Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Povídka prostoupená fascinací prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu stvoření. Jean Giono vzbudil touto povídkou zájem o zalesňovací program. Stala se pro ochránce přírody inspirací k zalesňování celých oblastí. 1.vydání... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 1997 , VyšehradOriginální název:
L’homme qui plantait des arbres , 1953
více info...
Přidat komentář
Príjemné pohodové čítanie s ušľachtilou myšlienkou a napokon veľkým činom. O človeku hovoria hlavne jeho skutky, tak ako v tejto knihe.
Překrásný příběh o naději a lidskosti.Člověk nepotřebuje mnoho aby se cítil skutečně šťastný.
Krásná a milá kniha,která ve Vás něco zanechá.Krátká,ale úžasná povídka plná citů,která nechá v člověku rozporu plné pocity,je v ní naděje na něco lepšího.Nevím jak jinak knihu popsat
Velký příběh vyprávěný na několika stranách prostým jazykem. To největší je holt prosté a přirozené. (Ostatně, všimli jste si, jak se vedle lidskosti a velikosti přírody najednou staly války zuřící v údolích něčím druhořadým a nicotným?)
Ve vydání, které jsem četl, bylo vyznění knihy zesíleno líbeznou výtvarnou výbavou P. Čecha.
Dočetla jsem tuto knížečku a nezmůžu se pořádně na nic více než široký úsměv.
Kouzelné ilustrace, do kterých jsem se vpíjela očima (knihu jsem si vlastně pořídila hlavně kvůli ilustrací, které mi okamžitě naprosto učarovaly).
Nádherný pozitivní příběh, který stojí k zamyšlení...
Knihu jsem přečetla za dnešní odpoledne, kdy jsem ležela v posteli a pila čaj a musím uznat, že to byl čarokrásný zážitek, který si zajisté ještě někdy zopakuji.
Jeden z nejkrásnějších příběhů, které jsem kdy četla!
A vždy se k němu budu ráda vracet.
Takové poetické, k zamyšlení a především krásné ilustrace.. Nevím však, čím to, ale příliš mne to neuchvátilo, nezaujalo.. možná špatná nálada, nevím, ale na můj vkus to bylo takové nemastné neslané a vím, že znovu to číst určitě nebudu, maximálně si "prohlédnu obrázky"..
Jean Giono nepotrebuje desitky stran a neplytva slovy pro sve proste sdeleni. Oslavuje zivot zcela lehce, prirozene a
predevsim nevtirave. Na konci pribehu pak zustava s podivem, co dokaze jeden jediny clovek: samotny autor, hlavni hrdina nebo kazdy z nas. Pri trose snahy muze vysledek byt stejny. Silne pozitivni emoce a nedocenitelny prinos pro spolecnost napric kulturami. Bylo pro me necekanym prekvapenim, jak hodne me tech "malo" spravne poskladanych pismen oslovilo.
Překrásný příběh, který dokazuje sílu odhodlání a čistého srdce. Navíc můj oblíbený Pavel Čech knihu obohatil přímo dokonalými ilustracemi. Je to taková malá půvabná knížečka, která člověku vezme jen pár minut, ale dá mu toho mnohem víc.
Tato kniha je nejenom nádherně graficky zpracovaná, ale je i skvělou ukázkou toho, jak na první pohled "malý" nesobecký čin znásobený mnohačetným opakováním, neskonalou pílí a pokorou může vytvořit něco hodnotného. Trochu mi popisovaný skutek připomněl malou pilnou včelku, která bez reptání, den za dnem opyluje nesobecky i ovocné stromy, aby z jejich plodů mohl mít pak užitek i někdo jiný ... Velice příjemné čtení před spaním.
Půvabná knížečka.
U podobných příběhů (jako je třeba Malý princ, Tracyho tygr, film o Amélii z Montmartru atp.) musím vždy umlčet skeptika v sobě, abych si mohl děj užít. Ale v tomto případě to šlo celkem snadno, protože to byl prostý, ale silný příběh.
Chci věřit tomu, že ve spoustě čtenářů se (stejně jako ve mně) po dočtení zahnízdí pocit, že má smysl dělat občas i takové věci, které nemají okamžitý profit pro nás samotné. Nemůže být samozřejmě každý jako fiktivní hrdina této knihy, ale alespoň čas od času bychom tomu "Bouffierovi v nás" prostor dát mohli.
Velice milá kniha, která u čtenáře zanechá pocit naděje. Domnívám se, že si v ní každý člověk najde kus "svého". Rozhodně doporučuji.
Přečteno asi za 20 minut v knihkupectví :D Mile mě to překvapilo. Na čtyřiceti stránkách (které by bez obrázků a v normálním formátu zabraly asi 10) je pěkný příběh, na kterém se mi líbí ta "nadějnost"
Jsem zklamaná. Podle komentářů jsem čekala mnohem víc. Příběh sám o sobě hezký je, ale vůbec mě nezaujal styl. Nebo je to překladem? Zbytečně jednoduchá syntax, prazvláštní přirovnání. Čtení jsem si neužila na rozdíl od ilustrací Heleny Konstantinové.
Nádherná po všech stránkách - příběh, výtvarná stránka knihy, výsledné působení. Tu bych chtěla mít ve své knihovně natrvalo.
Štítky knihy
stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
1998 | Muž, který sázel stromy |
1995 | Hlasy země |
1934 | Člověk z hor |
1936 | Kéž tonu v radosti |
1994 | Silné duše |
Velice dobrá a rychlá knížečka třeba pro čekání u doktora