Muž spí
Sibylle Berg
Cynický, břitký, subtilní: brutálně otevřený román,“ poznamenal ke knize Muž spí kritik ve Frankfurter Allgemeine Zeitung. Autorka vypráví milostný příběh hrdinů, kterým nedává jména, „protože většina toho, co člověk nějak pojmenuje, se začne vzdalovat“. Hlavní postava, žena středního věku s minulostí plnou krátkých citových vzplanutí, potká muže a pochopí, že Ta láska, o které se mluví, píše a zpívá, skutečně existuje. Po čtyřech šťastně strávených letech však pár vyrazí na malý čínský ostrov nedaleko Hongkongu, kde muž beze stopy zmizí. Celý příběh kolísá mezi „tehdy“ a „teď“, mezi životem s ním a životem bez něj — naplnění střídá ztrátu a naopak. V samém závěru této výjimečné lovestory se hrdince zdá, že muže vidí na palubě připlouvajícího přívozu. Happyend se jeví nepravděpodobný, ale přeci jen — snad — možný.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , Větrné mlýnyOriginální název:
Der Mann schläft , 2009
více info...
Přidat komentář
Toto je síce cynizmus a nihilizmus vygradovaný do úplného extrému ( hoci áno, je tu aj pár momentov skutočnej lásky a radosti zo života). Ale absolútne luxusný autorkin štýl, ktorý triafa presne po hlavičke a dotýka sa každého z nás, robí z textu v podstate majstrštyk.
Mistrovská ukázka trpkého cynismu v literatuře. Nečekejte love story, ale kousavou kritiku společnosti skrytou za smutným příběhem osamělosti, nepochopení, opuštění. Napsáno výborným stylem.
Velmi smutna a pravdiva kniha, plna postrehov, ktore zasiahnu "priamo do cierneho." Neda sa citat rychlo, neda sa citat ako pribeh a ocakavat dejove zvraty, no da sa citat ako biblia osamelych ludi v tomto svete, plna bolesti, sklamania, otazok, nenaplnenosti zivota, so svetielkom nadeje niekde daleko v uzadi...Tak trochu aj o mne, o teba, o nás...
"Existuje vetsi vtip nez clovek sam? My, emocionalni kriplove zabaleni do odpudivych obalu, bezmocne vystaveni svetu, smecce, pocasi, vyssim silam, se potacime bytim, ktere co do smesnosti nema obdoby. Vsechny nase vyznamne pokusy porozumet svetu, stat se charakternimi, poctivymi osobami, hromadit majetek, zachranit zivotni prostredi, ziskat doktorske tituly, konci podelanymi plinkami v domove duchodcu.
Budoucnost bude lepsi, bez AIDS a s naramne funkcnimi protezami, bez skodlivin a s plinkami, ktere se neobnosi. Lidi v budoucnu mozna budou zit az sto dvacet let. Jak uchvatna predstava, a prece jen, jakou cast z tak dlouheho casoveho useku si clovek muze vedome vychutnat? Kolik opravdu dobrych chvil?"
"Trvat na svem vypovida o velke mire dusevni lenosti."
"Je to vsechno nahoda. Clovek si nic nemuze zaslouzit, dobre chovani nezarucuje dlouhy zivot, neexistuje spravedlnost ani rozum, nevladne bozsky rad sveta nebo po cem to porad touzime, abychom sa necitili ztraceni. Ve vterine muze byt vsemu konec, nebo jeste hur: vsechno muze presne takhle pokracovat."
Kniha pro zeny, o tom, ze osudova laska muze mit zcela jinou podobu, nez jak by si ji clovek kdy vysnil, o tom, ze clovek muze byt neskutecne stastny jen z ciste blizkosti toho druheho, ale take o tom, ze o to vse je mozne prijit ze dne na den. K tomu britky sarkasmus a velmi lehce ctivy rukopis.
Určitě zajímavá kniha, které dokonce sluší i krátké kapitoly. Nicméně z knihy mám poněkud smíšené pocity. První polovina je skvělá. Dokud se "děj" točí kolem samoty a vnímání pohledu na svět, tak super. Ale v polovině knihy se hlavní postava setká v minulosti se strarikem (trpaslikem) a v současnosti s holčičkou. Všichni tři postavy včetně může, ktery tu je tak nějak dopočtu, jsou v podstatě osamocené bytosti žijící si své životy. Bohužel jejich provázanost a opakující se setkávání s hlavní postavou dost narušují její samotu a vlastně tím autorka zcela popřea vše, co tak umě vypracovala v první polovině knihy. Podle mě, pokud se setká samota se samotou, tak v ten moment přestávají existovat!
Nicméně jedna se o knihu, kterou bych doporučil všem co jsou sami a co rádi přemýšlí o všem možném i nemožném. :-)
Sonda do světa osamělých. Mohlo by se zdát, že výhradě osamělé ženy, ale potkáme i osamělé děvčátko, osamělého starce. A tito jsou chvílemi ve své samotě spolu. Trvalo mi celých (nebo možná necelých) 150 stran, než jsem se zbavila při čtení pocitu cizoty, než jsem začala těmto zprostředkovaným pocitům důvěřovat a pochopila. Nakonec to bylo skvělé počtení, sice nic moc sluníčkového, ale velmi silného. Vybroušená stylistika autorky, její nevyumělkované metafory, to všechno doprovázelo můj čtenářský zážitek. Čekala jsem od knihy hodně a získala ještě více, přestože v prvních chvílích to byla spíše velmi studená sprcha.
Muž spí
Táto kniha by mala byť v slovníkoch vedľa definície zatrpknutosti. Pridajte štipku závisti, kopu prázdnoty, ktorú tá ženská vypĺňala neduchaplnými kydmi a vedro horkosti. Samozrejme, aj pokazené hodiny ukazujú dvakrát za deň správny čas, a tak mali jej poznámky občas niečo do seba:
„Dovolená znamená pro většinu lidí včetně mně vytvořit si na neznámych místech co možná nejrychleji důvěrné pocity.“
Veľmi rýchlo sme sa však opäť vrátili k negatívnemu tliachaniu a odsudzovaniu všetkých a všetkého, čo nebolo protagonistka a jej názory. Vtipné bolo, že sama seba napriek tomu považovala za tú naj, svoje názory za správne a svoju myseľ za otvorenú. Ale viete, mne by propagovaný cynizmus, nihilizmus a neempatickosť vôbec neprekážali, koniec koncov mi nie sú cudzie, avšak vytáčala ma na tom tá falošnosť.