Mzda strachu
Georges Jean Arnaud , Georges Arnaud
Napínavý dobrodružný román z Jižní Ameriky, známý z filmového zpracování, vypráví o riskantní přepravě výbušniny na naftová pole. Cesta posádky kamionů naplněných výbušninou je jedinou reálnou možností pro čtyři společenské ztroskotance jak získat peníze a odjet z tropického pekla. Autor sleduje dramatickou cestu, kterou jen jeden z řidičů dokončí, aby pak nesmyslně havaroval ve chvíli opojné radosti z vítězství při návratu. Třetí vydání... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1993 , LunarionOriginální název:
Le salarie de la peur , 1950
více info...
Přidat komentář
Matně si z dětství vybavuji film, o kterém mě má rodička s očima navrch hlavy ujišťovala, že je to strašně napínavé a budu nadšená. A já, nevděčný fracek, se spíše nudila (pche, černobílá francouzská vykopávka). Podruhé jsem tedy drama s výbušným nákladem absolvovala v podstatně zralejším věku a díky “pouhým” slovům místo filmových políček jsem Yvese Montanda s dalšími herci přemázla vlastní představivostí.
Ačkoliv se tenká kniha vrtá především v charakteru hlavního hrdiny a jeho cestě za bohatstvím, zvládla ve stručnosti obsáhnout mnoho osudů (přestože obvykle jen v neuzavřených náznacích). Neveselé čtení, pár komickým okamžikům navzdory; trochu jsem se prala akorát s lehkou přemírou patosu a zastarale působícím překladem. Také mi trhala žíly nelogičnost celého počinu: pokud je důležité něco rozměrného a nebezpečného přepravit po silnici z bodu A do vzdáleného bodu B, je nutné pečlivě naplánovat trasu a přinejmenším vhodné přidat doprovodná vozidla zkoumající podmínky pro průjezd, odstraňující překážky, pomáhající v případech nouze atd. Poslat nazdařbůh dva náklaďáky se čtveřicí postradatelných zoufalců mi přijde silně uhozené a nevěrohodné i na poměry fuj-fuj hamižných korporací. Jinak dobrá klasika drsnějšího ražení. 75%
Když jsem knihu začal číst chtěl jsem toho po pár stránkách nechat. Autor podrobně rozepisoval charakter postav, kterých nebylo málo a navíc je uváděl někdy pod jménem a jindy po příjmením nebo dokonce jejich národností, což se četba s mou slabou pamětí proměnila ve zmatek. Ale vzhledem kladným doporučením jsem vydržel a od druhé třetiny knihy to opravdu stálo za to až do samotného konce. Také jsem nechápal kresby, které někdy vůbec nevyjadřovaly děj, jako by nepatřily do této knihy. Až když jsem viděl filmové zpracování bylo mi jasné odkud ilustrátor čerpal inspiraci. Film viděl a knihu zřejmě nečetl. Tím, že nějaké scény z filmu nejsou totožné stojí za to vidět i ten film.
Souhlas s komentářem Metly od A do Z...
Jen bych připojila závěrečnou větu z anotace, která je opět jaksi jedním velkým
SPOILEREM:
Autor sleduje dramatickou cestu, kterou jen jeden z řidičů dokončí, aby pak nesmyslně havaroval ve chvíli opojné radosti z vítězství při návratu.
Tak dík... Inu, kdo je připraven, není zaskočen, není - liž pravda? :)))))