Na útěku
Jesús Carrasco
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/266405/bmid_na-uteku-gad-266405.jpg
4
75
75
Vyprahlá, opuštěná, sluncem rozžhavená pláň a uprostřed ní malý osamělý chlapec zoufale se snažící uniknout smečce pronásledovatelů i vzpomínkám na vlastní minulost. Jedné noci se jeho kroky zkříží s kroky stařičkého pastevce. Osudové setkání promění neúprosnou štvanici v zápas o holý život a o zachování posledních známek lidství v krajině, kterou ovládlo násilí a zmar. Carraskův hutný, svou jednoduchostí téměř příběh se odehrává v jakémsi bezčasí, v neurčitém, odlidštěném prostoru, jehož předobraz můžeme hledat v drsné oblasti Extremadury, krajiny ležící na pomezí Španělska a Portugalska. Syrové a zároveň zvláštním lyrismem překypující vyprávění je podobenstvím o archetypálním střetu dobra a zla, v němž nakonec lidská důstojnost přece jen zvítězí nad zvůlí a krutostí. – Španělský bestseller, dosud přeloženo do devatenácti jazyků.... celý text
Přidat komentář
Dusné a pomalé tempo, rytmus vyprahlé pustiny... Silný příběh, dobrý překlad, typografie, sazba, design - krásná kniha.
V jednoduchosti je krása a v tomto případě i obrovská síla... takhle se mají vyprávět příběhy... prostě a jednoduše... nemusíte utírat sentiment z každého písmenka a přesto vám ti dva nedopřejí klidného spánku... dokonale vás vtáhnou do jednoho zvráceného světa... ušpiní vás... rozlítí... rozcupujou na kousíčky... ten příběh dýchá za vás... ticho na vás naléhavě křičí... i když se zdánlivě nic neděje, jde pořád úplně o všechno! Takže ano, takhle se mají vyprávět příběhy... tiše a opravdicky... spousta rádoby bestsellerů by se měla stydět... podobný pocit stísněnosti jsem měla o Brodeckovy zprávy... stojí za přečtení obě dvě!
Pett to vystihla úplně přesně. Vzdáleně mi to připomnělo pocit z filmu Tenkrát na západě. Ještě by mě zajímal příběh onoho bezejmenného pastevce. Všechny obrazy z knihy vidím úplně živě, cítím i ten žár a puch...
Drsný španělský western.. vyprahlost suché půdy, boj o několik kapek vody, bolest a nenávist.. Hutnost a strohost vyprávění doplňují obrazné a poetické popisy pustiny.
Tuhle útlou knížku jsem přečetla za jediné odpoledne, protože mě příběh prostě nepustil. Atmosféra je naplněná až po okraj suchem, žízní, prachem, špínou, smradem, bolestí, strachem, ale depresivní pocity drží v únosných mezích pokora, soucit, víra a lidskost a díky tomu kniha nepůsobí tragicky, ale pouze melancholicky. Je to příběh bolestného osudu dítěte, které se rozhodne vzepřít a které nalezne lidskost tam, kde by ji člověk nečekal. Kniha vám nedovolí plakat, protože je v ní navzdory všemu naděje.
Drsný příběh psaný hemingwayovským stylem - vševědoucí a zdánlivě nezaujatý vypravěč, poetický a bohatý jazyk, místo popisů psychiky jen technicky věcné popisy prostředí a viditelného chování postav. Pro mě zajímavé osvěžení oproti současnému stylu splynutí vypravěče s postavou - paradoxně mi autor stimuloval fantazii mnohem víc, z vlastních úvah na téma ´biblická morálka pastevce versus chlapcova touha po pomstě´ bych mohla psát eseje.
Sucho,rozžhavená pláň a v ní osamělý chlapec,který se snaží uprchnout před svými pronásledovateli .Zajímavé čtení, trochu jsem se tím prokousávala,ale jinak za mě doporučuji.
Minimalistický příběh, visící v bezčasém a beztížném místě kdesi na suchých španělských pláních. Mladík a stařec řeší základní otázky života, přežití a smrti, solidarity a nepřátelství. Kniha mě velmi zasáhla, dlouho jsem nečetl nic lepšího. Hodnotím po více než dvou letech a stále si vybavuju to mrazení.
Dlouho jsem nečetla něco tak dobrého. Něco, čemu by se tak snadno povedlo mě odnést z bezpečí bytu v centru města na suché, nehostinné pláně. U tohoto příběhu víc než jindy doufáte v alespoň trošku šťastný konec. Doporučuji!
