Na co Alice zapomněla
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/229901/bmid_na-co-alice-zapomnela-jZo-229901.jpg
4
1759
452
Když se Alice probere na zemi v posilovně, má na hlavě pořádnou bouli a myslí si, že je jí dvacet devět a čeká první dítě se svým superúžasným manželem Nickem. Jenomže pak se dozví, že se jí z paměti právě vymazalo deset let života a že je ve skutečnosti devětatřicetiletá neurotička, která nejraději tráví svůj volný čas v posilovně nebo na poradách školního výboru se ženami, jež kdysi nesnášela. Jak se to stalo, že se její život tak radikálně změnil? Proč ji její manžel nenávidí? Co tak hrozného provedla, že s ní její milovaná sestra skoro nemluví? A do toho si není schopná vůbec vzpomenout na svoje tři děti – ne, Alice se najednou vidí jinýma očima a ta nová žena, o které jí vyprávějí, se jí vůbec nezamlouvá. Najde způsob, aby se znovu stala tím člověkem, kterým bývala?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
What Alice Forgot , 2010
více info...
Přidat komentář
První polovina knihy mě vůbec nebavila a měla jsem chuť knihu odložit a vrátit se k ní později. Druhá polovina už byla o dost lepší, proto pro mě čtení nakonec nebylo tak nudné. Kniha je vcelku pěkná ale podruhé už bych se do ní asi nepustila.
Asi nejvíc mě iritoval ten babiččin blog, který podle mě v knize vůbec nemusel být.
Čte se to moc dobře, ale části babičky Frannie mi přišly dost nudné a zbytečné a ten konec nějak zvláštně uspěchaný. Zklamaná ale nejsem :-)
Kniha, která mě nenechala v klidu ani minutku, stále jsem byla nucena číst dál a dál. Moc mě příběj bavil a tak jsem fandila vztahu Nika a Alice, že mi nezbyl čas na nic jiného kromě čtení. Vážně moc doporučuji!
Nemohu říci, že by se mi kniha nelíbila, ale úplně nadšená z ní taky nejsem. Troufám si tvrdit, že mne první polovina chvílemi až nudila. Ke konci už to začínalo být zajímavější. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale nijak výrazně ji doporučovat nebudu...
Nevím co napsat. Chvilku jsem sem nudila , chvilku mě to moc bavilo. Byl to zajímavý námět. A nedalo musela jsem to dočíst, abych věděla jak to dopadne.
Alice je devětatřicetilá žena, která již delší dobu žije poměrně neveselým stereotypním životem. Během sportu se uhodí do hlavy a když se probere, myslí si že je jí devětadvacet. Proč je k ní její milovaný manžel tak chladný? A kdo jsou ty tři malé děti, které jí říkají mami?
Kniha je vyprávěná ze 3 pohledů - Alice, její sestry a jejich babičky (ta mimochodem dost živě bloguje!). Přiznávám, že ačkoliv blogující babče fandím, tak její pasáže jsem ke konci už přeskakovala. Nejlepší byla samozřejmě Alice.
Knížka nebyla špatná chvilkami velice zábavná. Líbili se mi úvahy prababičky to bylo vtipné. Námět knihy byl určitě zajímavý, ztratit paměť a nepamatovat si roky svého života to si nedokážu představit.
Oproti Manželovo tajemství obrat o 160% , kniha me uz od prvních stránek bavila , uzivala jsem si ji a stáhla mě do děje , autorce dávám jeste šanci :)
Do knihy jsem se nemohla nejprve začíst, chvíli trvá, než se zorientujete v postavách, ale pokud vydržíte, prožijete ojedinělý příběh. Příběh určitě ocení matky, které v popisu chování dětí, vidí své každodenní události. Kniha mě i často rozesmála.Opravdu je kniha lepší, než jiná kniha autorky, "Manželeovo tajemství". Vřele doporučuji přečíst.
Inspirativní. Nedalo mi to a musela jsem se zamyslet, co bych si o svém životě řekla, kdybych najednou ztratila paměť a nepamatovala jsem si posledních 10 let....
