Na ostří nože
František Bor
Lásku k literatuře jsem zdědil po mamince. V sedmnácti letech jsem začal psát deník a každodenním psaním jsem si postupně vypracoval svůj styl. Od pětadvaceti let píšu své "práce," které jsem vydal s názvem Paleta nálad (1994) v berounském nakladatelství. Ještě předtím mi vyšly některé povídky i v pražských novinách. Snažil jsem se, aby mé "práce" byly různorodé, aby se témata neopakovala. Některé jsou dílem mé fantazie, v jiných jsem zachytil to, co jsem zažil a dál rozpracoval dle svého myšlení do konečné podoby. Ale stále jsem četl a hledal knihu s velkým K. Nalezl jsem ji ve filozofii čínského mistra LAO-Ć. V procesu psaní se opírám o nalezená poznání a vrstvení pravd, ke kterým jsem došel sám a mohl si je "ohmatat vlastníma rukama". Ještě se musím zmínit o svém pseudonymu František Bor. Františka jsem si zvolil, když jsem četl knihu o francouzském básníku Francoisi Villonovi, a česká podoba František se mi zalíbila. Bor (neboli les) byl, je a bude nadále mou inspirací.... celý text
Přidat komentář
Nedalo mi to a zkusila jsem (však stejnojmenná klasika je má oblíbená), i když z anotace se nedozví nikdo nic (není to totiž anotace, ale spíš info o autorovi). Objevila jsem hromadu krátkých povídek různých témat, ale převážně depresivních, melancholických a sentimentálních o láskách, smrti, stárnutí, sebevraždě, pití a psychických problémech. Některé přírodní obrazy, alegorie, byly docela zajímavé (byť paradoxně o lese, boru, nebyla ani jedna), ale u mnohých mi opravdu chyběla pointa - a pointy dosáhnout u kratičkého textu na ani ne dvě stránky (převážná většina povídek) je hodně ambiciózní. Nejvíc mi utkvěla nakonec docela prostinká "Sci-fi", která ovšem není žádné sci-fi.
Přes depresivnost nakonec celých 75%.
Na ostří nože
Zajímavé, i když trochu dost chmurné povídky. Nejlepší je asi titulní.