Putování starce a chlapce po vyprahlé, drsné krajině. Neznáme jejich jména, ani kudy vede jejich cesta, ale při čtení jsem naprosto vnímala každičký jejich počin, každičký závan větru. Jako bych tam byla s nimi. Boj dobra se zlem. Není to kniha pro každého, ale za sebe vřele doporučuji.
Kniha bez přesného určení místa děje. Postavy bez jména. Děj odehrávající se jen v přibližně určeném čase. Zdá se, že kniha, ve které absentují tyhle základní prvky nemůže být zajímavá. Opak je pravdou. Děj se může odehrávat na spoustě míst, která známe. Každý z nás se může promítnout do některé z postav. Čas není podstatný. Zůstává děj. Na jedné straně se před námi prostírá se zdánlivou leností a plyne jakoby ospale, ale z každé ospalé scény jsme probuzeni jinou, dramatickou scénou. Ta po zdánlivém klidu zazní jako rána gongu, jehož zvuk postupně graduje, až v závěru jsou tóny doslova smrtelné. Kniha, kterou pro tvrdost jejích scén chcete několikrát odložit, ale ta následující vás doslova přinutí pokračovat. Pokračovat až do konce, ve který sice doufáte, který snad i předvídáte....ale současně pochybujete, že by mohl být takový, jako skutečně je. Pro mne jedna z nejpoutavějších knih poslední doby.
Kniha o putování malého chlapce vyprahlou pustinou. Před něčím a někým utíká a snaží se zachránit svůj život. Na své cestě se potká se starým pastevcem, což pro něj bylo osudové.
Tuhle knihu jsem si pořídila ve výprodeji za pár korun, myslela jsem, že by mě mohla zaujmout, ale že až tak…
Je to příběh několika málo dní, který se Vám však dostane pod kůži. Celé je to drsné, syrové, zajímavé a čtivé. Styl, jakým autor píše, mě neskutečně vtáhnul do děje, při čtení jsem měla neustále žízeň a prožívala jsem vše společně s malým chlapcem.
Ač je kniha útlá, musela jsem si ji dávkovat, opravdu to není lehké čtení. Tato kniha není nic pro slabší povahy, při čtení některých pasáží mi nebylo dobře.
Ne úplně ráda přirovnávám knihy, ale v tomto případě mi nejednou přišla na mysl podobnost s Nabarveným ptáčetem. Ne příběh, ale právě tou syrovostí a drsnými popisy.
Přes to všechno jsem si čtení opravdu užila, použitý jazyk, popisy krajiny a způsob vyprávění. Jako celek mi to sedlo.
Malej kluk utíká pustinou, co nejdál od své rodné vesnice, co nejdál od své rodiny, co nejdál od všeho zla světa. To zlo je mu však v patách a my sledujeme dechberoucí boj o přežití v postapokalyptické krajině. I když vlastně, co já vím, jestli je to postapokalyptická krajina. Klidně to může být někde v prérii nebo někde, kde toho moc neroste a je tam vedro. Trochu se to totiž tváří jako western, akorát ta největší svině jezdí na čtyřkolce. Nebo to byla motorka? Už nevím, zbytečný detaily vypouštím z hlavy. Někdy z ní vypouštím i důležitý detaily, protože potřebuju uchovat vzpomínky na své životní propadáky a faily. A místa mám jen omezeně. Abych to shrnul, nemám páru, kde se ten příběh odehrává, ale žít bych tam určitě nechtěl. Krajina jde ruku v ruce s atmosférou příběhu. Slunce drásá kůži žhavými paprsky a do vyschlýho hrdla lijete zkaženou vodu k posrání. Všude samej šutr, suchá tráva a v jediným stínu široko daleko si voliči SPD vyprávějí děsivé historky o uprchlících. No žádnej med to není, co vám budu vyprávět.
Bezejmenný kluk se spřáhne s bezejmenným staříkem, co v krajině, kde toho moc neroste, pase kozy. Společně se opalují, dojí kozy, baští fazole, opékají krysu na ohni, plácají osla přes zadek. Je to skoro idyla (ale fakt jenom skoro), dokud nedojde na střet s úchylným rychtářem, kterej jde klukovi celou dobu po krku. Vlastně ani ne tak po krku, jako spíš po něčem jiným, ale to už je spoiler jako prase, kterej by vás v průběhu čtení určitě nenapadl, tak jsem vám chtěl ulehčit práci se zbytečným přemýšlením, o co tomu chlapovi asi tak jde. Kniha je to krátká a působí spíš jako nějakej prequel k něčemu děsně epickýmu. Takovej úsvit Zorro mstitele nebo tak něco. Takhle to bylo sice dobrý, ale na konci jsem si říkal "Ok, super. Ale tady ta cesta snad ještě nekončí, ne? Kdy se z toho kluka stane Batman? Nebo aspoň John Wayne, když už ne Bruce Wayne." Takže nakonec je to jen taková malá jednohubka, jež vám zhořkne v ústech svou bezútěšností. Ale i tak je to dobrý, fakt jo.