Přestože má tato kniha samé nadšené komentáře, já jí musela odložit a dočítat jí nebudu... Defacto nic mě na ní nezaujalo, těšila jsem se na příběh a zápletku v podobě ztráty paměti, ale přišlo mi to nudný, nezaujal mě ani styl psaní - babičky blog s komentářema mě docela rušil... No, jak říkám - každý je nějaký, mě se teda tohle nelíbilo..
Nestačím zírat! Tohle byla úžasná kniha. Chvilku mi trvalo, než jsem se do postav přesně vžila a zapamatovala si, kdo jak a kdy :D. Ale to je tak u každé. Kniha byla doopravdy napínavá, nemohla jsem se dočkat, až se dozvím, jak to všechno vlastně bylo, hlavně s Ginou. A konec se mi strašně líbil. Líbilo se mi také rozvrstvení - že jedna část byla o Alici, druhá ve formě deníku o Elisabeth a třetí o Frannie. Ta se mi asi líbila nejvíce, nejspíš proto, že sama mám blog a přišlo mi to blízké :).
Rozhodně doporučuji!
Hodně příjemné překvapení... Knížka se četla neuvěřitelně lehce, přemýšlela jsem, jaké by bylo ztratit deset let vzpomínek... Byla bych na tom stejně jako Alice, před deseti lety jsem čekala své první dítě... Ale to pomyšlení, že nevíte, že ty děti máte? Skvěle popsaná změna, jaká byla Alice tenkrát a jaká je teď, jak se člověk věkem a zkušenostmi mění... Určitě si od autorky přečtu i další knížky, její styl vyprávění mě hodně bavil.
Na co Alice zapomněla je opět čtivým románem od této zajímavě píšící autorky. Manželovo tajemství mne asi bavilo více, protože se jednalo o první setkání s tvorbou Liane Moriarty a kombinaci psychologického žánru s žánrem detektivky až thrilleru. Obsah druhé knihy se zdá býti méně atraktivní, jako by jdoucí pouze po povrchu věcí, žádný šok se nekoná, dokud čtenáři nedojde, že velikost a uvěřitelnost příběhu je právě v jeho obyčejnosti a všednosti. Nápad je vynikající, proto dávám autorce plný počet hvězdiček:-)
Kniha se mi moc líbíla, především styl psaní mě upoutal, s tím úkolem Elizabeth a blogem Frannie to byl skvělý nápad. Příjemná oddychovka, kterou jsem přečetla během dvou dnů. Teď se ale vrhnu na něco napínavějšího :-)
Takovýto žánr moc nemusím, ale anotace mě upoutala. Rozhodně to byla příjemná změna od všech těch hororů.
Podruhé bych si ji ale asi nepřečetla.
Fajn oddychovka :-)
Liane Moriarty je prostě mistrem žánru psychologického románu. Skvěle napsané, musím pochválit i parádní překlad, díky kterému se to opravdu nádherně četlo.
Trochu jsem čekala nějakou "bombu", kvůli které se vlastně Alici obrátil život za deset let úplně naruby, ale takhle to bylo alespoň mnohem více ze života a naprosto pravdivé.
Jediné, za co si neodpustím tu jednu hvězdu dolů, je epilog, který přeci jen sklouzl docela do klišé, i když mě to také hřálo u srdce :o)
Romány nečtu často, jsem příznivec detektivek. Ale musím přiznat, že tahle knížka byla fajn. Zajímavě zvolený styl vyprávění z několika perspektiv, trošku napětí, jak to dopadne, troška zamyšlení nad tím, co kdyby se to stalo mi... prostě tak trošku napínavá oddechovka.
Štítky knihy
manželství ztráta paměti, amnézie
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2016 |  Tři přání |
| 2017 | Šílené výčitky |
Ze začátku jsem se nemohla úplně začíst, ale čím dál víc mě to bavilo a hlavně jsem byla zvědavá jak to vše dopadne, hodnotila bych tuto knížku jako nenáročnou oddechovku...