Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Povídka prostoupená fascinací prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu stvoření. Jean Giono vzbudil touto povídkou zájem o zalesňovací program. Stala se pro ochránce přírody inspirací k zalesňování celých oblastí. 1.vydání... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 1997 , VyšehradOriginální název:
L’homme qui plantait des arbres , 1953
více info...
Přidat komentář
Útlá kniha s velkým poselstvím, že i ten nejmenší čin jednoho člověka dokáže přinést štěstí mnoha dalším.
Novela z roku 1953 byla vydavatelstvím časopisu Reader’s Digest nejprve odmítnuta. O rok později vyšla v časopise Vogue pod názvem ‚‚Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí.” Myslím, že tímto titulem by se dala vystihnout celá kniha, která oběhla svět.
Ilustrace Pavla Čecha jsou opravdu nádherné!
Příběh o prostém, osamněle žijícím pastýři ovcí, který každý den sází stromy na vyprahlém a vylidněném francouzkém venkově. Krásný, dojemný příběh o síle a odhodlání změnit svět k lepšímu... bez potřeby vděku a uznání. A k tomu překrásné obrázky Pavla Čecha, jsem okouzlená!
"Má-li charakter člověka prozradit své skutečné kvality, musíme mít to štěstí moci pozorovat jeho konání po dlouhou řadu let."
(SPOILER)
Kdybych si měla vybrat mezi šperkem nebo touto knížečku, nezaváhala bych. Nese silné poselství, to se zapisuje přímo do duše, nedá se ztratit ani ukrást, na hodnotě neubývá, nepodléhá inflaci.
Pociťuji úctu k autorovi, za jeho lásku ke všemu, co bylo s takovou dokonalostí již stvořeno a pro každého. Věděl, co je jeho smyslem života, nedělal ze sebe hrdinu, ale statečný byl neskutečně.
Doporučuji, rozhodně neuškodí.
/Kolem něj se válčilo a on nepřemýšlel nad Gestapem...
Kéž by člověk s člověkem se domluvil. Od čeho jsou slova, rozum, srdce?
Komu propůjčujeme moc ?/
„Na nejširších místech dosahoval les jedenácti kilometrů. Když si uvědomíme, že všechno to bylo dílem rukou a ducha toho muže, který neměl žádné technické prostředky, bylo zřejmé, že by lidé mohli být stejně jako Bůh činní v jiných oblastech než v pustošení.“
Příběh krátkovětý, prostý a ve svojí prostotě nenuceně dojemný. Jako dotek, který člověk skoro ani necítí, a přesto ví, že byl významný. Vzpomněla jsem si na svoji babičku, bývalou hajnou, která mi jednou při procházce ukázala na vzrostlé stromy všude kolem a řekla: „Podívej, ten les jsem vysázela já.“ Určitě jí musím knížečku Jeana Giona koupit. Alpský pastýř Elzéard Bouffier by se jí na její hájence v horách mohl stát tím pravým společníkem.
Od Giona jsem už před časem četla povídku „O raněném zvířeti“, napsanou/přeloženou nedostižně lyričtěji a atmosférotvorněji (odkaz v Zajímavostech). Zatímco dílko o umírající zaječici pochybuje nad schopností člověka strhnout zeď, jež ho odděluje od zbytku přírody, dílko o muži, který sázel stromy, dává pocítit závan naděje: „Zdá se mi, že člověk je přece jen obdivuhodný tvor.“ Fungují jako jakési kontrastní pendanty. Z obou povídek však dýchá táž láska k francouzské půdě, táž pečující něha k veškerému mimolidskému životu na ní, neboť je křehký a svatý:
„Já přece umím řeč sýkorek: už jsou na schodišti haluzí, už na zemi, už u mých nohou; ke mně přec ještěrky se tak blíží, že mne obráceně vymalují na zlatých bulvách svých očí; na mne přec lišky pohledy upírají a pak rázem vědí, kdo jsem, a mile přejdou; jsem přece tvor s nimi srostlý onou velikou tíhou pahorků, jalovčím, tymiánů, divého vzduchu, travin, nebes, větru, deště, kterou nosím; mám přece víc útrpnosti s nimi než s lidmi [...].“ (O raněném zvířeti)
Kniha se mi líbila, ale mám raději ten kreslený fillmeček. Protože, když jsem tuhle knihu četla, více na mě dopadla její banalita a prvoplánovost...
Padesát nádherných stránek o odhodlanosti a houževnatosti jednoho jediného člověka, který dokázal svými fyzickými silami změnit mrtvý lán světa opět v živou půdu. Tahle knížka je dvacetiminutová motivační četba o tom, že i opravdu malými krůčky dokážete velké a nádherné věci. Stačí jen věřit ve své úsilí.
Snad nejmenší knížka pro dospělé, kterou jsem kdy četla.
Nádherné grafické zpracování.
Jednoduchý příběh s kouzlem.
Více netřeba …
Po shlédnutí zdejších recenzí jsem čekal něco víc. Myšlenka krásná, jednoduchá a poselství k zamyšlení, i když smysl by šel vystihnout ve dvou větách. Jedná se spíše o článek, než knihu. 3/5 :/
Dílko malé rozsahem, ale velké obsahem. A také dosahem, protože poselství tohoto příběhu je jednoduché a krásné: I ten nejmenší čin jednoho obyčejného člověka, dokáže ve svém důsledku přinést štěstí tisícům dalších.
Krátke a výstižné no zato nádherné pohladenie po duši. V dnešnej dobe, keď denno-denne čítame v novinách samé negatívne správy, mi táto kniha pripomenula, že človek je schopný niečoho úžasného a i jeden jediný dokáže zmeniť svet k lepšiemu.
Krátký jednoduchý příběh s velkým filozofickým přesahem. Kniha je velmi krásně vypravená. Ilustrace Pavla Čecha knihu posunula na mnohem vyšší úroveň. Estetický zážitek je při čtení stojí za to si tuto knihu pořídit. Její poselství je v soustavně drobné práci pro dobro ostatních. V dnešní době dost nevídané.
Inspirativní v mnoha ohledech... Příběh je plný moudrosti a pokory. Ilustrace jsou pastva pro oči. Nádherná knížka!
Jednoduchý příběh, kterým je řečeno a myšleno mnoho...
"Má-li charakter člověka prozradit své skutečně výjimečné kvality, musíme mít to štěstí pozorovat jeho konání po dlouhou řadu let. Pokud je tato jeho činnost prosta všeho sobectví, je-li myšlenka, která ji vede, bezpříkladně velkomyslná, je-li naprosto zřejmé, že se nikde nepídila po odměně, a že navíc zanechala na světě viditelné známky, pak ovšem stojíme, bez možnosti mýlky, před nezapomenutelným charakterem. "
Nezapomenutelná kniha, ke které se stále vracím. Vynikající je i jako audiokniha v podání Marka Ebena.
Štítky knihy
stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
1998 | Muž, který sázel stromy |
1995 | Hlasy země |
1934 | Člověk z hor |
1936 | Kéž tonu v radosti |
1994 | Silné duše |
Nadčasová kniha.I jeden člověk může mnohé změnit zdánlivě malými činy.