst někdy začátkem minulého týdne. Ještě stále nejsem v prostředku knihy!! A to jsem velmi rychlý čtenář, který je schopný knihu zhltnout i za jeden den. Tohle ale asi v mém případě nefunguje a zřejmě ani dál nepůjde. Ze zásady knihy jen tak neodkládám a snažím se je dočíst, i když nejsou absolutně záživné, tady mi asi nezbývá nic jiného než knihu skutečně odložit, abych nebyla doslova ke všemu ještě znechucená. Doufám, že se k ní třeba Jednoho dne vrátím až budu starší a moudřejší (24), jak vždycky říká moje milovaná babička :)
Teď vážně:
1) Kniha je strašně nudně napsána, autorův styl psaní je jako když jde hlemýžď přes silnici. Ne nejde o složité popisy (zkuste si přečíst třeba Terror -uf,uf - to jsou popisy! Ne-li na dvě kapitoly a déle) jde o formu podání. Nějak se mi za týden, ano týden, nepodařilo vžít do role malého chlapce, ani do hrůz co se v tu dobu děly.
2) Můj osobní problém zřejmě, ale okolnosti/situace mi nepřijdou uvěřitelné. Je to dítě pro boha! Tohle se mi nezdá, že by všechno mohl přežít jen tak.
3)Anotace nebo respektive reklama na knihu je bohužel opět klamavá. Proč ? Tak já nevím buďto jsem psychopat, nebo čtenáři žijí na nějakém růžovém obláčku a nemají absolutně představu o světě A TĚCH správných hrůzných hrůzách. Všichni pořád píšou a vykládají jak je to nechutné, hrozné a znepokojující, možná i na psychiku 5* - prosím vás kde přesně ty hrůzy jsou? Je možné, že přes šnečí tempo dějové (pokud tomu tak můžeme říkat ) linie, jsem ještě nedošla. Kdo ví, já osobně pořád čekám a nikde nic :D
SPOILER!! Pokud je pro vás co hodnotíte 5* hrůza, že někomu někdo vydloubne oko, že někdo někoho znásilnil a posléze zabil, nebo že doslova někdo jedl kočičí bobky s breberkami, tak si prosím nepouštějte večer zprávy nebo dokumenty z období války a už vůbec si nekupujte nějaké detektivky založené na pravdivých událostech- nemuselo by to pro vás dopadnout dobře. Jen varuju.
Každopádně:
Nevím asi mi uniká TA pointa toho smutku a bezmoci, možná je to tím, že jsem se opravdu nevcítila do postavy nebo do děje. Nebo Jednoduše jsem fakt necita..
Myslím si, že na trhu jsou daleko lepší, čtivější a krutější knihy na toto téma.
Hold zkusila jsem to ale pro mě, pro jakožto otrlou čtenářku zvyklou na opravdové hnusy , to nebyl ten správný šálek čaje.
Nebudu tomu dávat odpad neboť hodně čtenářů si tato kniha našla a jistě i najde! :) ale jak říkám tohle je hodně podprůměrné.
Měl jsem pocit, že čtu jeden nekončící řetěz utrpení a krutostí. Uznávám, že jsou tam i místa kde se k chlapci chovají pěkně, ale zcela to zapadne v tom blátě všude okolo. Celkové vyznění je trýznivé, někdo v tom prý vidí naději, já jsem viděl jen smutek a obžalobu lidí. Vím, že takové věci bohužel děly, ale že by se to všechno stalo jednomu dítěti? Rozhodně je to příběh pro silné nátury. Na druhou stranu si myslím, že je dobře, že taková kniha existuje, protože už jenom ta polemika, kterou zvedá, má svojí přidanou hodnotu pro lidi, kteří přemýšlejí.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Dost drsně je kniha napsaná. Nedovedu si představit, že by všechny ty hrůzy mohlo zažít malé dítě. Někdy jsem až musela přestat číst, ale stejně jsem se k tomu vrátila.
Myslím, že bych i mohla říct, že se mi kniha líbila. Film ale vidět nechci.