Utečte za knihou
Bezejmenný chlapec je na útěku a vy můžete utéct od čehokoliv, co zrovna děláte ke čtení této knihy. Rozhodně však nečekejte žádné oddechové čtení. Zajímavým rysem příběhu je místy jeho nekonkrétnost. Nevíme totiž přesné určení místa děje a ani nevíme jména postav. Děj se pak odehrává jen v přibližném časovém období, ale jeho přesná doba rovněž není nikde napsaná. Děj knihy je pak surový, na nic si nehraje a na jednu stranu působí tak obyčejně, aby nás vzápětí šokoval dramatickou scénou, která postupně ještě vygraduje. Samotná zápletka v příběhu je možná lehce odhadnutelná, ale to vůbec nevadí. Velkou pozornost si zaslouží autorův jazyk v této knize použitý. Ten je opravdu květnatý, plný různorodých metafor a je vidět, že si s ním autor doslova a do písmene vyhrál. Zajisté je však tohle všechno možné i díky skvělé práci překladatele, který text přeložil do češtiny. Čtenář si v knize může vychutnat i vášnivé popisy drsné přírody. Ty dokázal autor sepsat s takovou vervou a uvěřitelností až máte pocit, že jste opravdu obklopeni tou vyprahlou, sluncem rozžhavenou plání. Zajímavé jsou i postavy z knihy. Tři hlavní postavy rozhodně dokážou zaujmout a jejich zpracování nenudí. Hrdinovi, jenž utíká před, krutým a násilnickým rychtářem držíte palce a po setkání s pastevcem se z nich stává zajímavá dvojice. Pastevcova přítomnost je pak v knize jakýmsi obrazem svědomí a přítomností toho, že některé věci je zkrátka nutné udělat. Ještě dodám i informaci k rozsahu knihy. Toto dílo má jen 188 stran, tudíž vám jeho čtení nezabere moc času. Což je jen dobře, nedovedu si totiž tak úplně představit, že bych takovýto drsný a ponurý příběh četl třeba v rozsahu 400 a více stran.
Román Na útěku je rozhodně zajímavá kniha, která nutí čtenáře přemýšlet. Přemýšlet nad tím, co si člověk může všechno dovolit při pokusu o záchranu vlastního života. Může se na člověka přenést zlo, když je všude kolem? Hlavní však je myšlenka, že proti zlu se musí bojovat a ne ho přijmout.
Tuto knihu pak hodnotím 80 %. Přece jenom to není úplně můj šálek čaje, místy na mě byla kniha až moc ponurá a detailně popisná. Také mi trvalo trošku déle se do ní začíst.
Jsem velmi rad, že jsem knihu nehodil do kamen ihned po zjištění, že se jedná o španělskou knihu. Jak vidno, tak předsudky jsou občas zavádějící. Mír a slunce všem.
Na útěku je prvotina Joseho Carrasca a je to něco mezi Malým Princem a jakoukoli zhovadilostí od Coelha, akorát surovější, naturalističtější a lepší. Spíš to vlastně připomíná atmosférou Ostrov od Jacobsena a to je dobré.
Paralela s výše zmíněnejma titulama se nabízí zejména z důvodu, že na útěku je malej kluk, kterej se spřáhne se starým pastevcem a bloudí spolu krajinou a utíkaj před zlem. Spoiler alert, zlo prcá do zadku. Carrasco se zdržuje jakéhokoli moralizování a to je taky dobré.
Vcelku velmi zdařilý příběh přátelství chlapce na útěku a starce, který hned vtáhne do děje, aniž by bylo vysvětleno jak starý je chlapec, před čím a proč utíká, v kterém roce se to odehrává. Ke konci je náznakově vysvětleno proč chlapec utíkal před rychtářem, ale na to jak je příběh krátký je vše zdlouhavě a dopodrobna rozepisováno, až to chvílemi nudí. Zakončení takové nijaké. Ještě zhlédnu film.
Štítky knihy
útěk Španělsko španělská literatura zneužívání strach pronásledování polopouště Magnesia Litera
Na útěku
Četla jsem jedním dechem, člověka u toho mrazí, protože na krutost páchanou na dětech si nelze zvyknout. Vyvažuje to postava pastevce, představitele dobra a ochranná náruč. Není to sentimentální, je to hutné a stojí to za přečtení.