Muž se psem
Zdeněk Jirotka
Když se řekne Saturnin, každému se nepochybně vybaví jeho autor Zdeněk Jirotka, člen kdysi slavného kruhu Sedmilhářů. Je však také autorem o něco méně známé detektivky Muž se psem. Odehrává se v ní pátrání po největším podvodníkovi všech dob. Ani tato kniha nepostrádá Jirotkův svérázný humor.
Přidat komentář
Mně to připadlo výrazně slabší, než Saturnin. Poněkud šílený humor, rozhodně méně vtipné. Jako by to psal někdo jiný, než autor Saturnina.
Skvělé. Velice chytlavé a plynulé. Klidně bych snesl i delší. Vyprávění dějové linky podvodných amatérů asi neomrzí.
Poklad. Zapomenutý luxusní čokoládový bonbónek v nepříliš lákavém balení (novější vydání s ilustrací A. Borna na přebalu jsou mnohem lákavější), o to úžasnější chuti. Laskavý, inteligentní, čistý humor - nevídaný v dnešní ukřičené době. Pohlazení pro duši.
Scénka s motorovým člunem v zastavárně (citace níže v komentáři Peleuse) je nezapomenutelná, po dlouhé době jsem se u knihy smála jako blázen.
Taková trošku Cimrmanovská knížka - velmi bláznivá a velmi vtipná, s neotřelými obraty, překrásnou češtinou, neobvyklou zápletkou a především se zcela nečekaným koncem :-)
Humor je to velmi specifický, mně ale sedí. Ovšem největší počet bodů u mě nasbíral Watson :-D
Ani jsem netušila, že autor z našeho kraje napsal něco takového a dále musím přiznat, že takovou formu příběhu jsem ještě nikdy nečetla - bylo to moc zajímavé a jsem ráda, že jsem do toho šla. A rovněž krásná zápletka, kdo by na začátku tušil, že to je konec současně. Doporučuji.
Muže se psem považuji za velice opomíjenou knihu, která je celkem neprávem zastíněna Saturninem - dle mého názoru především proto, že spousta čtenářů nic jiného od Jirotky nečetla. Humor a parádní slovní obraty zde rozhodně nechybí, děj a postavy jsou patřičně zvláštní, zápletka detektivní, dopadení zločince/ců stylové :)
Původně jsem šla po Saturninovi, ale nakonec jsem se rozhodla, že si o něj požádám Ježíška a zvolila Muže se psem, který byl levnější :-) Nicméně nelituji, pan Jirotka mě navnadil na další svá díla, moc milé a vtipné čtení, Václav Kavaňas je borec a když jsem teď dočetla poslední odstavec, málem jsem spadla ze židle :D
Logicky jiné než Saturnin, ale to neznamená horší. Příběh, včetně konce, je přesně takový, jaký být měl. Rozkošný a absurdní. Ostatně slouží jen jako prostředek k prezentaci geniálního slovního humoru, za který by se ani P. G. Wodehouse nemusel stydět.
Přiznám, že kdybych týden před tím nečetla znovu Saturnina.. byla by skvělá.takhle mi přišla slabší.ale dobře se četla
Kniha vám přinese několik zklamání, pokud k ní budete přistupovat namlsaní (bezpochyby jednou z perel české humorné literatury) Saturninem. Tohle není Saturnin, ani se Saturninem být nesnaží. Jedná se o specifické dílo se světlejšími, i méně, chvilkami. Jako celek jde o vcelku příjemnou nenáročnou četbu, které musíte odpustit několik (ne)logických konstrukcí.
Z těch zdařilejších scén bych rád citoval tuto:
V klenuté, elektrickou lampou špatně osvětlené místnosti byla dřevěná přepážka s několika okénky, nad nimiž byly upevněny sotva čitelné nápisy: Klenoty, Šatstvo, Kožichy, Umělecké předměty. Nápis Motorové čluny hledal pan Kavaňas marně. Za přepážkou byl jen jediný úředník, starý, naftalínem vonící muž. Podíval se na příchozího přes okraj svých brejliček a tiše se zeptal: "Co si přejete?" "Chtěl bych zastavit motorový člun," řekl pan Kavaňas trochu nejistě.
"Cože byste chtěl zastavit?" ptal se nedůvěřivě úředník.
"Motorový člun."
"Ha!" zvolal úředník s podivným výrazem ve tváři. "Motorový člun. Tušil jsem to. Kde je?"
Pan Kavaňas mlčky ukázal směrem k oknu, které vedlo na ulici.
"Rozumím," řekl starý pán. "Je stříbrný a štíhlý jako delfín. Přirazil k chodníku, je uvázán u pouliční svítilny a kolébá se na smaragdově zelených vlnách. Mírný větřík přináší z moře pozdravy a vůně dalekých zemí a rackové kreslí na obloze křivky těla ženy, již milujeme."
Pan Kavaňas byl dokonale zmaten.
"Proč mě posíláte k oknu?" ptal se starý úředník s mírnou výčitkou. "Představa, již jsme stvořili, je příliš křehká a byla by rozbita brutálním nárazem střízlivé skutečnosti. Podívám-li se, uvidím, že člun se proměnil v otlučený bicykl, skládácí postel nebo starý šící stroj nebo že zmizel vůbec, aniž se v něco proměnil."... Podivný mužík si nasadil brejličky a bez jakéhokoliv zřetelného posuňku naplnil ovzduší pocitem ukončené audience. Pak pomalu odešel k oknu, pískaje si tlumeně jakousi píseň. Pan Kavaňas se nehýbal a se zamyšleným úsměvem pozoroval staršího pána. Vyndal si z kapsy balíček cigaret a s rozvahou si jednu zapálil. Starý muž u okna přestal pískat a prudce se obrátil do místnosti. Jeho tvář měla výraz ohromení. Běžel k okénku, zadíval se na Václava Kavaňase, jako by ho byl předtím neviděl, posadil se na židli, vyskočil a rozběhl se zpátky k oknu. Když se vrátil, řekl s výrazem dětské bezradnosti.
"Je tam motorový člun."
"Ano," řekl pan Kavaňas. "Štíhlý jako delfín. Přirazil k chodníku, je uvázán u kandelábru a kolébá se na stříbrných hřbetech vln. Mírný vánek přináší vůni dalekých zemí, a pokud se pamatuji, rackové něco malujou na nebi."
Štítky knihy
pronásledování parodie podvodníci
Autorovy další knížky
2008 | Saturnin |
1999 | Muž se psem |
1969 | Sedmilháři |
2000 | Pravidla se změnila |
1994 | Velká kniha sedmilhářů |
Taková milá humorná knížka, kterou jsem četla v časovém presu a asi jsem si ji nevychutnala tak, jak by si zasloužila.