Na hraně apokalypsy

11.02.2024

„Ano, můj plán mám mouchy.
Mnoho much.
Dalo by se říci, že můj plán je moucha.
Chcíplá moucha.
Ale jinak je to dobrý plán.“

„Ty vole, uhni, já letím s tím magorem.“

Po delší době jsem zase narazil na příběh, který dokázal zaujmout. V anotaci se zcela správně píše, že se jedná o sci-fi space operu, postapo a humorný příběh. To „humorný“ je na místě. Nečekejte akční humorné hlášky. Opravdu je to jen humor a to je dobře. Možná bych toho vynuceného humoru trochu ubral, ale jinak cajk. A protože Aleše Černého vůbec neznáme a jeho prvotinu ještě moc lidí nečetlo, bylo by dobré ho trochu zaškatulkovat. Nemám rád škatulky, ale příběh se mi líbil a rád bych, kdyby to pana spisovatele neodradilo a psal dál.

Citát: Bude to bolet. Nekoukej na tu ránu. Čum mi radši na kozy.

Tak že, kdo četl příběh Martina Moudrého Kat (a teď se prosím uklidněte a neřvěte Kulhánek!!!!) mohl by nejlépe pochopit příběh Na hraně apokalypsy. Možná i trochu Legie od spisovatelů Kotleta & Sněgoňová. Kdo tyto příběhy zná, lehce pochopí, o čem pan Černý píše. V dnešní době už nemůžeme říct, že je to nějaké „opisování“ nebo snad „kopírace“, to rozhodně ne. Knih na toto téma je hafo a záleží jen na spisovateli, jak se s daným tématem vypořádá. A já jsem spokojen s panem Černým.

Malá ochutnávka:
Vrátil jsem se pro Akima a mlčky vyrazil do zahrady.
Zahrada byl nevýstižný název. Co měla být zahrada, přerostlo v regulérní prales. Obrovské světlíky a prosklené dveře vytvořily perfektní tropické klima, které svědčilo skoro všem rostlinám. Dlouhé šlahouny přerůstající přes uličku působily děsivě. Chvílemi jsem si připadal jako ve filmu Predátor a čekal, odkud na mne zabiják vyskočí.

Příběhu mohu vytknout jen pár nedostatků. V první řadě mě strašně mátly začátky některých kapitol. Jakoby vůbec nepokračovaly tam, kde končí předešlá kapitola. Byl tak trochu oříšek se zpočátku orientovat. Některé části mají i docela velké úseky, a trochu déle trvá, než se dopracujeme k vysvětlení. Musíte si dát kafe, chvilku popřemýšlet a jste tam. Například jste v jedné kapitole ve vesmíru, lítáte jak šílenej a najednou v další kapitole zombie a Země. Dvě kafe s mlíkem a snad to dáte. Poslední kapitoly už naštěstí jsou označené časovým úsekem. Třeba „po půl roce“.

Citát: Svět zmizel, i vesmír zmizel. Byl jsem mimo čas a prostor. A vlastně jsem to už ani nebyl já. Nebyl jsem.

(POZOR: Tento odstavec je SPOILER)
Trochu mě tu mrzelo, že ačkoliv hlavní hrdina při jednou útěku-útoku nabral do Francise (kosmická loď) strašně moc lidí ze Země, nedokáže s nimi pracovat a nevyužije je. Vlastně snad jen stopařku (jméno si teď nevybavím) a jinak nikoho. Zašil lidi někam do útrob lodi a krom jedné nepovedené vzpoury o nich čtenář vůbec neví. Dalším nedostatkem jsou děti. V tomto příběhu se tam ke konci zamotají (Jasně, „vylezou“ z dělohy) a pan spisovatel využívá každou dramatickou část příběhu tím, že tam do toho vloží něco o dětech a o rodině. Tohle mě opravdu štvalo. Adam a Eva jsou sice hezká jména na počátek nového života, ale čtenář by neměl být ovlivňován časovým skokem jen proto, že si někdo vrznul. A to hlavně protože brutální konec příběhu vás pak bude víc mrzet. I když je tu díky cestování časem ještě nějaká ta malá naděje (šance). (KONEC SPOILERU)

Citát: Na to, jak krátké žijete životy, truchlíte nějak dlouho.

Knihu jsem si koupil rovnou od nakladatelství Canc. Byla trošku dražší, ale vůbec nelituju. Díky tomu mám v knize podpis pana spisovatele, dostal jsem placku na které je zobrazen přebal knihy, dále jsem získal knihu v elektronické podobě a k tomu ještě solidně vypadající knižní záložku. Hrnek s tématem knihy jsem nechtěl. Na kafe mám svůj hrnek a ještě jsem ho nerozbil. (na rozdíl od hlavního hrdiny) A jak jsem již psal výše, až na několik neduhů jsem si tuto vesmírnou jízdu užil. Není to na sto procent, ale čtyři hvězdy jsou prostě na místě. Dal bych 90%, ale tady to i po změnách, které do dnes nejsou dokončené, nejde. Tak že alespoň informačně čtyři a půl Hetešáků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Jsem vědec, ne blbec.