Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448353/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-qac-448353.jpeg
5
3821
3821
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s nádhernými ilustracemi Pavla Čecha. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 autor poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1945 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Touto povídkou chtěl Jean Giono vzbudit zájem o zalesňovací program. V té době sám netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí. Dotisk 2009 a 2012.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Literární čajovna Suzanne RenaudOriginální název:
L’homme qui plantait des arbres , 1953
více info...
Přidat komentář
....Až bude vykácen poslední strom, vylovena poslední ryba, otrávena poslední voda, zjistíme, že peníze se nedají jíst ..... myslím,že přesně tímhle indiánským výrokem se dá popsat tato knížka...
Obraz obyčejného venkovského člověka, který trpělivě, neokázale a vytrvale vysazuje stromy. Tato jeho činnost dokáže za desetiletí přetvořit bezútěšnou, vyschlou a opuštěnou krajinu v nádherné místo pro život. Elzéard Bouffier bez jakéhokoliv vzdělání dokázal úspěšně vybudovat dílo, které se svým výsledkem blíží aktu Stvoření. Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí.
Pěkná knížečka, jednoduchý a lidský příběh. Příběh k zamyšlení, jak se s dotekem přírody stát lepším člověkem. Miluji stromy, český les, dobré lidi. Nadčasová věc.
Kniha vyprávý o muži, který díky své vůli a vytrvalosti, změnil pustou a nehostinou krajinu v krásný zelený les.
Příběh je krátký, ale plný zajímavých a poučných myšlenek, které jsou ukryty ve slovních symbolech. Kniha mi dala podnět k přemýšlení a naučila mě vážit si přírody a chovat se k ostatním lidem ohleduplně.
Krátký, leč působivý příběh. Pokud neradi taháte tlusté cihly v taškách či batozích a zároveň si rádi přečtete pár stran, která Vám něco ,,dají"- mohu jedině doporučit :).
Naprostý skvost :).
Než jsem začala číst, tak jsem se trochu bála, že to b ude až moc filozofické, ale příběh jsem slupla jako sladký bonbon. Vlastně ne až tak sladký. Tak nějak mi ke konci z toho bylo vlastně i trošku úzko (ale hezky úzko), jak dokázal jeden člověk změnit tolik - přírodu i lidi.
Poslech tohoto díla mě utvrdil v tom, že pokud si člověk vybere cestu v souznění s přírodou, tak si začne postupně uvědomovat, co je vlastně na světě důležité.
Pro mě nezapomenutelné bylo setkání "tvůrce lesů" s lesníkem, který ho začal hned poučovat- a dokonce tvrdit, že zázrakem v té sluncem a větrem vysušené zemi vznikl přírodní cestou les... A tak si řikám-kolik podobných "bambulů v zeleném" létá i po našich lesích, dává rozumy-ale nikdy nezasadilo ani jedinou sazenici...
Psát komentář k něčemu jako Muž, který sázel stromy je zbytečně dlouhé. Je lepší si jí přečíst! Nezklame!
Mě to naprosto dostalo!! Několikrát jsem o ní slyšela, tak jsem si řekla, že si ji teda musím taky přečíst (i když to slovo je v tomto případě tak trochu nadsázka :-) ). Když jsem ji viděla a prolistovala, říkala jsem si - jako vážně? Těhle pár řádků může být tak opěvovaných??? Ale - někdy je prostě méně více!!! Naprosto dokonalá, hluboká, niterná a nadějeplná povídka!! A už končím, aby ten komentář nebyl delší než samotná kniha :-)
Fascinující, jak takováhle kraťounká povídka, kterou zvládnete za 15 minut, změní člověku pohled na svět...A pak, že jednotlivec nic nedokáže :)
Pro mě jedna z nejsilnějších knih. Příběh v člověku zanechá hlubokou stopu. Vytrvalá práce jednoho člověka může skutečně změnit mnoho.
Kdych měl vybrat jednu knihu, kterou by si měl každý přečíst, bude to tato. Nejde ani tolik o příběh jako spíš o to poselství naděje, které ta kraťoulinká kniha v sobě má.
Krásné, ilustrace skoro jako z Norštejnových filmů. Ale na pět hvězd mě, konvenčního materialistu odsuzujícího materialismus, kniha nedostala.
K této knize jsem se dostala díky povinné školní četbě. Nijak jsem neváhala si tuto krásnou povídku přečíst. I když je poměrně krátká, má hluboký význam. Ani jsem nečekala, jak moc mě vtáhne do děje. Je o starém pastýři, který každý den sbírá, třídí a sází spousty žaludů a bukvic. Díky jeho vytrvalosti, víře a píli z nich vyrostou ve vyprahlé pustině stromy a tím se z pusté krajina stane překrásná.
Je úchvatné, jak stačí jeden vytrvalý člověk, jedna jeho myšlenka a může se toho hodně změnit. Nejen krajina, ale i spousta lidských životů. Kdyby takových lidí jako pastýř Elzeárd Bouffier bylo více, svět by vypadal jinak. Dnes už je však skoro nikde nenajdeme. Věřím, že aspoň pár lidí, kteří si přečetli knihu Muž, který sázel stromy od Jeana Giona, přestali ničit přírodu a snažili se ji trochu chránit a opečovávat jako pastýř Elzeárd.
Tato povídka se mi také líbila kvůli krásnému vylíčení, jak Elzeárd vytrvale sázel stromy a neztrácel víru. Bylo tam také mnoho slovních symbolů, proto jsem musela, ale i chtěla je při čtení objevovat.
Naprosto strhující příběh o starém muži, který chtěl alespoň jedním malým činem přispět ke zkrášlení své, hádám, rodné krajiny.
Příběh mě velmi zasáhl. Je neuvěřitelné, jak může jeden človíček spáchat takovou krásu. Škoda, že to byl pouze smyšlený děj, jelikož kdyby to byla pravda, opět bych začal věřit tomu, že člověk neumí a nemusí jen ničit.
Je pravda, že to není žádná bichle jako Bible, ale i tak má své kouzlo. Knihu jsem měl přečtenou za 30 minut, takže pokud se ve vlaku nudíte, nehrajte hry na mobilním telefonu a radši se začtěte do mistrovského díla Jeana Giona. Ale pozor, ať nevystoupíte až někde na jihu Itálie, když jste chtěli jet na výlet do Prahy. Ale zpět ke knížce. Co se mi na ní nejvíce líbilo? Samozřejmě hlavně jedna jistá vlastnost této povídky, kterou je styl textu. Je to napsané velmi jednoduchou mluvou, zároveň ale protkané různými trefnými přirovnáními (např. "Jeho hřmění v kostrách stavení bylo mručením šelmy, kterou by rušil u žrádla." - str. 16). Je to jako zjednodušený výtah z autorova deníku, který je předělaný do takovéto formy. Možná ještě větším dílem jsou úchvatné ilustrace, které mě doprovázely po celou dobu čtení a dodávaly pocit, jako bych na zmíněných vysočinách byl přímo i s Elzéardem Bouffierem a společně jsme se procházeli ve stínu jeho "přirozeného" lesa.
Kniha by měla jít příkladem celému lidstvu. Každý, kdo kácí jen tak stromy v pralese, by po přečtení Muže, který sázel stromy, pár stromů ušetřil.
Štítky knihy
stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Milá knížka, ke které se ráda vracím. Doporučuji všem